Zaujmout stanovisko ke čtvrteční tragédii malajsijského letadla nad Ukrajinou je obtížné i pro politologa Zdeňka Zbořila. „Příval informací kolem té události je tak obrovský, že není v silách jednoho člověka, který nemá přístup ke zvláštním informačním zdrojům, se rozhodnout. Dokonce je to tak – a vidíme to na všech těch komentářích, které tu událost provázejí – že se lidé rozhodují na základě emocí a nikoli rozumu. Variant už bylo publikováno několik, ale já se nedokážu rozhodnout téměř pro žádnou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Proto se soustředí na kritiku pramenů a přitom se vrací ke kontextu minulosti autorů nebo přímo institucí, které komentáře a tvrzení okolo této tragické události šíří. „Na prvním místě bych uvedl ministra zahraničí Johna Kerryho, který byl tak rychlý, že když jsme ještě ani pořádně nevěděli, co se na Ukrajině stalo, tak on věděl, kde to bylo a kdo to udělal. Připomněl mi tím Colina Powella, jak kdysi na Radě bezpečnosti před lidmi znalými kontextu událostí, k nimž docházelo v Iráku, prezentoval záběry o tamních úložištích zbraní hromadného ničení, což bylo potom důvodem k válce,“ připomíná politolog, jak USA přesvědčovaly svět, že je třeba v Iráku vojensky zasáhnout.
U některých komentátorů je znát deficit objektivity
Nabádá proto, abychom podobně kritičtí byli úplně ke všem zprávám. „A to, jestli létají vrtulníky Apache nad zónou ukrajinských povstalců proti ústřední vládě, může být pravda a můžeme z toho vyvozovat, že Spojené státy dodávají zbraně a vojenskou techniku na Ukrajinu. Ale také to vůbec pravda být nemusí. Běží tu o válku informací a ty oběti letecké tragédie jsou oběťmi války, jak už se také objevilo, která není jejich a s níž nemají nic společného,“ konstatuje Zdeněk Zbořil a přiznává, že pro něho samotného je dost obtížné zachovat objektivitu, protože má blízký vztah k zemím, z nichž pocházelo nejvíce obětí leteckého neštěstí.
Psali jsme:
„Mám rád Holandsko a Holanďany, miluji celou Malajsii i Indonésii, takže jsem člověk, který je jistě zaujatý. Ale myslím si, že nemám takový zdroj informací, abych mohl být tak rozhodný jako třeba pánové Romancov nebo Marjanovič v těch svých komentářích. A všímám si také toho, jak tito pánové komentovali události na Ukrajině v minulosti. I tady cítím velký deficit objektivity a dokonce vzdalování se realitě,“ podotýká Zdeněk Zbořil, jenž vystudoval indonésistiku a má proto blízko nejen k Indonésii, ale i sousední Malajsii, jejíž leteckou dopravu postihla v krátké době už druhá tragédie.
USA i Británii jde o narušení spolupráce Evropské unie s Ruskem
Ta z minulého týdne spustila velkou protiruskou ofenzívu ze strany západních politiků. „Už dlouho bylo naprosto zjevné, že Velká Británie a USA zastávají jinou pozici než země Evropské unie. Vzpomeňte si na situaci při oslavách vylodění v Normandii, kde premiér Cameron odmítl podat ruku prezidentu Putinovi. A to bylo ještě nejen před sestřelením letadla, ale i dalšími tragickými událostmi. Jestli tím chtěl vyjádřit to, že Putin je odpovědný i za upalování lidí v Oděse, tak to svědčí buď o jeho neznalosti situace, což nepředpokládám, nebo o skutečném zájmu Velké Británie a Spojených států narušit různé formy spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskou federací,“ míní politolog.
Upozorňuje také, že Západ zdaleka není jednoznačně rozhodnutý o postupu, který navrhují USA a Velká Británie. „Proč by se země – třeba Spolková republika Německo – která garantuje působení asi šest a půl tisíce svých firem na území Ruské federace, stavěla za omezování ekonomické síly Ruské federace? Vždyť to dopadne, nebo už dopadá především na německé firmy. A pak mohu-li si dovolit úplně velkou spekulaci založenou ovšem na poznání historických událostí, tak nejlepším způsobem, jak se zbavit dluhů, je zabít věřitele. A obávám se, aby v tomto případě nešlo o něco podobného. Zda ten podivně vyráběný dolar v současné době je schopen čelit případnému útoku nějaké jiné měny. Takže možná i toto hraje nějakou roli,“ domnívá se Zdeněk Zbořil.
