Jakými hlavními měřítky se dá letošní rok z pohledu života lidí v České republice hodnotit? Co pro něj bylo nejpříznačnější a jak na něj budeme nejspíš vzpomínat?
Jsou tu důsledky trvající únavné války na Ukrajině, které pociťujeme, je to konflikt ve Svaté zemi, dále pak tlak na redefinici manželství a zákona o rodině u nás, nebo bezradnost nad důchodovou reformou, či vzrůstající ekoterorismus. Vše, co jsem jmenoval ale vymazal v naší historii bezprecedentní krvavý útok studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který nám ukázal, co je nejdůležitější v životě a na co klást důraz především: bezpečí, mladí lidé, vzdělání, kultivace atmosféry ve společnosti, kdy demokracie neznamená stejný názor všech na vše, ale stejnou úctu k druhému, i když má názory odlišné od mých. Tomu se musíme učit všichni.
Útočník z Filozofické fakulty byl identifikován také jako vrah z Klánovického lesa. Jak tyto dvě obrovské tragédie těsně před Vánocemi dolehnou na českou společnost?
Těžko nacházet lidská slova, která se ztrácejí v slzách, úzkosti, zlosti a bolesti zejména u pozůstalých a svědků, kterými se vlastně nakonec stala celá naše společnost. V oné chvíli jsem si uvědomil, jak lidské ticho může udělat prostor pro modlitbu a solidaritu. Modlitba je láskou, která může obejmout i naše zemřelé, na dálku pozůstalé, a že tedy nejsme úplně bezradní, bezmocní a zoufalí. Do toho lidského ticha, ale mohou zaznít slova Boží. Všemohoucí Bůh a Pán života a smrti, Vševládce a Stvořitel všeho a všech, nepřichází k nám lidem o Vánocích, aby terorizoval a násilně podmaňoval, ale aby byl s lidmi, sloužil a dal za ně svůj život.
Už takhle to byl pro Česko nelehký rok. Máme nejvyšší ceny energií z celé Evropské unie, teď už i inflaci. Trochu to připomíná období transformace začátkem 90. let, kdy jsme si měli utahovat opasky s výhledem, že bude lépe. Ale máme se tak, že v bohatším Německu mají levnější potraviny, což těm, kteří to do té doby nevěděli, sdělil premiér Petr Fiala. Když přihlédneme k úspornému balíčku, jehož opatření dolehnou především na střední a nižší třídu, jaký je pro ty ne nejbohatší důvod k optimismu pro rok 2024?
Máte pravdu, ale celkově se domnívám, že se v celosvětovém srovnání máme stále dobře a jsme velmi solidární. A to je cesta, kterou musíme kráčet a která dává cítit, že jako národ jsme také rodinnou pospolitostí. To, že se při jediném večeru Star Dance vybralo 25 milionů korun na charitu, přece není malá věc a potvrzuje to, o čem mluvím.
Je to také především rodina, vícečetné rodiny, které si přece poskytují zdarma mnoho pomoci, které by jinak stát musel draze poskytovat. Gender politika některých ministerstev a politiků i státníků by měla nahradit silná prorodinná politika. Divím se, že nikdo touto kartou nehraje. Všimněme si rovněž vlny občanské solidarity v předvánočních dnech právě v souvislosti s útokem na univerzitě!
Psali jsme:
Předseda Senátu Miloš Vystrčil kritizoval ve svém adventním poselství nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. V čem se liší pohled kněze od pohledu vysokého ústavního činitele na nesmiřitelnost až nepřátelství v zemi, nebo je podobný?
S panem předsedou naprosto souhlasím a doufám, že si také jeho kolegové a kolegyně z toho vezmou ponaučení, nejen opozice. Tak jako Babišova vláda nepočítala s covidem, tak ani Fialova vláda nepočítala s konfliktem na Ukrajině nebo v Izraeli. To vzájemné vyčítání, které politici předvádí, už lidi unavuje. V čem se liší pohled kněze? Každý kněz slouží Bohu a lidem. Má se připravovat tak, aby bohoslužba vždy lidem „chutnala“, byla solí a světlem, přivedla k zamyšlení, dala naději a radost, a to každý den, každý týden! Společné dobro všech občanů v České republice by mělo být vždy hlavním kritériem a cílem našich politiků a státníků. Bohužel, dnes vidíme jen stranické šarvátky, kdy občané jsou v hledáčku možná tak těsně před volbami.
Miloš Vystrčil
Panuje tedy v zemi „blbá nálada“, jak zaznívá i z úst politiků, a čím by právě politici mohli přispět k tomu, aby se změnila?
