Na konci revolučního roku 1989 jste vedl ochranku Václava Havla. Jak jste se k tomu dostal?

17. listopadu mě sebrali pod Vyšehradem, ztloukli, obvinili a v noci odvezli do ruzyňské věznice. Když jsem se odtamtud po čtyřech dnech vazby vrátil, doma jsem si dal sprchu a hned mazal na Václavák. Už ten první večer, když jsme se rozcházeli a Vašek si to namířil k domovu, jsem si uvědomil, že to takhle nejde. Nebál jsem se, že by ho estébáci znovu zatkli, protože ti se z ulic v podstatě vytratili.

Vašek by asi ustál spoustu věcí, ale nějakýho primitiva, skalního komunistu nebo vypatlanýho milicionáře, co by chtěl ručně bránit svý scestný ideje a dělat ramena, těžko. Tehdy ale promlouval k davům na Václaváku a byl na ráně. Rozhodl jsem se, že ho budu chránit, protože se umím rvát!

A musel jste se při obraně Havla rvát?