Sestřelení jihokorejského nebo íránského letadla tolik emocí nevyvolalo
Všímá si také, že kvůli té otřesné události jsme pod mnohem větším vlivem emocí, než tomu bylo při podobných událostech v minulosti. „Už jsme zapomněli, že pod takovým vlivem emocí jsme nebyli, když Američané sestřelili íránský airbus také s téměř třemi sty lidmi. A když na Dálném východě zahynulo 280 lidí v korejském letadle, zajímalo nás na tom tehdy to, že ho sestřelili Rusové, ale o ty Korejce v něm nám až tolik nešlo,“ připomíná politolog sestřelení jihokorejského boeingu sovětskými stíhačkami v roce 1983 i tragédii způsobenou o pět let později americkými vojáky nad Perským zálivem.
Udivuje ho ale, že téměř nikoho nezajímá základní otázka, jak se takové zbraně mohly dostat do rukou lidí, kteří by museli překonat ochranné systémy bránící tomu, aby je získal někdo, kdo se utrhne ze řetězu. „Měli bychom se zabývat tím, jak jsou tyto zbraně, i ty, které jsou schopné nést nukleární hlavice, vůbec zabezpečeny, a to nejen na Ukrajině či v Rusku, ale na celém světě. Vždyť stačí jedna raketa, aby na to reagoval celý obranný systém v různých zemích světa. A nedojde ´jenom´ k nějaké nukleární válce, ale dojde ke zničení planety Země. Zejména politici by měli říct, že to mají státy tak zabezpečené, že se něco podobného nemůže opakovat,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Tažení proti terorismu, nebo už válečný konflikt
Objevily se už i konspirační teorie, že za leteckou tragédií mohl být záměr vehnat Rusko do války. Ve světle této události a podezření směřující proti povstalcům může prezident Putin jen stěží opakovat svá dřívější prohlášení o pomoci Rusům na Ukrajině. „Ukrajinská vláda se události snaží prezentovat jako tažení proti terorismu. Ne jako válku, protože pak by musela dodržovat zásady vedení války, jako je její vyhlášení, označení nepřítele, zatímco teď může útočit na kohokoli, koho označí za teroristu. Naopak Ruská federace se blíží tomu pohlížet na to jako na válečný konflikt. Proto ty reminiscence na druhou světovou válku a na podporu německé agrese proti Sovětskému svazu mezi některými Ukrajinci,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz politolog.
Situace se vyvíjí téměř každým dnem a ani politici nedokáží odhadnout, zda ještě situaci kontrolují, nebo ne. „Vzpomeňme si na paní Tymošenko, která volala po tom, aby se svrhly atomové zbraně na ty bastardy – to je takové oblíbené slovo na Ukrajině – a spálily je doběla. A co když se objeví někdo jiný na místě pana Putina a my zjistíme, že on byl ten poslední, který ještě usiloval o nějaké klidnější politické řešení na Ukrajině. Co když se tam objeví nějaký podobný šílenec jako je paní Tymošenko, a ten konflikt tak bude eskalovat do objemu, který si neumí představit ještě ani pan Romancov nebo pan Marjanovič,“ varuje Zdeněk Zbořil.
Štětinovy výroky připomínají rétoriku z let druhé světové války
V reakci na tragédii letadla malajsijské společnosti prohlásil v rozhovoru pro Lidovky.cz nový europoslanec Jaromír Štětina, že vina na sestřelení letadla a smrti téměř tří stovek lidí se už netýká jen Moskvy. „Jestli někdo nese část viny na tragédii, tak jsou to představitelé Evropské rady, včetně paní Merkel a včetně našeho premiéra pana Sobotky. Neboť ti nejsou schopni adekvátně reagovat na válečné zločiny, kterých se Moskva na Ukrajině dopouští,“ uvedl Jaromír Štětina. „Je opravdu nechutné, jak se někteří lidé, jako je pan Štětina, snaží zviditelňovat i na pozadí takové hrozné tragédie,“ zareagoval Bohuslav Sobotka na slova europoslance za TOP 09.
Podle Zdeňka Zbořila jde o výrok, který odpovídá exsenátorovu způsobu myšlení a nijak se neliší od jiných výroků, které prezentoval v posledních pětadvaceti letech. „Od pana Štětiny je nenávist vůči Rusku obsesí, jeho slova připomínají rétoriku z let druhé světové války o obraně proti zběsilým hordám útočícím z Východu. Ale nelze nad tím výrokem samozřejmě mávnout rukou, protože málo platné, pan Štětina se stal poslancem Evropského parlamentu. A tato jeho kritika bude jistě přijímána pozorně, zejména německou diplomacií a německými poslanci Evropského parlamentu,“ očekává politolog.
