„Jsem toho názoru, že nikdo by neměl být nucen za svoje peníze poslouchat, že ‚moje babička je ekoprase, protože jí každý den maso, které je zbytečně levné‘, nebo že ‚moje babička je ekoprase, protože projezdí 1 000 litrů měsíčně na motorce při cestách za slepicemi‘. Pokud připustíme, že má existovat veřejnoprávní televize, pak by měla být placena těmi, kteří se na ni dívají, a ne těmi, které její vysílání uráží,“ píšete na svém Facebooku v komentáři ke skandální písničce odvysílané na německé televizní stanici WDR. Jak ale tyto poplatky vyřešit? A jaká by měla být podle vás budoucnost veřejnoprávních televizí?
Je třeba si uvědomit, že média typu rozhlas či televize ve 20. století začala vznikat díky prostředkům států. Analogové vysílání nabízelo jen omezené množství frekvencí a technologie na provoz byly drahé. S rozvojem technologií je ovšem vysílání stále více dostupné pro soukromníky a u televizí na rozdíl od rádia dnes převažuje vysílání digitální.
Kdyby Milion chvilek uspořádal akci kousek od vašeho domu, co byste udělali?Anketa
Tím padají téměř všechny argumenty, proč k televizi přistupovat jinak než k novinám, internetovým či jiným médiím. Česká televize stejně jako Česká pošta či České dráhy je zcela zbytečně v držení státu. Česká spořitelna nebo Česká pojišťovna jsou taky „České“ a státní nejsou. Zcela nejjednodušší by bylo k prvním třem jmenovaným firmám přistoupit stejně jako k těmto dvěma. Televizní vysílání, doprava zásilek ani železniční přeprava lidí nepatří mezi ty základní úkoly, pro které státy vznikly, a konkurence v režii soukromníků ukazuje, že zákazníci od nich mohou dostávat kvalitnější služby.
Rádi ovšem nabízíme řešení, která mají větší šanci na realizaci. Úkolem Svobodných musí být reálné posouvání se k větší svobodě, byť drobnými krůčky, a nejen teoretizování nad ideálním, ale v nejbližších letech nedosažitelným stavem. Takovým krůčkem k větší svobodě by bylo předělání povinných poplatků na dobrovolné a umožnění zařadit do vysílání České televize reklamy bez omezení, která pro ni platí dnes. Pokud by její zaměstnanci dělali dobře svoji práci, a takových je tam jistě mnoho, pak bych neměl strach o budoucnost České televize s rovnými podmínkami vůči jiným televizím. Jistě by osekala svoji agendu a zaměřila se na ty činnosti, které jejímu diváku přinášejí užitek. Ale zřejmě by díky tomu dala prostor ke vzniku nových stanic, které by se zaměřily na diváka alternativního umění, vážné hudby, dětské pořady, sport nebo dokumenty z přírody.
Těžko předvídat zcela přesně, ale to vůbec není nutné. Dá se očekávat, že kdyby se trh více liberalizoval, pak by televizní diváci získali ještě pestřejší výběr, než mají dnes. Možná by začalo vznikat více stanic, které se zaměřují na specifickou oblast, ale vysílají současně pro Česko i Slovensko, aby si mohly získat dostatečně široké posluchačstvo. Věřím, že se k tomu v následující dekádě dopracujeme, a těším se na to.
Fotogalerie: - Čínská "polepšovna" u Aksu
S tím souvisejí vztahy různých generací. Dříve a snad ještě nyní v jiných kulturách si mladí lidé vážili moudrosti stáří. Dnes však od mladých občas slyšíme, že ti starší špatně volí, podléhají prý dezinformacím a podobně. Co k tomu říci?
Traduje se, že spory mezi generacemi byly už ve starověkém Řecku, alespoň to stojí v zápisech Sokratových studentů. Dnes bych zřejmě mezi mladé voliče patřil i já a žádné takové závěry o starších nedělám. Myslím, že to takto zjednodušují lidé, kteří se pohybují většinu času v nějaké stejnorodé skupině lidí a svět jim přijde jednoduchý. Není.
Aktuálně se ovšem situace oproti dřívějším dobám dostává do extrémů, a to i kvůli po léta stále rostoucímu sociálnímu státu. Společnost se polarizuje i tím, že se generace uzavírají do sebe. Od dob Bismarcka, který sociální dávky začal popularizovat, se stále více zlehčuje význam rodinných vztahů, a tím se zmenšuje přirozená mezigenerační solidarita, která byla dříve až existenciální otázkou. Jednotlivé generace jsou si v naší civilizaci obecně stále více vzdálené, a to říkám i přesto, že znám řadu rodin, kde tomu tak není, což mi dává naději, že nic není ztraceno.
Osobně se snažím bavit se všemi. Naše rodina si vždy zakládala na dobrých vztazích mezi generacemi, ale to neznamená, že jsme jinde než naši prarodiče. Část týdne jsem v Praze a občas trávím dost času na vesnici. Bavím se s akademiky i řemeslníky, a přestože patřím do komunity převážně mladých, jsem díky mariáši často i v kontaktu se staršími, a proto to nevidím tak radikálně.
