Pod stále rostoucím tlakem se Česká republika ocitá pro svůj odmítavý postoj k přijetí kvót stanovujících počty uprchlíků pro jednotlivé členské země Evropské unie. Ministr obrany Martin Stropnický k tomu v Otázkách Václava Moravce uvedl, že nemůžeme na středeční summit jít jen s odmítáním kvót, ale s návrhy na řešení. Náš přínos by viděl například ve vybudování záchytného tábora pro uprchlíky u Maďarska. „Pan Sobotka není takový hlupák, aby na summitu bušil na zavřené dveře, které se nedají otevřít, a jen odmítal kvóty. Vždyť mluví o tom, že je nechceme proto, aby se to v budoucnu neopakovalo, ale že jsme ochotni některé uprchlíky přijmout na základě dobrovolnosti. To je jeho nabídka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Martin Stropnický zmínil i možnou pomoc České republiky při budování uprchlických táborů mimo území Evropské unie, kam by mohli být vysíláni i čeští vojáci. Tím jako by navázal na nové vyjádření německého ministra vnitra Thomase de Maiziéra, jenž navrhuje stanovení pevných evropských kvót na přijímání uprchlíků. Po jejich naplnění by Evropská unie měla další běžence odmítat a umísťovat je do jiných bezpečných regionů světa. „To je už asi čtvrtý názor, který od vysoce postaveného německého politika za poslední týden slyšíme. Důležité je zjistit, jakou váhu ten názor má. Protože ač se jedná o vysoce postavené politiky Spolkové republiky Německo nebo jiných velkých států, tak to na nás, kteří nevidíme za dveře jejich tajných jednání, budí dojem nekompetentnosti, nebo zmatenosti,“ poukazuje politolog.

Němci se chovají, jako kdyby každý musel rád přijmout to, co rozhodnou

Připomíná také, že i německá kancléřka Angela Merkelová se během několika dnů rovněž vyjádřila různým způsobem. „Ale podobně i viceprezident Spolkového sněmu, ministr zahraničních věcí či ministr vnitra. Takže konstatovat, že jde ze strany Německa o nějaký posun v názorech, si netroufnu, protože možná zítra řeknou něco zase diametrálně odlišného. Ale možná se i němečtí politici dobírají nějakého konsensu a během několika málo dnů se dohodnou na nějakém jednotném názoru. Ale to ještě neznamená, že ten musí být pro nás přijatelný a výhodný. Protože oni se už skutečně chovají, jako kdyby nebyli jedním z členských států Evropské unie, ale jako státem, který co rozhodne, musí všichni ostatní rádi přijmout,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.