Myslím, že vyhraje Macron. Říkám to ale s jistou obavou z posledního vývoje ve Francii. Ti, co hlasovali pro Mélenchona, pro krajní levici, nejspíš nepůjdou k volbám vůbec. Záleží, jestli se Macronovi podaří přesvědčit, aby k volbám šli všichni ti, kteří nevolili Le Penovou. U ní je jasné, že ona své voliče dostane zpátky k urně určitě. Fakticky má docela solidní podporu u katolické církve. Být Macronem, nepohybuji se v klidu. Pořád má reálnější šanci vyhrát, ale stát se může všechno.

Pokud by Le Penová vyhrála, skutečně by Francie vystoupila z Evropské unie?

Ne. Udělala by to, co Cameron, tedy referendum. Jsem si téměř jist po zkušenosti v Británii, že by Francie řekla ano Evropské unii. Británie si leccos může dovolit díky Commonwealthu a speciálním vztahům s USA, ale to Francie nemá. Dokonce si myslím, že Marine Le Pen to ví. Když jsem pozoroval poslední debatu ve francouzské televizi, tak ona velmi ubrala na radikálnosti. Ve snaze získat voliče z jiných táborů. Byla dobrá v té debatě a ubrala.

Většinou to ve Francii bývá tak, že ve volbách do Národního shromáždění, které následují po prezidentských, vyhrává prezidentova strana. Jak to bude teď? Macronovo hnutí není v politice dlouho, může vyhrát? Nejsou favoritem spíše republikáni? A jaká bude v tom případě jejich spolupráce s prezidentem?

Nevím, jak tyto volby dopadnou. Problém je v tom, že Macron je takový jiný typ Martina Jahna, abych to přirovnal na české poměry. Sociální demokracie vzala tehdy Martina Jahna do vlády, aby ukázala, že má rozkročení směrem do liberálního prostředí, do prostředí podnikání. A to je Macron. Ale on na rozdíl od Martina Jahna, který se vrátil do soukromé sféry, se chopil příležitosti a postavil na tom svoji kariéru. Říkám to proto, že my vlastně netušíme, jaký Macron je. Kromě toho, že je proevropský, je pro eurozónu a nechce reformu Evropské unie. Ale v zásadě my nevíme, jak on vidí řadu otázek i vnitrofrancouzských. To se teprve teď tvoří. Většinou se prezidenty stali ti, kteří byli letití matadoři. Už se vědělo dlouhodobě, co se dá očekávat od Chiraca, Mitterranda. Každý Francouz věděl, co může od prezidenta očekávat. Neví to u Macrona.

Psali jsme:

Pokud dojde na tato data, Macron může v zítřejších volbách pěkně pohořet

Zpět k výbušnému souboji Le Penové a Macrona. Toto jste u nás asi neviděli

Kaviárová levice na pochodu. Mítink Emmanuela Macrona s vyženěnými vnoučaty a mnoha socialistickými prominenty

Macron? Toho nevolíme. Nám už je tak zle, že na vás kašleme a před Marine vás nezachráníme, zní z migrantských předměstí Francie. A zazněl i jiný důležitý výrok

Takže nevyzpytatelný prezident?

O něm tedy víme, že bude velmi proevropský. Reprezentoval bankovní sektor. Tam je velký vliv Spojených států. Takže nebude protiamerický. To jsou body, o které se můžeme opřít. Ale jinak je Emmanuel Macron osoba, která je nevyzkoušená. Nevyhrál žádné volby. První pozice, do které bude pravděpodobně zvolen, je prezident Francie.

Ať je budoucí francouzský prezident, jaký je, určitě není kouzelník. A trošku mi přijde, že Francie kouzelníka potřebuje. Myslím – i když nejen – z hlediska bezpečnosti. Zemi děsí teroristické útoky a nic nenasvědčuje tomu, že by měly přestat. Což pak budou Francouzi dávat za vinu i prezidentovi. Nehrozí Macronovi, že postupně jeho popularita poklesne k Hollandovým nížinám?

Uvidíme, jak se bude projevovat. Jestli bude rozhodný, zda bude skutečný lídr. To vše teprve uvidíme. U něho máme malou zkušenost s ním jako s politikem. Politika je také řemeslo, disciplína. Problém je konflikt mezi republikány, kvůli kterému padl Fillon. Protože Fillon by byl prezident, u kterého by všichni věděli, co se od něj dá očekávat.

Za normálních okolností by Fillon byl ve druhém kole prezidentských voleb a asi i jako favorit...

Ano. Jeho zabila intrika vlastní partaje.

Stále ještě je prezidentem Francie Francois Hollande. Ten raději do druhého kola ani nešel, tak špatně na tom se svojí popularitou byl. Proč je tak krajně nepopulární?

On je totiž to, čemu se v politice říká aparátčik. To je člověk, který celý život strávil v politické straně. Byl generální sekretář socialistické strany, nakonec se stal prezidentem. Jako člověk, který byl konfrontován s tím, že najednou nesl jinou odpovědnost, než jen stranickým strukturám. Tam se potom ukáže, jestli jste lídr, nebo nejste. Něco jiného je být generální sekretář politické strany, uzavřeného uskupení, a úplně jiná disciplína je být prezidentem celé země. To je něco jiného. Na to Hollande připraven nebyl a tuto roli podle mého názoru nezvládl.

V úvodní otázce jsem spekuloval o tom, že Le Penová nemůže nikdy vyhrát. Teď to trošku poopravím – může, ale to už by to s Francií bylo opravdu hodně špatné. Neboli čím hůř, tím lépe pro ni. Nebude tomu tak při příštích prezidentských volbách? Nebo se zeptám jinak – jaký očekáváte další vývoj ve Francii?

Myslím, že to není otázka čím hůř, tím líp pro ni. Co zastaví nástup nacionalismu a sil tohoto typu, je rozhodnost demokratů. To znamená, že demokrati stojící na straně Evropské unie předvedou akceschopnost. To je třeba to, co já navrhuji, že se musí udělat vojensko-civilní operace při hranicích Libye, Alžírska, Maroka a vlastními vojenskými silami chránit vnější hranici a řešit problémy uvnitř Evropské unie. Dokud proevropské síly nepředvedou akceschopnost, tak se nemůžou divit sedíce v kavárnách, kouříce doutníky a popíjejíce šampaňské, že ti, co jsou rozhodní a slibují akceschopnost, že jsou podporováni.