Věřte mi, že já jsem skutečně ten poslední, kdo si toužebně nepřál složení zbraní a ukončení válečných útrap.
V čem tedy tkví vaše nedůvěra k mírové řešení a ten desetibodový plán, který představil prezident Volodymyr Zelenskyj?
Přiznám se, že já vnímám tento údajně mírový plán spíše spíše jako nabídku předání kapitulačních listin. Celý ten dokument je koncipován takřka na míru situaci, kdy je de facto rozhodnuto a ukrajinská děla a rakety míří přímo na Kreml. Navzdory ohlušující mediální propagandě však Ukrajina v takové pozici prostě není. Body, ve kterých ukrajinská strana požaduje omezení ruských cen energií, záruku potravinové bezpečnosti a postavení ruských představitelů před soud, to máme nazývat mírovým plánem a věřit, že ho Moskva bude akceptovat?
Otázka ovšem zní, zda Moskva bude akceptovat jakýkoliv dokument, který se netváří jako potvrzení vítězství...
Dobrá, ale pokud jste ve válce a chcete dosáhnout míru, musíte nejprve navrhnout vyjednávání, ne konečné požadavky. Pokud je jednání předmětem požadavků vůči druhé straně, takový návrh nemá šanci na úspěch.
Snaha Ukrajiny o obnovení územní celistvosti a dosažení propuštění vězňů je podle vás legitimní?
Ano, je zcela legitimní a přirozená. Jako základ mírových jednání však může posloužit pouze v případě, že má druhá strana co nabídnout.
Vy jste se opakovaně vymezil v otázce důvodů vzniku celého konfliktu, což jsou pochopitelně přímo propojené nádoby...
Ano a je to rovněž otázka požadavků, byť dlouhodobých, konkrétně ze strany Kremlu. Minimálně od summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 bylo v podstatě jediným a klíčovým požadavkem Ruska získání bezpečnostních záruk, že se Ukrajina nestane členem Severoatlantické aliance. Současný ředitel CIA a tehdejší velvyslanec USA v Moskvě William Burns už nejméně patnáct let od ruských nejvyšších představitelů velmi dobře ví, že se jedná o červenou čáru, to znamená, že pro Moskvu znamená tato věc ten nejvyšší stupeň ohrožení. Přesto Spojené státy s pozvánkou Kyjeva do NATO vytrvale provokovaly, vyzbrojovaly Ukrajince a tlačily k ukrajinským hranicím. Proto považuji za propagandistickou tezi, že tato válka nebyla „ničím vyprovokována“.
Rozumím, vraťme se ještě zpět k dalšímu osudu současného mírového plánu, které nazýváte spíše ultimátem.
Celé je to tak trochu postavené nohama vzhůru. Zelenskyj nejprve nepředložil svůj „mírový plán“ ruské straně, ale Spojeným státům a hodlá v únoru uspořádat „mírový summit“, na který pozval západní spojence a snaží se tam nalákat i některé státy G20. Za těchto okolností není překvapením, že mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov poznamenal, že „zatím žádný mírový plán neexistuje“. Západní spojenci musejí dát jasně najevo, čeho skutečně chtějí dosáhnout. Ano, Rusko je agresor. Ano, Rusko napadlo suverénní stát. Ano, Rusko páchá válečné zločiny. Tohle všechno nelze v žádném případě odpustit a pominout. Ale tento konflikt je už ve svém měřítku jednoduše neúnosný, náklady jsou tak gigantické, že musíme prakticky každý měsíc dotovat státní rozpočet Ukrajiny, jinak by se celý tento stát dávno zhroutil.
Co tedy? Přestat platit a posílat zbraně, to by byla sebevražda…
Jistěže to nelze řešit takovýmto krokem, nicméně když nic nezmůžeme za vyjednávacím stolem, riskujeme, že vše přeroste v mnohem horší konflikt a světovou válku. Z tohoto pohledu je důležité si uvědomit, že skutečné mírové plány, jako je plán Kissingera nebo mexického prezidenta Lópeze Obradora, nebyly „proruské“. V podstatě říkají, zastavte válku, než se Ukrajina dostane do bodu, kdy už nebude návratu.
A pokud jde o politiku a strategii současné Evropy, která je válkou zasažená či ohrožená nejvíce?
Já se domnívám, že Evropa, která v tomto konfliktu stále nehraje svou vlastní hru, si musí sama objasnit, čeho chce vlastně dosáhnout. Zda je jejím cílem zničit Rusko, nebo zastavit válku. Chceme pokračovat v krveprolití navzdory statisícům obětí a totální devastaci ukrajinské infrastruktury, nebo chceme směřovat k příměří a zahájit mírová jednání? Ať politici mají jasno a formulují vlastní nápady, jak toho dosáhnout.
Jaká je tedy vaše vize?
V této situaci musíme od světových politiků vyžadovat aktivnější diplomatický přístup. Těší mě však, že v Česku jsou dva, respektive po vypadnutí Jaroslava Bašty alespoň jeden prezidentský kandidát, který něco podobného navrhuje. Mám teď na mysli slova Andreje Babiše, kdy uvedl, že by inicioval mír na Ukrajině a mluvil by se všemi evropskými prezidenty. Také uvedl, že by svolal V4 a mírový summit přímo na Pražském hradě.“
Zní to poutavě, ale nejsou to až příliš velká slova a hlavně v rámci kampaně tak trochu účelová?
Velká a důležitá slova jsou to nesporně, stejně tak oceňuji, že byla vyřčena v pravý čas. Nejsem si samozřejmě jistý, jestli se dá Andreji Babišovi toto všechno věřit, ale přinejmenším měl na rozdíl od laxní slovenské politické reprezentace odvahu navrhnout jedinou správnou strategii. Mír si zkrátka vyžaduje aktivnější přístup. Pokud se Ukrajina a Rusko nemohou dohodnout ani na společné schůzce, měli bychom jim v tom pomoci. Je to přece i v našem výsostném zájmu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš Procházka