Novým formátem XTV je pořad „Pane prezidente,“ ve kterém bude moderátor pravidelně každé tři týdny s bývalou hlavou státu Václavem Klausem komentovat politické dění u nás i ve světě. První vydání začalo kauzou Vrbětice, ta je podle bývalého prezidenta pouze uměle vytvořená a virtuální zpravodajskou hrou. Škoda se tím vůbec zabývat. „Já myslím, že jak Spojené státy, tak EU, o Číně nemluvě, daly jasně najevo, že, teď abych řekl ten ruský výrok: ‚Éto váše dělo‘, je to vaše věc, do toho nás nezatahujte. Protože nevypadáme důvěryhodně. Je to nešťastná věc a vypadáme před světem jako blázni, že si hrajeme politicko-zpravodajské hry, a nedoceňujeme jejich širší rozměr,“ uvedl Klaus, který má strach, že část veřejnosti tuto umělou kauzu bere vážně. Politici takto podle Klause činí kvůli blížícím se volbám.
„Myslím si, že celá tato zpravodajsky nedbale připravená a ještě hůře provedená konspirace (chcete-li spiknutí) neskončí jen tím, že se na její původce, kterým se dostala státní garance, obrátí kritika a úsměšky ze všech možných stran. Už dnes žije tento skandál svým životem a jako magnet přitahuje různé hráče a protihráče, kteří budou rozvíjet další a další variace na toto téma. Už nejde jen o jednu, dvě, tři nebo více vyšetřovacích verzí,“ říká politolog Zdeněk Zbořil.
„Protože IMEX Group vyčíslila své škody na 100 mil. (lhostejno v jaké měně) a od státu, nikoliv od někoho jiného, požaduje jejich náhradu, dostali jsme se do stavu, kdy bude nezbytné začít pracovat s více verzemi vyšetřování, než si původně myslel ředitel Policie ČR.
I v jeho zájmu je, aby se vyšetřovala úloha Policie ČR, protože podle vyjádření majitele tohoto pravděpodobného kontrabandu se jednalo o předměty, které neshoří tak, aby po nich nezůstaly stopy,“ dodal.
Politolog také podotýká: „Když víme, že se na místech bojů druhé a dokonce i první světové války dodnes nacházejí zbraně sedmdesát a více let staré, pak musí alespoň místní četnický strážmistr ve Vrběticích, a po sedmi letech vyšetřování, vědět, zda si tam nechodili místní nebo přespolní pro věci, se kterými chtěli dále obchodovat. Dokonce se zdá, že tuto maličkost, v kontextu obřích rozměrů celé kauzy, už nebude možné utajit, protože nejde jen o zájem ČR a problém, zda se tu krade nebo prodává něco načerno, ale protože se to týká hned několika zemí. A ruští, po Evropě vandrující agenti zdaleka se nezdají být těmi, kteří by ty tuny zboží dokázali v tajnosti někam dopravit.“
„Pan Václav Klaus se vydal na cestu demonstrativní konfrontace“
Lidi podle Klause spíš zajímá nekončící koronavirová pandemie, narůstající nezaměstnanost a rostoucí inflace. A pak je tu další problém. „Že pořád někdo bude udávat, že pořád někdo bude buzerovat, i když toto není slovo z mého slovníku. Když já jdu po ulici, tak jsem ukázkovou obětí, protože jsem známý, a mě nepřetržitě někdo udává, i když jdu po stejné ulici, a tam devadesát procent lidí nemá žádnou roušku, tak mě nahlásí okamžitě na linku 158. To je můj život,“ uvedl exprezident. Pokut kvůli nenošení respirátorů a roušek prý musel Klaus řešit hned několik. Za to, že jedenkrát vešel do hospody, dostal pokuty dokonce dvě, jednu od pražského magistrátu ve výši tři tisíce korun, kterou zaplatil, ale za čas přišla pokuta od pražské hygieny, podle Klause za tentýž přestupek, a to už ve výši deset tisíc korun.
