Ukrajina nás dožene za 100 let, „slaví“ výročí Majdanu Tereza Spencerová. A máme větší průšvih: Teď se ukážou zlé věci

21.02.2019 8:32

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „V posledních dnech a týdnech se objevily ‚propočty‘, podle nichž by Ukrajina mohla Západ ekonomicky dohnat tak za 100 let a Polsko za 50 let. Ale to navíc jen za podmínky, že se Západ nebo to Polsko okamžitě zastaví, tak jak jsou, a nebudou se za celou tu dobu dál rozvíjet, aby znovu Ukrajině neutíkaly,“ uvádí analytička Tereza Spencerová v souvislosti s připomínáním pěti let od krvavých událostí na kyjevském Majdanu. A varuje, že máme výrazně větší problém: S islamisty z Islámského státu, kteří se vracejí do Evropy a mohli by začít mluvit o tom, jak to celé vlastně bylo.

Ukrajina nás dožene za 100 let, „slaví“ výročí Majdanu Tereza Spencerová. A máme větší průšvih: Teď se ukážou zlé věci
Foto: plus.google.com
Popisek: Prezident Ukrajiny Petro Porošenko

Máme pět let od událostí na ukrajinském Majdanu. Média informují o tom, že mrtvé, které tenkrát někdo postřílel, nikdo nepomstil a viníky událostí února 2014 nikdo nepotrestal. Tak tedy, řekněme si: Co se průkazně a dokázaně na Majdanu v ten kritický den stalo?

Anketa

Co provést s bojovníky Islámského státu, kteří se chtějí vrátit do Evropy?

16%
81%
hlasovalo: 15606 lidí

Nevím, co se tam tehdy stalo, nebyla jsem tam. A pokud bychom měli mluvit o tom, co se tam stalo „dokázaně“, tak je lepší rovnou změnit téma. K ničemu se nedobereme. V praxi asi platí, že kdosi „třetí“ ze zálohy střílel do majdanovců i do policistů, aby rozdmýchal vášně a tím i konflikt. Není bez zajímavosti, že podobný postup se odehrál už na jaře 2011 v jihosyrské Dará´a, která je považována za rodiště celé té syrské vzpoury a posléze války. Čili, bylo odzkoušeno, že to funguje, a jako takové to bylo použito i v Kyjevě. 

Potíž nastala až následně, když se nová ukrajinská moc snažila střelbu na Majdanu „přišít“ silovým strukturám svrženého Janukovyčovaros režimu. Dodnes ale nikoho neodsoudili, což při „cinknutosti“ tamních soudů v takto exponovaném případě značí jen to, že prostě „Janukovyč nestřílel“ a nedá se to nijak obejít. Dokázáno to ale samozřejmě není. A stejně není dokázáno, že si právě na onu „rozdmýchávací“ střelbu do Kyjeva pozvali „profirevolucionáře“ ze Saakašviliho Gruzie. Několik jakýchsi Gruzínů se před časem k účasti na akci a ke střelbě do lidí veřejně přiznalo, ale jestli to něco dokazuje, nebo je to jen další zpravodajská hra, bůh suď. Každý bude věřit ve výklad událostí podle toho, jaké straně „fandí“. Třeba se to jednou vše zcela objasní, ale dokud bude Ukrajina „exponovaným“ územím v americkém nátlaku na Rusko, tak se žádné „velké pravdy“ zjevovat nebudou a vše zůstane v rovině propagandy. Z obou stran.  

Fotogalerie: - Vesnice roku na Hradě

Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...
Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...
Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...
Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...
Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...
Prezident republiky Miloš Zeman přijal na Pražském...

Ukrajinská diplomacie nešetří silnými slovy. Pavlo Klimkin, ministr zahraničí, v článku upozorňuje, že Krym nebyl vždy ruský a Rusové nemají právo to tvrdit, protože Stalin ve 40. letech vyhnal většinu krymských Tatarů do střední Asie a více než třetina jich pomřela, tudíž se jedná o genocidu. Je to správný narativ? A velvyslanec Ukrajiny v Praze pravil, že Rusové udělali z Krymu vojenskou základnu…

