Na konci revolučního roku 1989 jste vedl ochranku Václava Havla. Jak jste se k tomu dostal?
17. listopadu mě sebrali pod Vyšehradem, ztloukli, obvinili a v noci odvezli do ruzyňské věznice. Když jsem se odtamtud po čtyřech dnech vazby vrátil, doma jsem si dal sprchu a hned mazal na Václavák. Už ten první večer, když jsme se rozcházeli a Vašek si to namířil k domovu, jsem si uvědomil, že to takhle nejde. Nebál jsem se, že by ho estébáci znovu zatkli, protože ti se z ulic v podstatě vytratili.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Vašek by asi ustál spoustu věcí, ale nějakýho primitiva, skalního komunistu nebo vypatlanýho milicionáře, co by chtěl ručně bránit svý scestný ideje a dělat ramena, těžko. Tehdy ale promlouval k davům na Václaváku a byl na ráně. Rozhodl jsem se, že ho budu chránit, protože se umím rvát!
A musel jste se při obraně Havla rvát?
Musím říct, že ne. Spíš jsem ho pak musel chránit před fotografy a kameramany, protože mu někteří strkali objektivy až do ksichtu. To už nás bylo víc. Kameraman Standa Milota, co natočil film Spalovač mrtvol, a různí studenti a studentky z tělovýchovy. Pak přiletěl Miloš Forman a my jsme většinou rozráželi dav fotografů, reportérů a televizních kameramanů, přičemž Vašek na nás, že to takhle nemůžeme dělat, že je to neuctivé. Forman na to: „Ale můžou. Ony i média vědí, co dělat!“ On byl z tý Ameriky v tomhle už dost zkušený.
Vždycky jsem klukům říkal, ať lidi slušně požádají, aby nás nechali projít. Prostě žádné konflikty. Neměli jsme zbraně a ani bych je nepřipustil. Správná ochranka totiž brání chráněnou osobu vlastním tělem a vrhá se na útočníka.
Proč Zeman ustoupil ve věci Lipavského?Anketa
Kdo hlídal Havla poté, co se stal prezidentem?
Ochranka se dost promíchala. Byli tam starý estébáci a kluci z džuda nebo kung-fu. Těm bylo od dvaceti do třiceti. Tam už jsem ale nebyl, protože jsem se s chlapci rozžehnal. Tím skončila má ochranářská služba Václavu Havlovi. Podlehl mínění Jiřího Křižana a jeho okolí, tedy lidem, kteří v disentu nebyli, na demonstrace nechodili a dostali se k němu za pět minut dvanáct.
Prostě mu nakukali do hlavy, že budu vyvolávat konflikty, což měli vlastně pravdu. Měli strach, abych nevyváděl z Vladislavského sálu některé Mohority a další šmejdy. Občas jsem byl opravdu ostrý. Třeba ve Špalíčku v kavárně, když jsem tam přišel a v seznamu pozvaných nenašel své jméno, jsem si ulevil: „Tak jo, tak si strčte to Občanský fórum do prdele.“ Otočil jsem se a šel domů.
Nikdy jste neměl přímo s Havlem ostřejší výměnu názorů?
Něco bylo, ale nevzpomenu si. Nicméně existuje fotka, kde něco říkám dost vášnivě, ale nevím co. Vadila mi jeho mírnost. Když se u něj objevil bývalý československý ministr školství a kultury a skalní komunista z padesátých let Čestmír Císař, tak jsme ho museli vypudit my, ochranka. Až coby pokračující disident jsem Václavovi napsal pět kritických dopisů, ale zůstaly mezi námi dobré vztahy.
Za poslední léta o něm natočili několik filmů, kde často vypadá dost zakřiknutě. Jak se choval mezi lidmi?
Filmy vám ho moc nepřiblíží. Třeba ten poslední, Havel, to je sračka až na půdu. Vašek nebyl zbabělec, nepodlézal, přežil kriminál. Za svou věcí si stál a vyzařoval jistotu, protože ani v kriminále si na něj bachaři nedovolovali.
Dělá stát dost pro snížení cen energií?Anketa
Jednou jsme vyrazili po Národní třídě k řece a hned se k němu hrnuly davy lidí. Každý si na něj chtěl sáhnout a vypadalo to, že daleko nedojdeme a za chvíli bude v trenýrkách. Tak jsem začal vykřikovat, že to není Václav Havel, ale jeho bratr Ivan. Koukal se na mě udiveně. I lidi okolo se zarazili. Nakonec se ptal, proč jsem lhal? „Dokážeš si představit, jak dlouho bychom se dostávali do Národního divada?“ tázal jsem se já. On na to: „Máš pravdu, to není blbý.“
Spíš byl nesmělý. Ostatně jeden z prvních jeho životopisů od britského novináře Michaela Simmonse se jmenuje Nesmělý prezident...
Vypadalo to tak. Byl plachá individualita. Nebyl moc průrazný, ale na druhou stranu, když se pro něco rozhodl, tak si za tím šel. Byl průbojný, ale zastřeně. No a někdy i podlehl. V momentě, kdy jsme odcházeli já, Milota a Joska Skalník, ustoupil tlaku okolí. Pro mě to vlastně bylo vysvobození, protože jsem se s ostatními nemusel podílet na různých úkladech.