„Pan Václav Klaus se vydal na cestu demonstrativní konfrontace se státní správou už na tom velkém shromáždění různých odpůrců nošení roušek na Staroměstském nám. v Praze. A tak asi mohl počítat s tím, že se může dostat do konfliktu se státní správou nebo samosprávou. To, že je v Praze úřadů a úředníků jako naseto, víme my ostatní už také delší dobu. Možná by mohl požádat o radu a pomoc členy ODS, strany, kterou kdysi zakládal, a která v jeho době hl. m. Prahu několik let spravovala. V dnešním pražském zastupitelstvu ODS stále ještě sedí, ačkoliv ji zde její předvolební spojenci ‚odklonili‘ od rozhodování o věcech důležitých i nedůležitých,“ uvedl Zbořil.
„Chápu, že tam dnes mají spoustu práce s tím, kterou sochu odstranit nebo instalovat, zda vztyčit pomník generála Radeckého nebo dokončit stomilionovou investici související s přeložením části tramvajové dopravy na Václavském nám. Ale snad by mu nějaký úředník nebo úřednice, pamatující ještě lepší časy ODS na pražském magistrátu, mohli pomoci,“ dodal.
A bývalý prezident se pustil i do Pirátů nejen kvůli plánům s daněmi: „To mi někdo psal: ‚Já jsem dlouho pátral, co jsou to ti Piráti, a já myslím, že to je nová verze Rudých Khmerů‘. To mě rozesmálo. Nevím, co udělají jiné politické strany. A pak někdo hodnotil, co je TOP 09: ‚To je béčko Pirátů.‘ Já myslím, že ta jejich šéfka je ještě zaměnitelná s tou pirátskou místopředsedkyní,“ řekl Klaus.
„Srovnání Pirátů nebo Pirátstva s Rudými Khméry se mi coby studentovi jihovýchodní Asie zdá jako výstřel z Tlusté Berty. Ale na druhé straně, nenávistí zkřivené tváře některých ‚mladých dam‘ těchto stran, které ČT s velkou mírou sadismu a až příliš často posílá do našeho soukromí, dává panu exprezidentovi za pravdu. Zejména když naznačuje jejich zarputilost, neústupnost a charakteristickou úroveň jejich intelektu,“ říká Zbořil.
„Rozvolňuji se“ podle svého, snažím se nepřekážet
Ale vraťme se k rozvolňování opatření. Bouřlivá diskuse se vedla kolem způsobu otevření předzahrádek či potřebnosti potvrzení. Nakonec restauratéři nebudou muset kontrolovat, zda jsou hosté testovaní, očkovaní nebo prodělali nemoc covid-19. Zodpovědnost zůstává na hostech, kteří doklad budou muset předložit případné kontrole policie nebo hygieny. Pro lepší náladu nejdřív neměla být na předzahrádkách povolená wifi, nakonec někdo zjistil, že téměř všichni mají stejně internet v mobilech.
„Dovolil bych si konstatovat společně s klasikem: Já nechal svět jít kolem! ‚Rozvolňuji se‘ podle svého, snažím se nikomu nepřekážet a být ohleduplný. Když to všechno začalo, vynechal jsem zahrádky a nakupoval pivo v pet lahvích a na náš stamm-tisch zapomněl. Prostě, nedělal jsem nic, co bych nechtěl, aby mi dělali druzí. Demonstrovat kvůli tomu nechodím, se sousedy se nehádám,“ říká Zbořil.
O tom, jak pandemie výrazně pozastavila standardní zdravotnickou péči hovořili v Partii například lékař a senátor za ČSSD Jan Žaloudík. Upozornil na přibývající počet pacientů s onkologickou nemocí v pokročilém stadiu. Na pozastavení běžné lékařské praxe si stěžoval i primář I. kliniky tuberkulózy a respiračních potíží VFN Praha Jiří Votruba. „Určitě bych v našich podmínkách nevolil tak brutální omezení standardní péče, tak špatná čísla jsme neměli,“ vzkázal vládě. Uvedl také příklad, že když přišel pacient za praktickým lékařem s lehkým krvácením z průdušek, doktor ho musel odmítnout se slovy, že přednost mají pacienti s covidem. „Teď to všechno doháníme. Rád bych řekl, že budu optimista, ale nejde mi to. Pocit, že neléčíte pacienta, kterého máte, je ubíjející. Období covidu bylo odpočinkové, teď je to hrůza,“ popsal Votruba.
