„Protože nejsem jen politologem – můj hlavní obor studia byla historie, pozoruji nezaujatě a s lehkým úsměvem, co se děje a neděje okolo sestavování nové vlády, respektive seznamování veřejnosti s tím, jaká vláda by mohla vzniknout,“ začíná svůj dnešní Rozjezd politolog Zdeněk Zbořil. Podle něj se ukazuje, že po těch několika letech antibabišovského běsnění nastává čas, který popsal takto: „Nositelé ‚Českého zpěvu nenávisti‘, jak podobnou chásku nazval Václav Bělohradský, chtějí, anebo dokonce musejí říct také něco o sobě a o svých nápadech jak vládnout. Pomalu odchází doba prázdných slov a nastává doba činů, a ty se mi zdají být stále ještě zahaleny v mlhách. Prezident republiky dal kandidátům na členství ve vládě čas a ukazuje se, že hned v tomto prvním neformálním kole si nebyli a stále ještě nejsou někteří kandidáti svou kompetentností jisti.“ Podle Zbořila se zdá, že někteří ještě nedohlédli všech možných důsledků, až jejich CV budou doplněna potřebnými daty a oni sami budou muset říct něco nahlas.
Obstál Adam Vojtěch coby ministr zdravotnictví?Anketa
„Nechci se mýlit, ale zdá se mi také, že Petr Fiala se zatím pohybuje nikoliv snad na té ‚struně mezi kolébkou a rakví‘, ale spíše na cestě svých kolegů od domýšlivé arogance k realistickému uvažování obratně a je jedním z těch, kteří si v těchto dnech uvědomují míru své odpovědnosti,“ říká Zbořil.
Dosluhující vláda vydává nařízení o povinném očkování pro některé skupiny obyvatel, nová avizuje, že rozhodnutí zruší. „To není nic neobvyklého. Protože se epidemie a očkování staly dávno předmětem veřejného diskurzu, existují obavy z očekávání, komu se dostane po překonání toho nejhoršího odměny a kdo by měl být shledán odpovědným za vše, co se nepodařilo,“ komentuje politolog. „Není to ale jen problém odstupující a nastupující vlády, ale třeba i odborné veřejnosti, justice a Parlamentu jako celku,“ dodal. Ještě dlouho bude trvat, než se naučí vládní strany vládnout, opozice oponovat a všichni dohromady tak budou činit v zájmu obecného blaha celé obce. „Pokud si stále ještě chceme hrát na demokracii, mohli bychom si konečně uvědomit, že po volbách je třeba nacházet shodu v tom hlavním a nekritizovat své oponenty s úmyslem je zlikvidovat, jak si to představují dnes mnozí demonstranti na náměstích a na rozbouřených a zlobou zahlcených sociálních sítích,“ říká politolog.
Nenávisti se lidé naučili velmi rychle
Dosluhující premiér Andrej Babiš se svým fanouškům na facebooku svěřil, že byl nedávno v ohrožení života, když se jej pokusil napadnout nepříčetný muž se zbraní. „Myslím, že už dávno jsme upozorňovali v PL na skutečnost, že nenávisti se lidé po roce 1989 začali učit brzy a naučili se ji velmi rychle. Od vyhrožování šibenicemi a smrtí, dokonce i nejvyšším představitelům zemí, se kterými jsme udržovali na vládní úrovni diplomatické styky, ale i od obecně neslušného vyjadřování se jeden o druhém, které s takovou vášnivostí šíří veřejnoprávní i soukromá média, jsme se dostali do stavu, kdy zatím jen psychopati a podobně narušení jedinci jsou schopni útočit na kohokoliv,“ popisuje Zbořil. „Nejde jen o Andreje Babiše, ale o kohokoliv, kdo je veřejné známý. Že se to tentokrát týká jen Andreje Babiše, neznamená, že to příště nebude někdo jiný, dokonce i někdo z těch, kteří se svým šířením nenávisti už ‚proslavili‘. Nechci nikoho strašit, ale kdo v posledních dnech cestoval automobilem ve velkých městech nebo v jejich okolí, ví, o čem zde mluvíme. A zdůrazněme, že výmluvy na ‚únavu z covidu‘ jsou dětinské,“ dodává a podotýká: „Je to jen, jak by řekli naši otcové, pokleslá bída mravní, a i když se týká jen menší části společnosti, ve skutečnosti to ohrožuje i tu její část větší.“
