Prezident Miloš Zeman opět podráždil české novináře slovy, že na rozdíl od blbouna nejapného nebyli ještě, bohužel, vyhubeni. Opakuje tento žert o eliminaci novinářů Zeman schválně, aby je dráždil? Oni se vždy spolehlivě ozvou a začnou argumentovat Kuciakem a statistikami zabitých novinářů. Je dobře, že se novináři ozývají a chrání „čest svého stavu”? Či jde jen o snahu kritizovat Zemana za každou cenu?

Pan prezident má trochu nervózní vztah k některým novinářům už od dob, kdy brutálně zasahovali do jeho soukromého života a v době, kdy ještě nebyl tak významnou politickou osobností jako je dnes. Celá ta léta obě strany nevynechávaly jedinou příležitost, aby se utvrzovaly v přesvědčení, že jsou nesmiřitelnými nepřáteli. Úroveň těchto vzájemných urážek odpovídá často „blbé náladě“, která je obklopuje a nad kterou se nedokázala jedna nebo druhá strana povznést. Aniž mám k dispozici nějakou důkladnou statistiku, zdá se mi, že vulgaritami nešetří zejména ti, kteří se považují za nedotknutelné a domnívají se, že to, čemu se kdysi říkalo kinderstube (dobré vychování) nemá nic společného s novinařinou. Tak vzniká dojem, že je-li prezident republiky trestně nepostižitelný a vůči urážkám imunní, je davu nebo některými mádii podporované ulici dovoleno úplně vše. Jen když se o tom dá mluvit jako o svobodě slova nebo o „evropských hodnotách“. I když se jedná třeba jen o politickou pornografii.