V pondělí Česko zasáhla zpráva o smrti Jaroslava Kubery, předsedy českého Senátu. O co jsme, podle vás, Kuberovým odchodem přišli? Změní se nějak Senát?

V první řadě jde hlavně o to, o co přišla ODS. Samozřejmě když pomineme rodinu a blízké pana Kubery. A ODS přišla v současnosti o zřejmě nejautentičtější osobu. O nejvýraznějšího představitele pravicově-konzervativního proudu. A co se týká právě těchto elementů, možná ODS přišla o všechno, o poslední zbytek. Někdo může namítnout Alexandrem Vondrou, ale tomuto stárnoucímu havloidovi, jak se sám otituloval, já nevěřím nos mezi očima.

Pana Kubery jsem si jako politika vážil, což se zdaleka nedá říct o jiných. A myslím, že nejsem sám. Nicméně jak nesouhlasím s věčným, že o mrtvých jen dobře, jelikož mám za to, že o mrtvých, stejně jako o živých, podle jejich zásluh, tak musím zmínit i svůj pocit, že v poslední době se pan Kubera snad trochu nechal oblbnout možnou kandidaturou na prezidenta. A v některých jeho vyjádřeních a postojích jsem ho nepoznával. Třeba to tak nebylo, ale já měl ten pocit. Nicméně jsem s ním většinově názorově souhlasil, případně když nesouhlasil, chápal jsem a akceptoval jeho argumenty.

Co se týká Senátu, který podle mě de facto bezvýznamnou a zbytečně placenou institucí, kterou mimochodem právě pan Kubera logicky obhajoval, tak netuším. Jakkoliv se změní, tak je to skoro putna. Jak mě, tak, troufám si tvrdit, většině občanů, tak naší demokracii, pro kterou – navzdory výkřikům většiny zainteresovaných – v něm zkrátka nevidím, nebo nedokážu docenit jeho význam pojistky demokracie. Nebo jak se to hezky říká.