V minulém týdnu opět zaznívala slova o kandidatuře na prezidenta. Bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek promluvil o své ambici účastnit se příštího boje o Hrad a jak řekl v rozhovoru pro Právo, rozhodne se do konce zimy. Kalousek si prezidenta představuje nikoli jako národní ikonu, ale jako „dělníka ústavy.“
„Pokud si čtenáři PL vzpomenou, psali jsme zde o možném rozhodnutí Miroslava Kalouska k takovému kroku už tehdy, kdy tak zvaně odcházel z politiky a začal se svými diskusemi s majitelem TV Barrandov Soukupem. Už nevzpomínám, kdo se nám tehdy vysmíval. Ale už po roce, kdy se začínají objevovat někdy až neuvěřitelné ‚postavy k podpírání‘ (slovy režiséra Pavla Juráčka), to taková legrace není. A bude hůř!“ komentuje politolog. „Ale Miroslavu Kalouskovi přiznejme, že už nyní, kdy se představuje jako ‚dělník ústavy‘, není daleko k tomu, aby se stal i ‚národní ikonou‘. Když už se připravuje jí být i pan předseda Senátu se svým obdivem k Tchaj-wanu, tak proč ne pan exministr financí se svými složenkami a neustále mu připomínanými padáky,“ dodal.
Merkelová. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení…“
Ve čtvrtek se armáda rozloučila s německou konzervativní kancléřkou Angelou Merkelovou slavnostní ceremonií. V čele Německa stála šestnáct let. „Dojatý ani smějící se nejsem. Byla jistě úctyhodnou dámou se vztahem k východní Evropě, DDR a naší vlasti. Dokonce bychom mohli prohlásit, že udělala pro tuto část Evropy leccos dobrého. Proto si jí vážíme, a za to, co udělala špatného, ji jistě budeme odsuzovat,“ uvedl politolog. „Až jí bude Nejvyšší dávat své rozhřešení, jistě ji neodpustí, že svou nespornou autoritou způsobila novou německou osídlovací akci v Evropě, a že ji ‚nezvládla‘. Zda bude muset odejít mezi lotry na levici nebo ty kající se a polepšené vpravo, nechme na něm. I on má svou odpovědnost před sebou samým,“ dodal.
Tento týden by měla začít úřadovat nová německá vláda. „V neděli večer ještě nebyly známé výsledky hlasování Zelených a FDP o koaliční smlouvě. Ale předpokládám, že i ti programově nesouhlasící budou souhlasit, až nastane alespoň několik měsíců trvající napětí v koalici o tom, co sice nebylo napsáno, ale bylo dohodnuto. Že se objeví rozpory okolo Zeleného údělu a válce na Východě, je skoro jisté,“ komentuje politolog. „Ale to ještě neznamená, že se SRN a její ekonomika zhroutí. Ve vládě je hned několik zajímavých osobností, jen někteří mají, jak by se řeklo u nás, až extremistické názory. Ale i tam německé politické zákulisí má své nezměnitelné zásady,“ dodal.
Nová německá vláda se chystá tlačit na změny, které mají vést k větší integraci Evropské unie, směřovat ke vzniku budoucí federace. „Z té ‚větší integrace‘ jde opravdu trochu strach. Předpokládám, že se ale o tom u nás nebude rozhodovat. Snad až někomu a až na té nejvyšší úrovni dojde, co by to mohlo znamenat, tak možná bude někdo kverulovat. Ale po našich tisíciletých zkušenostech se Svatou říší římskou, Državami Domu Habsburského a se současnými Čechy und Moravou to zase ‚budeme muset rádi-y přijmout‘,“ komentuje Zbořil.
Psali jsme:
Nejde jen o integraci, ale i dekarbonizaci, digitalizaci, elektromobilitu, smířlivější přístup k žadatelům o azyl nebo duhovým rodinám. Otázkou je i to, zda jsou tyto trendy nevyhnutelné i pro Českou republiku.
