První máj Zdeňka Zbořila: Práci už nikdo nechce slavit. Dokonce nikdo nechce pracovat! Na práci si je dovážíme zdaleka. Afrikanizace naší země

01.05.2017 10:10

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Země se bude dále zadlužovat, čas od času se národní ekonomika otřese, ale měkká afrikanizace celé střední a východní Evropy bude pokračovat,“ říká v souvislosti s cenou práce u nás politolog Zdeněk Zbořil. Ve svém prvomájovém Rozjezdu se věnuje nejen Svátku práce, ale také diskusím na téma, co s vicepremiérem Andrejem Babišem. „Panu Sobotkovi a ČSSD se daří instalovat prezidenta Zemana do středu vnitropolitického dění,“ poznamenal. A co se týká ČSSD, už je to asi jedno. Zbořil ještě vzkazuje: „Snad bych si dovolil změnit staré sociálnědemokratické heslo Proletáři všech zemí, spojte se! za Pánové, nedupejte, dupete nad propadlištěm!“ Politolog komentuje i finále souboje o Elysejský palác. Je opravdu jasné, že Emmanuel Macron vyhraje? Není. „Situace na bojišti“ se mění každým dnem.

První máj Zdeňka Zbořila: Práci už nikdo nechce slavit. Dokonce nikdo nechce pracovat! Na práci si je dovážíme zdaleka. Afrikanizace naší země
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zdeněk Zbořil

„Shodou okolností právě čtu Bečkovy Dějiny Barmy a kapitolu o situaci v této zemi po třetí britsko-barmské válce. Je to až komické, jak se to podobá poměrům u nás. Když si za rozhodnutí britské koloniální správy dosadíme administrování EU v jejích členských státech, je to velmi podobné,“ začíná svůj dnešní Rozjezd politolog Zdeněk Zbořil v reakci na problematiku naší „koloniální ekonomiky“, jejímž přímým důsledkem jsou alespoň podle docentky Ilony Švihlíkové nízké mzdy. Podle známé ekonomky je přidaná hodnota práce, která se u nás na pobočkách zahraničních matek vyžaduje, často malá, protože někdy už nejde ani o montovny, ale například jen o skladové prostory, a od toho se pak odvíjí celková mzdová úroveň. Otázkou je, zda se najde nějaká politická síla, která s realitou pohne, nebo bude hůř? Na svůj předchozí příměr o dějinách Barmy Zbořil v daném kontextu navazuje: „A tak se i v budoucnu někteří budou mít špatně, jiní lépe a nejlépe dopadnou kompradoři, ti kteří zprostředkovávají vztah mezi národními a globálními trhy. Země se bude dále zadlužovat, čas od času se národní ekonomika otřese, ale měkká afrikanizace celé střední a východní Evropy bude pokračovat. Naši odborářští bossové budou dále bohatnout a lidé budou otálet, po hospodách nadávat. A také kompenzovat si privátní často jen domnělé ztráty pomocí šedé nebo dokonce černé ekonomiky.“

Otázky, které se týkají ceny práce, jsou součástí předvolebních kampaní v různých podobách. Ovšem, daří se některým politickým stranám nebo hnutím s tématem smysluplně pracovat? „Žádná strana se, podle mého názoru, o toto téma příliš nezajímá. Mluví se o tom sice dost, ale připadá mi, že těmto řečem nikdo nerozumí. Jen ti nejradikálnější by to chtěli zachránit vystoupením ČR z EU, ale to si nepřeje, alespoň podle různých průzkumů, většina občanů ČR. Dokonce ani ‚silná ODS‘ svým ‚silným programem‘ a neúctou k EU nejde ve své kritice EU tak daleko,“ říká Zbořil a doplňuje: „Koneckonců, jsme přece pro starou Evropu zajímaví svou lacinou pracovní silou. Takže i kdyby to někdo před volbami uváděl jako součást programu strany, po volbách na to bude muset rád zapomenout. Zkušenost s ČSSD a s jejím odmítáním tzv. církevních restitucí si snad ještě pamatujeme. I předvolební řeči se jen vedou a pivo se pije...“

1. máj využívají politické strany k pořádání průvodů a mítinků. Ke slovu se dostávají také odboráři. A jak je podle doktora Zbořila úspěšný Josef Středula s kampaní Konec levné práce? „Myslím si, že možnost dostát po volbách povinnostem vyplývajícím z tohoto hesla bude i pro pana Středulu odpovídat úrovni jeho popularity jako odborového předáka. Do ulic a na náměstí kvůli tomuto heslu ‚dělnická třída‘ určitě nepůjde a ‚rudé prapory revoluce‘ také neuvidíme. Jednak téměř neexistuje, jednak by se o její zájmy dnes nepostarala ani KSČM. Tak snad by nás mohlo ad marginum zajímat jen několik mladých komunistů nebo anarchistů, ale pro ty není ani pan Středula příliš atraktivní,“ říká politolog.