Upřímně, nemá moc velký smysl komentovat názory současných ukrajinských politiků, i když jsou třeba zábavné. Třeba zrovna ten Klimkin před pár dny tvrdil, že „Rusko maniakálně vysává krev“ z Azovské oblasti. To je přece nádherný a barvitý obrat, který ale podle všeho na nikoho žádný velký dojem neudělal. Ono obecně asi platí určitý paradox: čím víc Západ nad Ukrajinou láme hůl, tím víc se kyjevští nutí do čím dál dramatičtějších proklamací, aby si uchovali západní sympatie, ale ve skutečnosti jsou jen křečovitější a tím menší sympatie na Západě mají… Takže prostě nezájem. I když občas padne zajímavá myšlenka. Třeba prezident Porošenko o víkendu na bezpečnostní konferenci v Mnichově prohlásil, že „když Rusko přestane střílet, zavládne mír, ale když přestane střílet Ukrajina, zanikne“… 

Sociolog Volodymyr Iščenko prohlásil Ukrajinu za „nejsevernější výspu globálního Jihu“. Je Ukrajina opravdu rozvojová země? Co se od Majdanu stalo dobře, a co špatně? Mohla vlastně Ukrajina dopadnout jinak, vzhledem k válce na východě? A s odstupem času... Co jsme my měli v letech 2013 a 2014 dělat jinak?

Osobně jsem toho názoru, že to až tak nesouvisí s Majdanem nebo s válkou na východě, byť zrovna ta válka je opravdu velký „zářez“ do chodu života na Ukrajině. Současně ale platí, že Ukrajina je svým způsobem živoucím symbolem zmaru a korupce už od vyhlášení své nezávislosti na počátku 90. let. Už tam přece měli i „oranžovou revoluci“, která měla vše zdemokratizovat a navést do těch „správných“ civilizačních kolejí, ale přesto tam od samého začátku dodnes vládnou oligarchické skupiny, které se jen střídají, nebo možná přesněji „přelévají“ od moci a k moci, a ze země a jejích obyvatel mají trvalou dojnou krávu. V posledních dnech a týdnech se objevily „propočty“, podle nichž by Ukrajina mohla Západ ekonomicky dohnat tak za 100 let a Polsko za 50 let. Ale to navíc jen za podmínky, že se Západ nebo to Polsko okamžitě zastaví, tak jak jsou, a nebudou se za celou tu dobu dál rozvíjet, aby znovu Ukrajině neutíkaly… Takže ano, to přirovnání s globálním Jihem vcelku sedí.  

Putin pronesl projev o stavu Ruska a plánech do budoucna. Překvapil vás něčím? Třeba konstatováním, že instalují-li Američané v Evropě své rakety středního doletu, Rusko „symetricky odpoví“? Nebo tím, že chce dotovat obyvatele, aby šli bydlet na venkov? Či tím, že administrativě sdělil, že by měla skutečně začít dělat nějaké reformy? Bude mu to něco platné?

Až na opravdu nemnoho zmínek o „recipročním zbrojení“ a „rychlosti raket“ byl celý ten projev – ve srovnání s předchozím – zaměřený hlavně na domácí problémy. Putin se očividně snažil hrát kartu „spravedlnosti“ a „boje proti zlořádům“, aby si znovu získal okorávající „srdce a mysli“ občanů. I když na druhou stranu platí, že jeho popularita sice klesá, ale je i přesto dál na úrovni, která jeho mocenské postavení nijak neohrožuje. A jestli mu to bude něco platné? Nevím, slova jsou vždy jen slova, rozhodují činy, které ovlivní každodenní život společnosti.  

Nastala neuvěřitelná aféra: Bojovníci Daeše, kteří jsou původem z Evropy, se domáhají práva na návrat. Co k tomu říci? Co s nimi udělat? Roman Joch navrhl zřídit evropské Guantánamo...