„Až někdo poručí, kdo se ozve, že je proti? A to i když všichni vědí, že to bude trochu drahá legrace. V té naší importované ekonomické ‚loterijní morálce‘ stále ještě platí, alespoň pro někoho, že i na úpadku se dá dobře vydělat. Kompradorů, těch, kteří pomáhají s výprodejem, bylo u nás vždy víc, než by bylo třeba,“ komentuje politolog.
A jestli skutečně dojde k vytvoření Spojených států evropských? „Třeba ano, třeba ne, kdo dnes ví, co bude zítra? Ale nejde jen o název a o nový prapor či Ódu na radost. Kdysi k tomu vyzýval i Winston Churchill, arci už tehdy bez Velké Británie. Také německý vůdce volal ‚Dnes Evropa, zítra celý svět!‘ Post-kolonialistické Spojené státy Indonésie vznikly v roce 1949 a nepřežily ani celé dva roky. Podivné soustátí, kterému se říká Commonwealth, které se potácí od velikosti k malosti a zase zpět, patří mezi typologicky rozdílné federace a konfederace, kterých je v celém světě hned několik. Dodnes ne všichni dobře rozumíme Spojeným státům americkým a bezradní jsme i před Ruskou federací,“ popisuje politolog.
„Spojené státy evropské jsou pro mne jen reklamní slogan, který má propagovat něco nového, lépe prodejného než EU, která má dnes až příliš mnoho kritiků. A jak dobře víme, reklama má mnoho různých podob a ne vždy ji dělají nešmejdi. Ale po dosavadních zkušenostech s EU bych připomněl starořecké – Varuj se danajských, i když ti nesou dary!“ dodává.
Politolog přidává svůj názor i na otázku, zda by užší forma spolupráce evropských států mohla vést k jejich většímu globálnímu prosazení. „Co to je to globální měřítko? Ovoce antropoglobalismu sklízíme už v současné době a kdo nás přesvědčí, že to bude v budoucnosti lepší? V Evropské komisi a v Evropském parlamentu takové osobnosti dnes nenajdeme a ti, kteří vidí sjednocenou Evropu jako původní EHS, jsou asi nejblíž realistickému odhadu současných možností. A to i přesto, že nadnárodní síly jsou dnes mocnější, než byly před půl stoletím,“ říká politolog.
Vojenské uvažování o tažení na Východ?
V médiích čteme o plánech ruského útoku na Ukrajinu. Invaze má prý mít tři vlny. I ukrajinský prezident Zelenskyj varoval před možnou ruskou invazí.
„Ten plán až příliš připomíná německé vojenské uvažování o tažení na Východ v bezradném roce 1942. Ale možná, že jde jen o záměrně publikovanou lež nějakého neznámého ‚deep-state‘ jakékoliv provenience před plánovanou schůzkou a rozhovorem amerického a ruského prezidenta. Má k němu dojít tento týden v úterý a třeba to zase někomu někde vadí,“ říká Zbořil. „Motivace ukrajinského prezidenta ke strašení válkou, někdo by řekl terorizování, je známá i pověstným cvrlikajícím vrabcům na washingtonských střechách. Tak raději ty dva dny počkejme, zda náhodou pověstná britská lehká kavalerie zase nebude chtít vyrazit dobývat Krym,“ dodal.
A jestli v souvislosti s politickými změnami v Německu, dojde k přehodnocení vztahů s Ruskem a Čínou? „To je otázka na úvahu, která musí pracovat s mnoha neznámými. Protože nejsem nadán takovými věšteckými schopnostmi jako někteří čeští senátoři a starostové okolo Prahy, dovolím si jen upozornit na současný objem investic, obchodní výměny a technologické provázanosti. Na nezbytné potřeby surovin pro hladovějící německý průmysl a jeho afilace ve všech částech současného světa,“ uvedl politolog. „Postavíme-li proti tomu radikální zelenou opozici v SRN, která udělala první nesmělý ústupek směrem k omilostnění jaderné energetiky, bude nám jasné, že ‚přehodnocení‘, pokud nedojde k vojenskému konfliktu na východě Evropy a v čínském Tichomoří, bude pomalé a možná půjde i jiným směrem, než si u nás na Valdštejnském náměstí a ve Sněmovní ul. v Praze 1 myslí,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