„S pány doktory bych se také nerad přel. Jistě toho vědí o těchto věcech mnohem více než já. Jen snad aby nezapomněli, že sice vědí, jak koho, kdy a kde léčit, ale jak mu po té jejich starostlivosti je a bude, to nakonec bude vědět jen pacient. Ať nám tedy radí, ale hlavně nestraší. O strach se nám starají snad všechna česká i zahraniční média,“ komentuje politolog.
Mezi tím jsme se také dozvěděli, že ministr zdravotnictví Petr Arenberger náhled zbohatnul. V daňovém přiznání totiž byly daleko vyšší příjmy než dřív. „Vedlejší příjmy 30 milionů a 65 nemovitostí,“ hlásaly titulky. Ministr k novému majetkovému přiznání uvedl, že jde o částku, kterou vydělal za správu obchodního majetku, klinický výzkum, přednášky a konzultace v ČR i zahraničí. Prý už vše vysvětlil dostatečně a rezignovat nehodlá.
„Pokud na to přišli pánové Kundra nebo Kroupa, nevěnoval bych tomu velkou pozornost. Dnes mne víc zajímá, zda je pan ministr, který je v úřadu několik dnů, kompetentní a nikoliv kolik má domů a na knížce. Bude jistě ještě dost času, aby se ho někdo za čas zeptal kolik a kde má uloženo,“ uvedl politolog.
„U redaktorů ČT se taková otázka považuje nejen za nevhodnou, ale dokonce i za omezování svobody slova a útok na nezávislost jejich podnikatelského zařízení. Tak snad by stálo za to neomezovat autonomní svobodu českého zdravotnictví dotazy o příjmech nebo majetku lékařů hned u vrátnice a v každé nemocnici,“ dodal.
Rezignoval ovšem nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Na svém postu skončí 30. května. „V poslední době pociťuji, že dochází k poměrně silnému tlaku ze strany ministryně spravedlnosti na mou osobu. Vždy jsem byl zvyklý tyto tlaky snášet, odrážet, čelit jim. Nicméně jsem si uvědomil, že v současné době velkou část svých sil a času věnuji právě odrážení těchto útoků, těchto půtek a je to přesně čas, který bych měl věnovat státnímu zastupitelství,“ uvedl na tiskové konferenci.
„To si nedovolím komentovat, ačkoliv jsem se s panem Pavlem Zemanem setkal už jako se studentem a celá léta mne zajímalo, jak si ve své funkci vede. Myslím si, že to dělal dobře, ale jsem po zkušenostech s jeho předchůdci a s lidmi na státních zastupitelstvích opatrnější než mnozí dnešní komentátoři, protože vím, že je nejen málo vyvolených, ale i povolaných,“ uvedl Zbořil.
„Když bych měl situaci na státních zastupitelstvích srovnávat třeba s poměry na soudech různých stupňů, mohl bych se dopustit stejných omylů, jako všichni ti, kteří potřebovali rezignaci pana dr. Pavla Zemana komentovat na prvních stranách svých ne vždy důvěryhodných novin a časopisů,“ dodal.
Psali jsme:
Složitý a dlouho opomíjený případ vrácení majetku
Prezident Miloš Zeman napsal kvůli vracení za okupace arizovaného majetku židovské rodině podle informací serveru Lidovky.cz dopis pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi. Spor se táhne o dům v Letohradské ulici na pražské Letné. Rozhodnout musí Praha. Ta se už jednou k žádosti postavila odmítavě. Dopis z Hradu evidentně pomohl, věc znovu otevřou. „Záležitosti týkající se majetku města standardně řeší gesčně odpovědný radní Jan Chabr, řešil tedy i tuto konkrétní záležitost. Proto jej požádám o návrh odpovědi na dopis prezidenta Miloše Zemana,“ sdělil primátor.