Neměli mě rádi. Když jsem byl třeba u příležitosti Dne nezávislosti pozván velvyslankyní do americké rezidence, tak jsem se, s dcerou Kristýnkou, oslavy zúčastnil. Přišel ke mně nabubřelý Saša Vondra a prohlásil: „Hm, tak jsme od tebe dostali dopis.“ A já na něj: „Pokud vím, tak jsem psal dopis Vaškovi, prezidentovi republiky, mému příteli, a ne nějakým hlídacím psům kolem něj. Vždyť jste jen zasraný hlídací psi!“ Trochu jsem při tom zvýšil hlas a Vondra upaloval pryč. Načež přistoupil Kavan, spokojený s tím, že jim to někdo dokázal říct, a já na něj: „A ty jdi taky do prdele, práskači.“ Pak jsem se k Vaškovi dostával čím dál hůř.
Já se prostě dodnes nemůžu smířit s tím, že komunističtí zločinci nebyli potrestáni a neproběhla dekomunizace, jako v Německu denacizace.
Ostatně ani ta demokratizace daleko nepokročila a poslední dva koronavirové roky se dost drolí. Jak by to Havel asi vnímal?
Měl by to složitý. Ostatně prezidentství, ale i manželství s Dagmar Veškrnovou, ho někam posunuly. Prostě ho to trochu změnilo. Pokud se o něm budeme bavit před tímto procesem, jak jsem ho vnímal tehdy já, tak by mu nejspíš vadila stigmatizace lidí, kteří úplně nesouhlasí s koronavirovou doktrínou a se současným šílenstvím. Možná by napsal další hru.
Nemyslíte si, že by ho situace mohla přimět k pokračování eseje Moc bezmocných?
Toť otázka. Ale možná jo. Vždyť už tady zase potentáti určují, co je, a co není pravda. Nesmýšlel o bezmocných jen čistě v politickém kontextu, ale hlavně v kontextu svobody člověka ve všech aspektech. Vždyť o tom jsou lidská práva. Podle mě by dnešní dobu určitě nějak reflektoval. Ohledně očkování, nevím. Byl totiž i člověkem, který uměl dodržovat určitý řád.
Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?Anketa
Vy už jste začal chodit i na anticovidové demonstrace...
Tak to není. Už dlouhou dobu se demonstrací nezúčastňuju. Byl jsem na jednom setkání Slováků na Václaváku a v listopadu na Letné na akci Zdravého fóra, což je dle mého názoru velmi sympatický spolek. Tam jsem i vystupoval, protože jsem před tím dělal rozhovor do Reflexu a lidé znali mé názory. Nebyly to ale demonstrace, byla to setkání otevřených lidí, kteří si stále rádi vyslechnou jiné názory.
Pořád vlastně opakuju to samé. Netvrdím, že vakcíny nejsou potřebné. Jen prostě upozorňuju na rizika, když o nich víme hovno a kdo ví, co přinesou za následky. To není zpátečnictví, to je kritické myšlení. Ostatně to ani není žádný radikální názor. Nicméně lidé, kteří se takhle vyjadřují, jsou dnes ostrakizováni snad po celém světě a v zemích bývalého východního bloku to obyvatelům logicky může připomínat minulost. Třeba mě dost zklamaly Chvilky pro demokracii, protože se taky slepě připojily k hlavnímu proudu.
Těch hnutí a organizací, které se stavějí proti „koronavirovému šílení", je nespočet. Otevřeme Česko – Chcípl pes, Volný blok, ale třeba i Daniel Landa... Proč ta roztříštěnost?
Je pravda, že tady můžeme najít určité paralely s Chartou 77. Ta iniciativa vlastně taky dala dohromady lidi s odlišným politickým a hodnotovým žebříčkem. Ale to byl opravdový totalitní režim, a stejně jsem s mnoha chartisty nedokázal být na jedné lodi. Hlavně s těmi, kteří zapomněli, na jakých zrůdnostech se ještě jako komunisté podíleli v padesátých letech. A podobné je to i dnes.
Právě Havel byl nicméně tmelem kolektivu a nějak dokázal, aby vedle sebe fungovali třeba trockista Petr Uhl a katolický pravičák Václav Benda. Nechybí dnes takový člověk?
Určitě. Dalším tmelem byl Václav Malý. Z těch dob jsem měl třeba rád Jiřinu Šiklovou, i když v ní zůstala levicová demagogie. A je to pravda, podobné tmely dnes chybí, protože současní lídři jsou moc zahleděni sami do sebe a očarováni svou důležitostí.
Nicméně za sebe musím říct, že jsem tím posledním, který by dokázal být nějakým tmelem. Popravdě. Navíc jsem i v disentu byl outsider. To neříkám, že bych byl zamindrákovaný, ale protože to tak bylo. Proto jsem měl velmi blízko k undergroundu. Někteří lidé prostě nejsou schopní vzdát se sami sebe.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Nedávno jsem byl kvůli jednomu případu Spolku Šalamoun letecky v Irsku. Nejsem očkovaný, věřím ve svou imunitu, takže jsem si udělal PCR test. Na Letišti Václava Havla to nikoho nezajímalo a na letišti v Dublinu při návratu taky ne. Nikdo nic po nikom nechtěl. Nikdo nic nekontroloval. Pak jsem v Praze jen musel vyplnit trasovací papír. Proto mi můžou Vojtěch a podobní idioti, víte, co. Sice jsem rád, že Fiala dokázal, že Zemanovi změkly koule, ale velkou důvěru v jeho vládu zatím nemám. No, nechme se překvapit.
Psali jsme:
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jan Rychetský