V Evropě už se nám nechce nejen práci oslavovat, ale ani pracovat

Doktor Zbořil přidal i tento komentář k oslavám Svátku práce. „Málo platné, étos práce  od konce 19.stol., doby Jana Nerudy a Svatopluka Čecha (Čest práci každé, která dobro plodí...),  vytrvale ničili nejprve rozhádání socialisté v celé Evropě, potom světoví revolucionáři z III. internacionály a němečtí nacionální socialisté s Adolfem Hitlerem a socialistickými SAmany. Také v Československu jsme přispěli k tomu, aby se ze Svátek práce stal Dnem nenávisti proti třídním nepřátelům dělníků, rolníků a pracující inteligence. Přesto ale 1.Máj přežil ve studentských Majáles jako láskyplná nesmělá erotika, později jen od lásky osvobozená sexualita a konečně jako pálení čarodějnic v předvečer  filipo-jakubské noci. I to rozlišování Máj a Květen s tím vším nějak souvisí, ale přece jenom se zdá, že se Svátku práce naše současné politické strany zmocnit již nemohou. Za KSČM slaví jen penzisté, za ČSSD jen úředníci z Lidového domu a představitelé jiných politických stran se práce štítí. A tak zbývají jen mladí: komunisté, anarchisté, Antifa a část zelených, kteří ještě zůstali rudí. A to se sice ještě občas perou jednak mezi sebou, jednak s nejviditelnější částí státní moci, kterou je pro ně policie. Ale ani ti nejsou pro společnost 24 hodin denně vychovávané k tomu, aby vařila, jedla a nakupovala, atraktivní.“

„Pozoruhodnou událostí letošních oslav 1.máje prostřednictvím demonstrací jsou rudé prapory tam, kde bychom je asi nečekali. Na demonstracích, kde se válčí nejen s establishmentem, ale i s přistěhovalci. A to bez ohledu na to, že mezi demonstranty jsou, zejména v SRN, i samotní přistěhovalci. V okolních evropských státech je to tedy trochu jiné, ale i tam se, zřejmě s nástupem čtvrté industrializace, oslava práce s velkým P odkládá na neurčito a ustupuje vzpomínkám na pohanské kulty. Co ale dělat, když se nám v Evropě už nechce nejen práci oslavovat, ale ani pracovat. A pokud musíme, snažíme se dovézt si někoho zdaleka a „integovat“ ho.“

Jde Sobotkovi o vytvoření nové koalice se starými zbrojnoši?

Na české politické scéně graduje spor o pozice. Pokud by Sobotka přece jen vyrazil na Hrad s návrhem na jeho vyhazov Andreje Babiše z vlády, nejvyšší představitel státu by postupoval následovně. „V takovém případě bych si asi pana premiéra pozval a zeptal bych se ho, zda má cenu jakéhokoli ministra odvolávat půl roku před volbami... Na druhé straně bych si pak pozval i Andreje Babiše a zeptal bych se ho, zda si přeje státi se mučedníkem,“ popsal svůj případný plán prezident Miloš Zeman v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov. Politolog Zbořil k situaci uvedl: „Panu Sobotkovi a ČSSD se daří instalovat prezidenta Zemana do středu vnitropolitického dění. Navíc v době odstartovávání prezidentské volební kampaně. Prezidentova slova jsou tou nejjednodušší reakcí na temperamentní pokřik z Lidového domu. Navíc ho to moc nestojí a ukazuje, že ČSSD už poněkolikáté hazarduje buď s vládní krizí, nebo s ‚nedostatkem komunikace‘, což je taková obehraná slovní hříčka pro odvolávání předsedy strany nebo dokonce předsedy vlády. Anebo jim opravdu jde jen o vytvoření nové koalice se starými zbrojnoši, což také není podle historie tím nejšťastnějším řešením…“