Ano, máme tu problém, se kterým západní politici a tajné služby jaksi nepočítali, když s tichým souhlasem přihlíželi, jak občané evropských států míří do Sýrie bojovat v řadách Daeše. Možná si říkali, že je fajn zbavit se tahle snadno radikálních „živlů“, možná počítali i s tím, že i díky západní finanční a zbrojní pomoci zvítězí a už tam v té Sýrii zůstanou… A najednou se ukazuje, jak byl ten kalkul od základu chybný. A co si nyní s „našimi“ teroristy počít? Stavět je tady před soud a riskovat, že vyjdou najevo vazby, které na ně Západ měl? Nebo je rovnou zavírat hlava nehlava do nějakého Guantánama, kde nikdo nemá právo na nic? Ten problém není nijak nový a Evropa před ním zavírala oči, než ji teď Donald Trump vyzval, ať si své džihádisty rozebere, jinak že je Američané v Sýrii propustí a navíc vypustí do Evropy. Vcelku brutální nátlak na Evropu, kterou Trump nemá rád a vidí v ní jen svého potenciálního poslušného slouhu. Americký prezident nemine jedinou příležitost, aby ukázal, kdo má navrch… 

Ale na druhou stranu je jasné, že už delší dobu tady u nás narůstá problém, jehož řešení se politici snaží vyhýbat. I když, vyhýbají se spíš jen řečem o něm, nikoli konkrétním činům. Desítky tisíc migrantů, kteří dlouhé roky živoří v nejrůznějších uprchlických táborech na okraji Evropy, nebo třeba nápady s „koncentráky“, v nichž by se migranti na severu Afriky „sbírali“, jasně napovídají o tom, že Evropa už ten svůj „humanismus“ a další hodnoty hodně ořezává. Sice potichu, bez fanfár, ale přece. Takže svým způsobem už vstoupila na cestu neliberální demokracie, tedy na princip, kdy bude západní demokracie se všemi svými vymoženostmi jen pro někoho. Vcelku chápu, proč se tak děje, a vcelku chápu i to, proč se o tom nemluví nahlas. Na druhou stranu z toho ale nejspíš lze vyvodit, že najít nějaké „příhodné“ řešení problému evropských teroristů z Daeše zase nemusí být až tak složité. Nejedná se přece o desítky tisíc lidí, jen o stovky. A ti přece mohou snadno zemřít přímo tam, kde teď jsou, tedy kdesi ve věznici na východě Sýrie, hodně daleko od Evropy. Třeba při potlačování „vězeňské vzpoury“. Vždyť Amerikou placení Kurdové, kteří většinu z nich drží v zajetí, sice tvrdí, že by je nepropustili, jak hrozí Trump, ale že prý mohou „sami uprchnout“…   

Bernie Sanders se rozhodl kandidovat na prezidenta USA. Má šanci? Jinak, pravicoví komentátoři jsou zděšeni „socialistickou vlnou“, která Ameriku zasáhla, ať už jde o Bernieho, nebo pohlednou kongresmanku Alexandrii Ocasio-Cortezovou. Že prý něco tak strašného v Americe ještě nebylo. Čím to je? Padá už takové procento Američanů do bídy, že jediným řešením je socialismus?

Jedna věc je, že pojem „socialismus“ má v USA úplně jiný obsah, než jaký si do tohoto termínu promítáme tady v Evropě, nemluvě už o „socialismu“, s nímž jsme měli zkušenost tady u nás nebo ve východním bloku obecně. A druhá věc třeba je, že za dvěma třetinami bankrotů v USA jsou nesplacené zdravotnické účty. Nebo že 56 tisíc amerických mostů je v tak špatném stavu, že se mohou každou chvíli zhroutit, přičemž průměrný věk amerických přehrad je 52 let, což hrozí katastrofami. Nebo že nejlépe placeným veřejným zaměstnancem v polovině amerických států je fotbalový trenér. Nebo že třetina mileniálů stále žije u svých rodičů, protože si nemůže dovolit vlastní byt, natož aby zakládali rodinu. Nebo že míra sebevražednosti do roku 1999 vzrostla o 33 procent. Nebo že přes milion Američanů žije v autě a každým rokem jejich počty stoupají. 

A nad tím vším se vznáší fakt, že státní dluh USA překročil už dávno nesplatitelných 22 bilionů dolarů… Letmý průlet americkými statistikami asi vysvětluje, proč má stále více lidí naléhavou potřebu tamní systém nějak změnit. A pár takových entuziastů se dostalo i do Kongresu, přičemž Alexandria Ocasio-Cortezová je z nich aktuálně nejviditelnější. A taky přišla s vychvalovaným/nenáviděným (podle toho, komu fandíte) Novým zeleným údělem, což je program, jehož název o obsahu mnohé napovídá. Ale jestli opravdu něco dokáže změnit, tak to netuším. Tito „socialisté“ proti sobě mají až příliš mocné skupiny, kterým dosavadní systém jednoznačně vyhovuje. 

