Pane docente, jste pamětníkem listopadu 1989. Snad vás to konstatování neurazí. Jaké osobní vzpomínky na dané události máte?
Já byl v epicentru. Byl jsem u svolání akce na Albertov a pak jsem hlavně vysílal v rozhlase. Asi jsme byli napojeni na lidi, kteří to celé „spískali“– každopádně nás nechali svobodně vysílat na stanici Elán – Mikrofórum federálně jako jediné. V ČST říkali, že je pár lidí na Václaváku, my vysílali přenos. První jsme pustili Václava Havla do éteru.
Pár hodin před vítězstvím nás zamkli ve studiu a hrozili kriminálem a pak se vyhrálo! Začali jsme lobbovat za přechod ke svobodě proti návratu k roku 1968.
Během každých oslav výročí 17. listopadu slýcháme od organizátorů akcí pro mládež heslo „Díky, že můžem“. Co z toho, co si Češi slibovali od pádu vlády KSČ, dnes „můžem“ a co už „nemůžem“?
Které datum je pro vás důležitější?Anketa
Zejména v devadesátých letech byla velká svoboda a kdo se jí chopil, zažil skvělé roky, a pokud nepolevil, má se dobře i teď. Každý je svého štěstí strůjce, pokud nemluvím o tělesně postižených, nemocných atd. Ale svobodu musíme dnes a denně bránit. Spousta komunistů se přerodila v mladé aktivisty, kteří chtějí vše řešit „politicky“ a zasahovat do ekonomiky. Chtějí nás kontrolovat a špehovat. Mají pocit, že když nadávají na KSČM a Rusko, že nepoznáme, že jsou to komunisté. Ale to se mýlí.
Oslavy daného výročí jsme v roce 2020 prožili v lockdownu. Po třech letech: Jsou ty projevy nesvobody a zásahů státu, které jsme za covidu zažili, již vstřebány a zahlazeny?
Já jsem slavil svobodně zejména rok 2020, nepustili mě bez roušky přímo na Národní. OK. Byl jsem kousek vedle, ale chápal jsem, že boj o svobodu začal. Musíme být u viróz ohleduplní, ale také nás nesmí ovládat samovládci bez opory v zákonech. Měl dnes každý z těch tehdejších politiků roušku? Asi ne. Viry a covid jsou tu přece pořád, nebo ne? Udělejte si obrázek…
Občané si stěžují na přemrštěné ceny potravin či energií a na klesající kupní sílu. Dané ukazatele klesají víc než ve většině zemí Evropy. Je to nějakými českými „specifiky“?
Češi se zavřeli do češtiny díky Masarykovi a jeho týmu. Odmítli kdysi němčinu a jen bohatí si mohou dovolit hluboké studium v angličtině. Z toho plyne, že nakupují draze v Česku, málo používají e-shopy, málo tlačí na srovnatelné podmínky se sousedními zeměmi, neb je neznají. Politikům je v tom dobře – zahníváme za našimi „velehorami“ a stačí jen v televizi si vzájemně vynadat do kriminálníků a pak zas mohou spolu v hospodě obchodovat. Systémové věci se neřeší. Potřebujeme plán pro Česko na 10 let – změny jak po roce 1989. Ale volby budou Babiš – Antibabiš. To vůbec nedává smysl.
Při svých cestách vyslovujete respekt k dynamice Spojených států a Asie. Znamená to, že v USA či Asii mají nějaký lepší „kapitalismus“, než je ten náš?
V USA mají kapitalismus, ale socialistům se daří probojovávat některé změny jako v EU. Ale lidé hodně hlasují nohama. Z jihu jsou Mexičané, kteří chtějí kapitalismus a povznést se a je vnitřní konkurence. Ze socializující Kalifornie lidi utíkají do ultra- businessového Texasu. Indie má brutální kapitalismus a tlačí se na Čínu. Pak je tu jihovýchodní dravá Asie. Větší kapitalismus, než v EU byl i na Ukrajině a v Rusku – leč tam vázne klíčová podmínka – právní stát.
Psali jsme:
Kapitalismus a svoboda podnikání měly být hlavními „výdobytky“ našeho 17. listopadu...
Pokud máte svobodnou soutěž, což kapitalismus je, pak máte i svobodu jako takovou. Jakmile potlačujete kapitalismus, což děláme v EU – tzv. dotační kapitalismus, musíte omezit svobody – lidi se totiž začnou bouřit. Tedy lidé, kteří „nejsou mezi privilegovanými“.
Ve vašem vlastním oboru, tedy ve zdravotnictví, část občanů vzpomíná na doby před listopadem 1989, kdy bylo vše „zdarma“. Zatímco nyní po nich chce zubař platit „na ruku“ a vadí jim i úvahy o vyšší spoluúčasti v obecném zdravotnictví. Jak tento sentiment vnímáte?
Nebylo to zdarma – doplatky za nadstandardy byly celý socialismus – mladí to nevědí. Některé metody byly přístupné jen členům ÚV KSČ nebo národním umělcům. Chtějí lidé, aby byly bílé plomby zdarma, ale jen pro členy vlády, Parlamentu a herce Národního divadla? Jinak zákaz? No, pokud to schválí Parlament, být to může a ostatní si to zaplatí „načerno“ – jak to bylo před rokem 1989 a je to dnes u některých operací – „obálková metoda“.
Kvalita vládnoucí reprezentace. Veliká naděje při pádu KSČ. V čem současná garnitura těmto nadějím dostává a co jí chybí?
Vládnou lidi v zákulisí, vepředu jsou lidé řekněme druhé kategorie nebo před penzí. Ostatní dělají něco jiného. Je to jako by atomovou elektrárnu stavěl asistent ředitele z roku 1991. Vůle stavět je, ale ten člověk to „nedá“. Podívejte se na vládu ze začátku devadesátek – až na symboly – typu dělníka z ČKD, to byla vzdělanostní elita. Ta dnes vydělává peníze jinde. Zkusil to změnit Babiš, ale asi toho lituje, jak dostal zabrat v zápase v bahně, kterému i sám nakonec přispěl…
Vždy se mluví o „mezinárodním ukotvení“ naší země v EU a v NATO. Mnozí, kteří dokonce ani nechtějí z daných organizací vystupovat, míru konformity naší vlády se západní Evropou a s USA připodobňují k loajalitě k Sovětskému svazu. Je to příkré přirovnání?
Jsem v Bruselu v kontaktu s jinými zeměmi – tvrdě se bojuje o kde co, to je demokracie. U nás si spousta lidí myslí, že když budeme všem ustupovat, že dostaneme nějakou odměnu. Ne, budou se nám smát. Funguje systém Fico – Orbán, tvrdá rétorika a nakonec kompromis. Není to sexy, ale to je politika. Napoleon také nebyl dobroděj…
Do budoucna mnozí hledí velmi nejistě, mírně řečeno. V čem si Česko může být jisté? Kde je naděje?
Musíme mít plán na několik let a některé věci pak nepoužívat v politických hádkách. Pokud se domluvíme, že budou stát dálnice nebo jaderná elektrárna, musejí všichni pomáhat a hádat se na jiných věcech. V mnoha zemích se neřeší v politice zdravotnictví. Je to velmi emotivní věc, ale také je jen omezený počet peněz. Strany se tam nepouštějí do bitek, jinak by se nic neposunulo. U nás se zdravotnictví řeší v každých volbách a je naprosto neudržitelné, čekající na reformy, jen bobtná finančně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
toledo