Domnívám se, že za náladu ve společnosti mnohem více než politici mohou média. Často je to tak, že jsme se už-už proměnili v mediokracii, kdy přece konflikty, katastrofální zprávy a strach přináší čtenost, a tím tedy vydělávají, protože se propojí s reklamou. Chybí nám dostatečný přísun pozitivních zpráv, které s sebou nesou radost a naději. A jsem přesvědčen, že pozitivních událostí je ve světě mnohem více než těch negativních. Novinářská etika se vytratila a je téměř nevymahatelná. Její úroveň jsme v mnoha ohledech viděli při přinášení informací z krvavého útoku na univerzitě, kdy například mnozí „investigativci“ z řad novinářů neváhali okamžitě kritizovat profesionální práci policie, a tím jitřili rány pozůstalých, o navázání těchto zpráv na předplacený obsah ani nemluvím.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ke zhoršené atmosféře ve společnosti přispívá i to, že přibývá těch, co si myslí, že léta svobody pominula, že už si zase musíme dávat pozor na jazyk jako před rokem 89. Máte porozumění pro více než 50 osobností veřejného života, které se podepsaly pod otevřený dopis Společnosti pro obranu svobody projevu premiéru Fialovi, v němž kritizují, že ministerstvo vnitra v čele s Vítem Rakušanem dlouhodobě vytváří atmosféru strachu, nebo to je přehnané tvrzení? Ukracuje nám někdo svobodu?
To, že tyto osobnosti se mohou takto ozvat, a dokonce oslovit ministra nebo premiéra, je důkazem toho, že tu stále máme svobodu slova. Zároveň se ale učíme pomalu uznávat, že každá svoboda má hranice tam, kde začíná jiná svoboda. Dlouho jsme byli přesvědčováni, že například „umělecké“ hanobení křesťanské víry je v pořádku a souvisí se svobodou projevu. V souvislosti s útokem Hamásu a s jeho podporou v západních zemích jsme si uvědomili, že svoboda slova a projevu není bezbřehá. Příliv sociálních sítí k nám přinesl také výzvu: učit se diskutovat o všem slušně a s úctou k druhému. Slušnost k druhému totiž mnohé zakazuje. I tomu se musíme všichni učit.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Pojďme k radostnějším tématům. Jaký byl pro vás letošní advent a přihodilo se během něj něco, co se vám běžně nestává, co vás zaujalo, pobavilo či zaskočilo?
Letošní advent je, jak říkám s úsměvem, „baby friendly“, protože děti musely čekat jen tři týdny na vánoční dárky. Advent s žehnáním adventních věnců a stromů na náměstích a promluvy při koncertech mě letos přivedly k ještě většímu přesvědčení, že naše společnost není ateistická a že dokonce tímto označením naše občany urážíme. Při posledním dobrovolném sčítání aktivně uvedlo pouze 555 našich občanů, že jsou ateisté. Člověk se rodí naprogramován k Bohu, ať už mu pak říká jakkoliv. Naší dobrou prací, v souvislosti s celým uměním a architekturou u nás, je lidem přinášet zprávu o tom, že tento Osud, Prozřetelnost, Spravedlnost, má Ježíšovu tvář – dětskou a pak ukřižovanou pro nás a vzkříšenou. Dal za nás život. Bůh.
Jak budete prožívat vánoční svátky a na co z nich se nejvíce těšíte?
Život kněze je vyplněn modlitbou a pak setkáváním s lidmi, kteří jsou mu svěřeni. O každých Vánocích se obojí zintenzivňuje. Letos tomu nebude jinak. Na obojí se těším. Čtenáře z Varů a okolí srdečně zvu k bohoslužbám, zadají-li do vyhledávače heslo „farnost Rybáře“, najdou rozpis mší svatých u nás.
Jak se od dětství vyvíjel váš vztah k Vánocům?
Vyrůstal jsem v normalizačním Československu a slavit křesťanské, katolické Vánoce mělo nádech zakázanosti. Každoročně nechyběl vinylový Karel Gott a jeho Vánoce ve Zlaté Praze s radostným dojetím, jak je možné, že soudruhům tak zbožná deska unikla a my ji mohli poslouchat. Pro děti je to zápas s kaprem a jeho kostmi a pak radost z cukroví, nádherného stromečku a dárků v rodinné atmosféře. A jak léta běžela čím dál víc, rostla na významu Boží láska. Všemohoucí se stal nemohoucím v náručí Panny Marie.
Co byste v těchto svátečních chvílích vzkázal nebo popřál našim čtenářům?
Přeji všem, abychom byli především vděčni za obyčejné věci. Chceme více, a to vždy nemusí být špatné, ale zapomínáme být vděční za to, co máme. A především je třeba učit se být vděčný za to, co si nejde koupit a co nejde zaplatit: rodina, vztahy, kamarádství, přátelství, vzájemnost a zcela jistě také zdraví. Jsem vděčný za to, že čím dál více lidí kriticky přemýšlí a nepapouškují pouze novinové titulky, že zkrátka mediální gramotnost roste. Kardinál Tomášek coby pedagog kdysi řekl, že dobro v člověku chválením roste, tak to tu musím zmínit. A protože je vánoční čas, rád bych dodal, že jsem vděčný za žízeň po duchovních věcech, která je v každém člověku a která je stále více vidět. A čím více se svět kýve, tím více potřebujeme vyhodit kotvu do nebe. To můžeme udělat, protože Boží láska je neotřesitelná, Bůh se v Betlémě stal člověkem, aby byl s námi a aby za nás dal život na kříži. Ať se tedy s člověkem děje cokoliv, vždy se může nakonec zhroutit do Boží náruče.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Mivoj