A jestli má Bernie Sanders šanci? Tak to taky nevím. Hned první den po oznámení kandidatury stihl „nasbírat“ na příspěvcích šest milionů dolarů, ale volby budou až za dva roky, pojďme se o nich začít bavit, až to bude aktuální. Nemá smysl spekulovat dva roky dopředu.  

Kolem Venezuely začíná být ustálený stav ve smyslu „Guaidó burcuje, Západ přizvukuje, Maduro se drží“. Vy jste pokus o převrat minule vlastně už odpískala. Má Maduro vyhráno?

Pokud jste to pochopil tak, že jsem převrat odpískala, tak se omlouvám, rozhodně to tak vyznít nemělo. Ale trvám dál na tom, že je celý americký postup překvapivě nepřipravený a dolaďuje se až „za pochodu“, jako kdyby na výsledku „akce Venezuela“ vlastně ve Washingtonu nikomu ani moc nezáleželo. „Prostě jsme něco zkusili a třeba to nějak dopadne.“ To je fakt hodně divné a na tom se od minula opravdu nic nezměnilo. Samozřejmě platí, že čím déle bude současná patová situace trvat, tím více může – nemusí, ale může – ve Washingtonu sílit puzení k vojenské akci, která by vše rozsekla. Takže ne, Maduro rozhodně vyhráno nemá, ale Guaidó prý už láká zástupce jeho Socialistické strany do jakési „prozatímní vlády“, což je hodně kompromisní postup. Vlastně tím navrhuje jakousi „madurovskou Venezuelu bez Madura“, což je proti původním halasným proklamacím o změně režimu fakt obrovský ústup… Uvidíme, co bude dál. 

Mimochodem, Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton už jako by se zaměřil na Nikaraguu a prorokuje pád tamního Ortegova režimu. To už ho Venezuela přestala bavit?   

Europoslankyně Šojdrová přivezla jakýsi seznam 14 dětí z řeckých uprchlických táborů, které bychom mohli „zachránit“. Příliš si nepomohla konstatováním, že v oněch táborech je syrských dětí jen 11 %. Ministr Petříček chce, abychom je přijali. Jak to komentovat? A jinak, Petříček pravil, že pokud ho sjezd ČSSD nezvolí místopředsedou strany, zváží odchod z funkce. Proč to dělá? Komentátoři píší, že jeho pozice je už tak špatná, že musí přitvrdit a hrát vabank. Mimochodem, jede do Ameriky. Co čekáte, že tam vyjedná?

Jak komentovat „Šojdrové děti“? Nijak. Nemá smysl se opakovat, ale pokud někdo chce pomáhat dětem, opravdu a bez přetvářky nebo politického kalkulu, tak nad tím přece nemůže strávit půl roku, ne? Buďto chci pomoci a v rámci reálných možností pomáhám, nebo vybírám a přebírám, až přeberu. V tomto ohledu mi „Babišova škola“ přímo v Sýrii připadá mnohem logičtější a smysluplnější. 

A pana Petříčka komentovat nemá smysl. Fakt mě nezajímá, omlouvám se. A ani neočekávám, že by něco „vyjednal“ v Americe. Případné dohody typu „Babiš u Trumpa“ se přece jistě neuzavírají tak, že přijede český Petříček a v Bílém domě z něho padnou na zadek a splní mu vše, co mu na očích vidí. Navíc v situaci, kdy ani netuším, proč by zrovna Petříček měl nějak pomáhat Babišovi. Nebo Zemanovi… Aby si uchoval funkci?

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

V tom každodenním chaosu si každý jistě najde něco, co ho zaujme. Nic přelomového, co by mohlo ukázat další směr vývoje, bych ale nečekala.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jaroslav Polanský
reklama

Produkt zdarma za recenzi?

Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mladé dokáže být každé tele. Zbořil má vzkazy pro Svěráka i ty, co mluví o „vychcípání“. A svou verzi 17. listopadu

8:24 Mladé dokáže být každé tele. Zbořil má vzkazy pro Svěráka i ty, co mluví o „vychcípání“. A svou verzi 17. listopadu

30 LET OD LISTOPADU 89 „Na minulost se vždy vzpomíná v dobrém stejně jako ve zlém, aby se dalo lhát …