„Nevím, zda si je pan primátor vědom, o jak složitý a dlouho opomíjený případ se jedná. Nejde totiž jen o arizovaný majetek z doby německého protektorátu, ale také o účelově „arizované“ majetky v době okolo Mnichova a v době existence zbytkového Československa. Mnozí Židé, ve stavu tísně, upisovali svoje majetky na známé, svoje árijské spolupracovníky a ti je často nabývali jen tím, že se jejich původní majitelé nevrátili z likvidačních táborů,“ uvedl Zbořil.
„Někdy přežily jejich děti, někdy byly tyto majetky za protektorátu konfiskovány, stejně jako později se dostávaly do národní správy a byly tzv. znárodněny. Navíc někteří potenciální dědici odcházeli po 1948 do zahraničí a nabývali druhé státní občanství. Známý je případ našeho kolegy z FFUK prof. Oty Picka, který po návratu z Velké Británie, kde bojoval v čsl. armádě, nedostal v roce 1946 z rodinného majetku uloženého u otcova asistenta ani svůj oblek,“ dodal.
A Zbořil popisuje dál: „Známé majetky byly arizované akcie na Paláci Lucerna, které se dostaly do povědomí veřejnosti díky měnícím se nárokům rodiny Václava Havla. Pokud se nemýlím, s arizovanými, později znárodněnými a konečně odprodávanými nemovitostmi se „pohybovalo“ již před rokem 1989 (snad by o tom mohl něco vědět pan dr. Cyril Svoboda), ale hlavně, už v roce 1990 díky administraci dr. Mariána Čalfy, vznikl na předsednictvu vlády seznam takto sporných majetků, o který se restitučně a privatizačně zajímali někteří jednotlivci nebo advokátní kanceláře specializované na tyto záležitosti. Vzhledem k stanovení restituční hranice 25. února 1948 se tento problém vyřešil, ale tím, jak je tato hranice ‚postupně prolamována‘, se možná celá věc zase objeví na světle božím.“
Vedení magistrátu v uvedeném případě argumentovalo tím, že matka Annie Kikayon už o vrácení majetku žádala v rámci restitučních zákonů. Podle soudu však nárok spoluvlastnického podílu ke třem čtvrtinám domu není oprávněný. Do dnešního dne podle Lidových novin chybí práce, která by se kvalifikovaně zabývala činností restitučního zákonodárství v oblasti nemovitostí po roce 1945 a 1989.
„V LN tuto informaci uvedl Tomáš Jelínek, který na počátku devadesátých let pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. Myslím si, že není úplná, protože vím, že na Úřadu předsednictva vlády vznikal soupis těchto sporných nemovitostí, v počtu téměř 1 tis. položek. Jeho autor před nedávnem sice zemřel, ale myslím si, že tato ‚kniha‘ existuje, jen si někdo nepřeje, aby se v ní mohlo číst,“ uvedl Zbořil.
„Madelain Albrightová mluví ve svých pamětech o sbírce obrazů odsunutého NSDAP Němce Nebricha, zřejmě z majetku Židů, kterým sliboval pomoc za úplatu, ke které nedošlo. Potvrdila, že tyto obrazy jsou v držení jejího bratra Jana Korbela (ještě v roce 1999) a že oprávněnost této držby ji potvrdili tehdy MZV Alexander Vondra a předseda Svazu židovských obcí v ČR Tomáš Kraus. Takže ještě jednou opakuji, něco se ví, ale něco se nechce vědět,“ dodal.
Mezi nepřáteli. Předseda Senátu Vystrčil bude jistě připraven pomoci
Uplynulý pátek vyšel seznam nepřátelských zemí, schválený ruskou vládou, ve kterém jsou uvedeny Spojené státy a Česká republika. Podle seznamu smí Česko najmout pro své úřadovny v Rusku nejvýše 19 ruských pracovníků a USA ani jednoho.
„Je to jedna ze součástí diplomatické války, která se obvykle stupňuje někdy až k vojenským operacím. To, že jsme na sezamu nepřátelských zemí, je jenom následek toho, že Spojené státy asi už před deseti lety daly na Seznam svých nepřátel Ruskou federaci. A protože před několika dny oznámil MZV RF Lavrov v odpovědi na otázku novináře, jak budou pokračovat jednání s Čechií, že ‚tak, jak odpovídá jednání se zemí s omezenou suverenitou‘, myslím si, že se bude muset česká diplomacie hodně snažit, aby mohly fungovat alespoň styky na úrovni konzulátů, i když už si tolik našich poslanců a politiků přeje, abychom diplomatické styky s RF přerušili,“ komentuje Zbořil.