Vicepremiér Andrej Babiš navíc v kuloárech prý zaznamenal informaci, že pokud by ho prezident Miloš Zeman na premiérův návrh odvolal, dostane také návrh na odvolání ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), se kterým měl prezident spory. Ministr financí to uvedl pro server Týden.cz a pro deník Právo. „Z médií jsem se dozvěděl, že prý mé odvolání má být ‚odměnou‘ panu prezidentovi za odvolání A. Babiše. Díky za skvělou předvolební kampaň,“ komentoval to Herman na twitteru. „Tak se u nás dělá politika! Hlavně, aby tomu občané, kterým ze zlozvyku říkáme voliči,  nerozuměli a neviděli za oponu. Ani sebevědomí pana Hermana není ničím neobvyklým. Ještě odvážnější jsou STAN a KDU-ČSL, kteří chtějí po volbách ‚tvořit koalici‘ s jakoukoli vítěznou stranou. Já se obávám, že řešení případné krize se nebude odehrávat ani podle not pana Sobotky, Fialy nebo Sabiny Slonkové, ale dokonce ani podle plánování pánů Babiše, Zemana nebo nějakého agenta EU. Zavzpomínejme si na Edvarda Beneše a jeho slavnou větu z února 1948 „Pánové, abyste se nepřepočítali!“ Té stále ještě ani dnes mnozí nerozumíme,“ glosuje situaci Zbořil.

Budou vládnout bez Babiše? Asi je to jedno

Obecně, vypadá to, že situace začíná alespoň u některých vyvolávat spíš usměv než vážné obavy z vážné vládní krize. Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl se vyjadřuje ve smyslu, že jde jen o poslední zoufalý boj premiéra Bohuslava Sobotky. „Premiér Bohuslav Sobotka bojuje o všechno. Možná ani ne tak on, spíš jeho rádce Radek Pokorný, ale činí tak s maximální urputností. Až se společně dopouštějí jedné boty za druhou,“ komentuje situaci. „Nestačím změny názorů pana Plesla soustavně sledovat, ale tato jeho hypotéza se mi zdá dost pravděpodobná. Snad bych si dovolil změnit staré sociálnědemokratické heslo Proletáři všech zemí, spojte se! za Pánové, nedupejte, dupete nad propadlištěm!“ reagoval Zbořil.

Zároveň také Plesl uvedl: „Zkrátka platí, že současná bída ČSSD není způsobena špatným programem, absencí premiérových emocí, vnitrostranickou opozicí ani Babišem. Za současnou bídu ČSSD může pouze a jedině Sobotka a jeho nejbližší poradce Radek Pokorný.“ A shrnuje: „Podtrženo a sečteno: Sobotkovi už nepomůže nic. A co ČSSD? To už je asi jedno.“ Zbořil v této souvislosti uvedl: „ČSSD ani dobře míněné rady neposlouchá a je autisticky přesvědčena o své výjimečnosti. Přejme jim, aby šlo jen o krizi některých osobností a nikoli celé strany.“

A možná nemusí být vůbec zásadní ani to, zda se Sobotka rozhodne vicepremiéra odvolat nebo ne. „Podle dnes a včera publikovaných preferencí politických stran (vč. neparlamentních) to tak vypadá. Nemusíme sice tato data brát jako ani relativně přesná, ale po té několikaměsíční masáži Andreje Babiše a ANO 2011 jsou tyto výsledky víc než varující. Ale přece jen je na tom něco dobrého. Ukazuje se, že nejen ve Francii, ale i v ČR se lidé začínají štítit tradičních politických stran, a to i když je jejich tradice ne víc než pětadvacetiletá. Navíc ti, kteří chtějí veřejnost přemlouvat, aby volila toho nebo onoho, jsou příliš přesvědčení o své důvěryhodnosti a měli by si podívat i na to, zda ještě požívají dobré pověsti,“ říká Zbořil.

