Přejal jste aktuálně zodpovědnost za sportovní úsek Českého svazu ledního hokeje, jehož jste předsedou. Jakou máte vizi?
Především považuji sportovní úsek za enormně důležitý, proto jsem se takto rozhodl.
Chci postupně zapojit do dění v našem hokeji ty největší osobnosti. Kdo jiný by měl ukazovat mladým hráčům cestu, než někdo, kdo něco dokázal a proslavil naši zemi.
Pane Hadamcziku, jaké předpoklady musí mít podle vás úspěšný reprezentační trenér?
To je zcela individuální věc. Každý trenér má prostě svůj osobitý styl. Někdo na lavičce křičí, někdo se zase tak moc neprojevuje, ale podle toho se ten kouč soudit rozhodně nedá.
Zajímá vůbec hráče, kdo právě reprezentaci trénuje?
Samozřejmě že do jisté míry ano. Ale jinak chce každý hráč dostat především co největší ice time (čas na ledě) a mít co nejlepší pozici v týmu.
Ti hráči si trenéry nevybírají – jezdili stejně tak za mě jako za Jandače nebo za Růžičky, takže v tom bych žádné rozdíly nehledal.
Fotogalerie: - Pochod na Českou televizi
Jaký je váš vztah s trenérem české reprezentace Kari Jalonenem? Nemáte tendenci tlačit se podvědomě na střídačku národního týmu?
Náš vztah s Karim je zcela profesionální. Ano, jsem bývalý trenér,vedl jsem reprezentaci, a právě proto vím, jak je důležité, aby měl hlavní trenér své výsostné pravomoci. Sám bych také nebyl rád, kdyby mi do toho někdo mluvil. Můžu komunikovat a odpovídat na otázky, ale jinak to beru tak, jak to je. Kari Jalonen má mou plnou podporu.
Pane Hadamcziku, o vás se říkalo, že jako trenér máte dar vytáhnout slabší či podceňovaný tým nahoru, třeba až na vrchol. Dokázal jste to například s Třincem, který jste postupně posunul o dvě soutěže výš, až do extraligy. A v reprezentaci to bylo nesporně MS v roce 2006 v Lotyšsku, kdy jste získal stříbro, i když se před šampionátem psalo, že s tak špatným mužstvem budeme rádi, když se v klidu zachráníme v A skupině a neuřízneme si moc velkou ostudu.
Ano, to byl totiž tým, který jsem musel vlastně téměř kompletně celý přebudovat. Rok předtím jsme během stávky v NHL šampionát ve Vídni vyhráli a Vláďa Růžička pak rychle od reprezentace utekl, protože mu všichni říkali, že to je staré mužstvo a že už to nepůjde.
Fotogalerie: - Prezidentští kandidáti na Národní
Že už to byl opravdu poslední večírek pro tuhle partu, abych parafrázoval Roberta Zárubu…
Přesně tak. Přesně tak. Takže já jsem nastoupil a po olympiádě v Turíně, kde hráli hráči z NHL, jsem nakonec do Rigy přivezl patnáct nováčků. Patnáct nováčků! To jsou tři čtvrtiny týmu. No a postoupili jsme až do finále, kde jsme nestačili jenom na Švédy. A zase to byla zásluha těch hráčů, kteří plnili své úkoly na ledě, ale sedli si i lidsky jako tým, což je taky strašně důležité.
Víte, já jsem nikdy neměl problémy s hráči. Já jsem měl problémy hlavně s některými novináři.
Můžete být trochu konkrétnější, pane Hadamcziku?
Těch věcí bylo víc. Ale stačí, když si vzpomenu, jakou kritiku jsem sklidil za olympijský bronz v Turíně. Jak to, že jsme neudělali druhé Nagano, protože byly v týmu špatné vztahy a já jsem neměl autoritu a takové nesmysly.
Přitom to byl turnaj, kde zlato obhajovala Kanada, která na rozdíl od nás tu medaili vůbec neuhrála, ale tady se to označovalo za neúspěch. A takových situací bylo víc, mnohem víc.