„A kdyby koncem května došlo ještě k dalšímu zhoršení styků, pak je prý podle českého velvyslance v Berlíně, SRN připravena ČR v takovém případě pomáhat. Nebylo by to nic neznámého, už jsme ve své historii takovou situaci v 20. stol. jednou zažili. A kdyby se ani to nepovedlo, pak bez vší ironie, bude jistě připraven pomoci předseda Senátu Vystrčil, který má velké ambice spoluvytvářet zahraniční politiku ČR,“ dodal.
Prezident Miloš Zeman se k tomu vyjádřil na Frekvenci 1. „Tak vždycky je špatné býti nepřítelem, ale z ruské strany je to hloupost, protože dělat si nepřátele z bývalých přátel je chyba. Když už nemůže být přátelství, tak ať jsou alespoň korektní vztahy,“ poznamenal Zeman, že tento krok Ruska nazývá škodlivou hloupostí. Rusko mělo počkat na vyšetření vrbětické kauzy. „Na rozdíl od jiných nejsem zastánce jedné jediné vyšetřovací verze. Ptal jsem se ministryně Benešové, která řekla, že těch verzí je víc, jakou má coby třetí verzi. A ona mi říkala, že může jít o zakrytí manka v těch Vrběticích. Tak právě proto naléhám, aby policie rychle a důkladně vyšetřovala, ať konečně víme, na čem jsme,“ dodal.
„Už jsem vlastně tento nápad komentoval, aniž jsem znal toto vyjádření pana prezidenta. Podobně jako já na tuto skutečnost reagovalo hned několik čtenářů PL a také řada novinářů, kteří ni nemuseli být ‚velkými detektivy“… Je to jen obyčejné sčítání a odčítání možného a nemožného. Policie jednou něco vyšetřila, ale asi něco přehlédla. Poprvé to byly mezinárodními předpisy, které byly porušeny, protože se ve Vrběticích možná připravovali k transportu neznámo kam výbušniny, jejíž používání je zakázáno. Potom firma IMEX Group chtěla zaplatit 100 mil. za zboží, které nikdo neviděl a konečně někdo možná lže, aby se zakrylo (zatím nevíme kým a proč), že se tam snad také trochu kradlo,“ komentuje Zbořil.
„Bez ohledu na kom leží tíha důkazů a komu bude prokázán možný trestní čin se tím musí zabývat hned několik odpovědných organizací a institucí. Dokonce i někde v Bulharsku nebo v Sýrii. Ani pro MNO ČR to, podle mého názoru, není uzavřenou záležitostí, kterou by mohlo schovat do nějakého svého archivu. Je s tím spojeno příliš mnoho nepořádků, lajdáctví a neumění lhát, aby se dalo věřit prezentovaným literárním fikcím a nehledat, jak to vlastně doopravdy bylo,“ dodal.
Ing. Miloš Zeman
Ozbrojenci z Hamásu už téměř týden odpalují rakety na izraelské území a izraelské letectvo proti nim podniká odvetné údery. Současná eskalace násilí je nejhorší od poslední války mezi Izraelem a Hamásem v roce 2014.
„Je to zase jedna mezinárodní událost, která rozděluje českou veřejnost nejméně na dvě poloviny. Rozhodně se nás dotýká víc než otázka Tchaj-wanu nebo Tibetu, ale víc než vyvěsit prapor s Davidovou hvězdou česká politika, diskreditovaná v posledních letech několika nepříjemnými událostmi, udělat nemůže. Stav věcí je takový, že už se nejedná, ale střílí, že umírají lidé, a že si americká zahraniční politika pod vedením nového prezidenta na sebe bere příliš mnoho povinností, kterým nedokáže dostát,“ říká politolog. „Stát Izrael umí vyvíjet a vyrábět moderní zbraně, ale stejně mi není jasné, odkud má Hamás tak velké množství raket. Doufejme, že v Respektu nebo na Seznamu.cz na něco přijdou,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