Záměrem ukrajinské vlády je řešit vlastní konflikty na úrovni NATO
Je přesvědčen, že nás už tento výrok od Jaromíra Štětiny nevzrušuje, protože ho známe a víme o něm, jak se kdy choval, ale je to výrok, který přispívá nikoli k uklidnění, ale k eskalaci konfliktu. „Víme, že pan Štětina byl na počátku ukrajinské krize rozněcovat vášně v Kyjevě spolu s předsedou zahraničního výboru sněmovny panem Schwarzenbergem. Na to bychom také neměli zapomenout. Navíc je to vyjádření politika evropské úrovně, i když je jen jedním ze 751, kteří v Evropském parlamentu sedí. Ale je to hlas, který zní z EU a může iniciovat chování nějaké skupiny, která bude hnát Evropskou unii do nějakého většího konfliktu s Ruskou federací,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
A europoslanec Jaromír Štětina se vyslovil i pro demonstraci síly v podobě vojenských manévrů, jichž by se na území Ukrajiny společně zůčastnily vedle domácí armády také armády některých evropských zemí a Spojených států. „To je samozřejmě záměrem i současné ukrajinské vlády, aby byla součástí NATO a jejich konflikty s kýmkoli v sousedství byly řešeny na úrovni Severoatlantické aliance. Ten názor může získat obecnější platnost a může to skutečně rozpoutat události, které si ještě dnes neumíme ani představit,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Přestáváme se bát slova válka, zevšedněla nám válka Hamásu s Izraelem
Připomíná, že ti, co chtěli za druhé světové války dobývat životní prostor a chránit svoje a dobývat jiné zdroje na jihovýchodní Ukrajině a skončili potom u Stalingradu, si také neuměli představit, jak ta válka dopadne. „A ti agresivnější politici vždy uvažují jen o počátku vojenského tažení, které může být úspěšné, ale jen do určité doby. Nevíme, jaký potenciál dokáže Ruská federace zmobilizovat. Odpovědnost nebude na panu Štětinovi, ale na těch, kteří se rozhodnou pro nějaký válečný konflikt, o němž už začínají uvažovat. Co se jednou z pusy vypustí, tak hraje v politice svou zvláštní roli,“ připomíná politolog.
Podle něj se přestáváme bát slova válka, které nám může zevšednět tak, jako už nám zevšedněla válka mezi Hamásem a státem Izrael, mezi militantními bojůvkami v Iráku, v Pákistánu a hlavně Afghánistánu. „Už nám to nepřipadá ani nijak zvláštní, že se tam odehrává válka, které jsme začali říkat ´tažení proti teroristům´. A na Ukrajině to začíná podobně a od tažení proti teroristům jsme se už posunuli na verbální úrovni k válce s Ruskou federací, což je tedy tvrzení tak odvážné, že se domnívám, že ani pan Štětina, ani pan Schwarzenberg nedokážou jeho konce dohlédnout,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
ČSSD začala ztrácet popularitu i kvůli výrokům šéfa diplomacie
V této i pro zkušené diplomaty složité době stojí v čele českého Ministerstva zahraničních věcí při svém prvním půlroce ve vládě Lubomír Zaorálek. „Jistě si dobře pamatujete, že jsem od prvních kroků pana Zaorálka, které se týkaly ukrajinské krize, byl jeho kritikem. Dokonce jsem se podivoval i nad tím, a to ještě před ukrajinskou krizí, že se pan Sobotka vůbec pro něho rozhodl, protože si myslím, že kvality pana Zaorálka jsou jinde než v zahraniční politice. Stále jsme ho kritizovali a teprve když mimo jiné kvůli jeho vyjádřením začala sociální demokracie ztrácet svoji popularitu, tak se i uvnitř ČSSD o něm začalo mluvit,“ poukazuje politolog na spekulace o Zaorálkově výměně v čele rezortu i o nabídce na post eurokomisaře, kterou měl prý obdržet.
Za vyjadřování k událostem na Ukrajině se ocital pod palbou kritiky nejen šéf české diplomacie, ale i jeho první náměstek Petr Drulák. „Pan Drulák je vzdělaný odborník a analytik mezinárodních vztahů a mezinárodní politiky, ale ne vždy takoví lidé bývají úspěšnými praktickými politiky. Jistě imponuje všem v ČSSD a také panu Zaorálkovi svými analýzami politiky, ale jde o to, zda jsou tyto analýzy kvalitním návodem pro rozhodnutí ministra zahraničních věcí. Někteří politici nevypadají na první pohled jako vzdělanci a lidé orientovaní, ale jsou schopni dělat lepší politická rozhodnutí než ti profesoři ze škol, kde se studují mezinárodní vztahy nebo mezinárodní politika,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Pozice eurokomisaře by Zaorálkovi sedla víc než Černínský palác
„Chápu, že pan Zaorálek podléhá jednak tomu faktu, že jazykové znalosti pana Druláka jsou vyšší než jeho. Dokonce bych řekl, že mu někdy dělá i potíže rozumět jazyku pana Druláka, když se vyjadřuje o mezinárodní politice. Ale to není chyba pana Druláka, to je věc předsedy vlády a přímo pana Zaorálka, aby uznal, že to jeho působení na Ministerstvu zahraničních věcí není úspěšné. A kdybych tedy byl úplně cynický, tak bych řekl, že v té Evropské komisi by mu bývalo bylo lépe než v Černínském paláci,“ dodává pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