Jedna věc je, co se píše a co se povídá, a druhá věc je realita.
Když se zeptáte hráčů, jak jsme spolu vycházeli v reprezentaci a jak to všechno fungovalo, tak podle toho, jak s nimi mluvím, jsem přesvědčený, že vám řeknou to samé.
Zeptejte se Plekance, Kaberleho nebo Nakládala, a klidně i Jágra. Ten v přípravě na zápasy seděl v první řadě, a to je co říct, protože ten, kdyby se mu cokoliv nelíbilo, tak by to dal okamžitě najevo. Se všemi hráči jsem měl vždycky perfektní vztahy. A že jsem si nenechal na olympiádu v Soči od Petra Svobody vnutit do reprezentace Hejdu a Hudlera?
To bylo zkrátka moje právo, moje rozhodnutí, ale taky moje odpovědnost. Sestavu nedělají agenti, ale trenéři.
Jaký má český hokej potenciál do budoucna?
Je to bída, talenty máme, ale problém je jinde. Na sportovním úseku svazu (ČSLH) působili lidi, kteří ten hokej nikdy nehráli ani netrénovali – a přitom administrativně řídili ty soutěže. A to je u nás naprosto zničující nekoncepční faktor.
Český hokej pod tímto vedením by nikdy nahoru nešel. Náš hokej měl legendy, měl dobré trenéry a nikdy v něm nebylo tolik byrokracie jako teď! My dneska děláme pokus pro pokus, ale takhle nemůžeme jít nahoru, když šéfmanažer, co nikdy nedržel hokejku v ruce, nařizuje trenérovi, jak má trénovat.
Máme vysloveně špatné soutěže, kterými jenom degradujeme ty mladé hráče a oni nám pak utíkají ven. Hokej se přes počítač dělat nedá! To je jedna z věcí, kterou jsem deklaroval, že chci změnit a už jsem tak částečně učinil, i když to je pochopitelně běh na dlouhou trať. Také proto jsem za sportovní úsek ČSLH momentálně přijal zodpovědnost osobně.
Pane Hadamcziku, vy jste velmi kritický a vždy jste byl ten, kdo měl svou hlavu a nešel jen otrocky s hlavním proudem, stejně jako třeba už zmiňovaný Jaromír Jágr, který se kvůli svým politickým názorům dostal i na „black index“, když projevoval své sympatie duu Zeman – Babiš.
Podívejte se, to máte stejné jako v dnešním politickém životě, tak totéž je to i v hokeji.
Jarda Jágr dokázal to, co nikdo jiný. Spoustu let skvěle bavil lidi po celém světě a dělal jedinečnou reklamu naší zemi. Je to opravdu velký hráč a pořád miluje tu hru a pořád ještě v jeho věku dokáže hrát na tak vysoké úrovni. A v podstatě sám ještě vedle toho také táhne extraligový klub. Klobouk dolů.
To je jeden pohled. A za druhé – když mluvíte o těch politických souvislostech, tak já jsem sledoval třeba ten jeho stokrát diskutovaný výlet do Číny s prezidentem Zemanem. Vzpomínáte? Co se kolem toho jenom namluvilo a přitom šlo pouze o Jardovo rozhodnutí. A rád bych věděl, kdo z těch kritiků by to na Jágrově místě odmítl, kdyby mu řekli, budeš patronem olympiády a on by řekl: Ne, ne, já tam s tím a s tím nepoletím, to si radši najděte někoho jiného.
Když se podíváme na české politické kolbiště, vidíme, že se pět stran muselo spojit do jakési koalice, aby dokázaly před rokem porazit hnutí ANO. To není právě oslnivá vizitka. Vidíte problém v politické impotenci těch kdysi tak silných stran?
No určitě. Vždyť si vzpomeňte kolik hlasů měly dříve ODS a ČSSD. Ty hrály řečeno hokejovou hantýrkou NHL a pak najednou padaly a padaly o soutěže dolů a teď? Teď hrají sociální demokrati nějaký krajský přebor...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Procházka