Zdá se, že Front National se částečně zbavuje stigmatizace, kterou zdědila

Za pár dní bude mít Francie nového prezidenta nebo prezidentku. A i když se o vítězi příliš nepochybuje, můžeme připomenout situaci, kdy Emmanuel Macron úspěch neměl. Marine Le Penová navštívila rodné město Emmanuela Macrona, aby podpořila dělníky demonstrující proti přesunu své fabriky do Polska. Následně mezi ně přišel i protikandidát Macron. Dělníci, každopádně, projevovali mnohem větší nadšení při návštěvě Le Penové. Na Macrona bučeli a hlasitě namítali, že je „byznysmen“ a není na jejich straně. A tak se nabízí otázka, zda se Le Penové bez ohledu na výsledek může podařit získat i hlasy voličů krajně levicového Mélenchona a také zbavit se stigmatizace Národní fronty? „Podle TV záběrů z Amiens, o kterém zde mluvíme, a které většina evropských médií někdy s překvapením, někdy škodolibě komentovala, ještě neznamená, že kandidátka Front National (FN) v druhém kole zvítězí. Ale přece jenom se zdá, že se FN zbavuje, alespoň částečně, stigmatizace, kterou zdědila současná předsedkyně strany po svém otci,“ říká Zbořil. Ovšem předvídat, jak se rozhodnou voliči, kteří volili jiné kandidáty, snadné není. „Obtížně se počítá, kdo v druhém kole z voličů neúspěšných kandidátů kola prvního bude volit Macrona nebo Le Penovou. Už to, že Jean-Luc Mélenchon, ale i François Fillon, nevyzvali své voliče k ustavení jednotného volebního bloku proti komukoli, nám brání odhadnout, jak by to mohlo napodruhé dopadnout. Až budeme znát výsledky druhého kola, jistě se objeví analýzy, které shromáždí fakta, proč to tak nebo onak dopadlo. Dnes bychom si mohli jen říct, že důvody hlasování budou emoce voličů a nikoli jen politická kalkulace zákulisí,“ dodal politolog.
 
Funkce se vzdal prozatímní předseda francouzské krajně pravicové Národní fronty Jean-François Jalkh kvůli obvinění z popírání holokaustu. Jalkh se vedení strany ujal poté, co prezidentská kandidátka Marine Le Penová v pondělí oznámila, že dočasně pozastavuje své působení v čele partaje, aby mohla být nadstranická. S informací přišly server idnes.cz a čtk. „Jalkhovi se staly osudnými výroky z rozhovoru z roku 2000, v němž vyjádřil pochybnost o existenci plynových komor v nacistických vyhlazovacích táborech,“ píše idnes.cz. Může tato vzniklá situace sehrát nějakou roli? „Protože je to starý argument, známý již z let bojů s otcem současné kandidátky, je ve Francii, o které víme, že v ní existuje latentní antisemitismus (konečně je to země, ve které se moderní antisemitismus v 19. stol. zrodil), ale i kritický vztah k Státu Izrael, to může mít jistou nepřiznanou sílu. To, že se Marine Le Pen vzdala, údajně na čas, předsednictví své strany je také jeden z příznaků toho, že se snaží zbavit špatné pověsti a počítá nejen s tím, že vyhraje nebo prohraje druhé okolo, ale že jí jde i o úspěch FN v nadcházejících parlamentních volbách. Takže mluvit se dnes o plynových komorách a popírání holocaustu bude jen mezi jejími kritiky, kandidátky, ale FN bude zdrženlivá. To ovšem neznamená, že výměna antisemitismu za nenávist vůči Státu Izrael na podstatě celé věci něco změní,“ popsal Zbořil.

A naše poslední dnešní otázka: Je skutečně tak jasné, že volby vyhraje Emmanuel Macron? „Není, letošní volby byly atypické a atypické může být hlasování i v druhém kole. Petr Janyška, bývalý velvyslanec ČR ve Francii, politicky uvažující romanista, si ještě v sobotních  Lidových novinách myslel, že vítězství Emmanuela Macrona v druhém kole je jasné. Ale podle některých dat, která v textu uvádí se zdá, že svou úvahu napsal před více než 2-3 dny. A ve Francii se ‚situace na bojišti‘ mění každým dnem. Na útoky proti Marin Le Pen jsme si zvykli, takže každý jakýkoli další atak nás ani francouzské voliče příliš nepřekvapí. Novinkou je kritika Macrona a až poťouchlé zmínky o jeho o 24 let starší ženě, jejich sexuální orientaci, o kterých se dříve ze zdvořilosti nemluvilo. K tomuto většinou anonymnímu nactiutrhání,  podobnému jako narážkám na  vztah k ‚židovským bankéřům‘, se sice nikdo otevřeně nehlásí, ale dobře víme, že ani ‚zavedená a tradiční francouzská demokracie‘ není prostá úderů pod pás. To ještě neznamená, že z toho můžeme usuzovat na vítězství Marine Le Pen, ale nezdá se, že by její porážka v druhém kole byla tak jasná, jak se  podle výsledků prvního kola mnozí domnívali,“ uzavírá Rozjezd Zbořil.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Co provedl Soukup, že s ním Miloši Zemanovi došla trpělivost? Komentátor zmínil i hodně nepovedenou fintu s Václavem Havlem

5:03 Co provedl Soukup, že s ním Miloši Zemanovi došla trpělivost? Komentátor zmínil i hodně nepovedenou fintu s Václavem Havlem

ROZHOVOR „Bude kolem toho ještě lítý boj. Její šance jsou padesát na padesát,“ hodnotí předpoklady H…