Všem ostatním to mohu jen vřele doporučit, stačí se bavit s lidmi z různých komunit a hned se vám lépe chápou jejich potřeby i postoje. Sedět u počítače a bavit se osobně pouze s úzkým okruhem lidí je podle mého názoru jen recept pro černobílé vidění světa a snadno se pak získá pocit, že jsou ti druzí proti mně hloupí, špatní apod.
„Fascinuje mě, jak někteří obhájci svobody slova najednou fandí Pirátům v jejich boji proti panu Kellnerovi. Čína je komunistický stát, který se dopouští zločinů na svých občanech. Je na míle vzdálen ideálu Svobodných. Pokud se to ale nebude psát za veřejné peníze, budu do morku kosti hájit právo každého říkat, že: ‚Čína je super‘, ‚Planeta brzo shoří‘, ‚Euro nám prospěje‘ nebo jiné blbosti,“ je další váš facebookový příspěvek. Co se týče svobody názorů, neměří se dvojím metrem? Nejsou za fake news označovány odlišné názory, jak říká Marek Vašut?
Pro mnohé je nálepkování snazší než argumentování. Ti stejní lidé, kterým jde snáze nálepkovat než argumentovat, pak rádi využívají vhodných záminek pro omezení šíření takových pro ně „nežádoucích projevů“. Označit nějaký názor za fake news je jednou z takových „vhodných záminek“, a pak nastupuje onen dvojí metr, tedy, že na „pravdivost“ některých výroků se hledí přísněji než na výroky jiné. Od některých se výroky přijmou a jiné se naopak pečlivě pitvají.
Takoví lidé, kteří chtějí omezovat svobodu slova (třeba elfové nebo jiná stvoření), pak mají pocit, že to dělají nestranně a ku prospěchu ostatních, že jde o omezování jakýchkoliv fake news. Jenže o tom, co je a co není fake news, už pak musí někdo další rozhodnout a potíž je v tom, že zkrátka každý může vycházet z jiných zdrojů a může to vidět jinak.
V této souvislosti mě napadá psychologické cvičení „nakresli i s detaily mládě žirafy“, většinou ho každý nakreslí jinak, v jiném prostředí, v jiné společnosti, s jinými proporcemi, protože má v hlavě jiné asociace. Podobně přirozený je i různý přístup k hodnocení výroků, a dokonce ani soudy svá zjištění za nějakou „ultimátní pravdu“ neprohlašují a používají buď pojem „formální pravda“, nebo se k „materiální“ snaží přiblížit „nade vší pochybnost“ blízko.
Fotogalerie: - Imám u soudu
Hraní si na pravdo-soudce/na bohy a přivlastňování si „pravdy“ mi je cizí, ačkoliv z právnických profesí je mi po studiu právě profese soudce nejbližší. Svobodní tvrdí, že by stát neměl zřizovat žádné „ministerstvo pravdy“ a měl by do svobody projevu zasahovat z vlastní iniciativy jen tehdy, pokud jde o navádění k trestnému činu, který je trestný již ve fázi přípravy.
O zbytek se musejí postarat sami slovy poškození v občanskoprávním řízení, kteří musejí prokázat příčinnou souvislost s jim vzniklou škodou a dotčeným projevem. Za svoje peníze si pak samozřejmě každý může založit organizaci např. „hlídací pes pravdy“ a bez státních dotací přezkoumávat pravdivost čehokoliv a za fake news označovat cokoliv.
Jak je to se svobodou a demokracií u nás? Ohrožuje ji někdo? Navíc vy jako Svobodní, jak jsem si všiml, zdůrazňujete rozdíly mezi oběma pojmy...
Demokracii by mohlo ohrožovat zpochybňování výsledků voleb, to se tu zatím neděje. A není to tak úplně samozřejmost, protože z jiných zemí k nám chodí zprávy, že jiné země narušují jejich volby a snaží se následně výsledek zpochybnit. U nás o ničem takovém není příliš slyšet a ani podvody ve volebních komisích se téměř nedějí, což je pro důvěru lidí ve volby důležité.
Mgr. Libor Vondráček
Svobodu pak ohrožuje kdekdo. Většina parlamentních stran touží po silném státu, který bude silný na úkor svobody jednotlivých občanů. V konkrétních krocích se strany liší a některé chtějí postupovat v omezování dále, zatímco jiné omlouvají dosavadní ukrajování svobody z doby, kdy byly jejich strany v koalici, a ne opozici. Nikdo ale neusiluje o nezávislého občana, který stát nepotřebuje, nevyužívá ani nezneužívá.
Máte pravdu, že na rozdíly upozorňujeme, protože demokracie a svoboda jsou pojmy velmi různé a je žádoucí si o tom něco říci, pracovat s tím a uvědomovat si to. Svoboda je to, co tu v zásadě máme bez politiků a bez vlády. Demokracie je pak způsob, jakým si volíme ty, kteří nám budou následně svobodu zmenšovat nebo zvětšovat. Svobodní vědí, že je tu pár oblastí, které by stát měl zajišťovat, a proto pro nás mají demokracie a demokratické volby důležitý význam. Tyto oblasti vždy budou muset obhospodařovat konkrétní lidé a zatím nebyl vynalezen lepší způsob jejich výběru než demokratické volby.
Negativem demokracie je pak to, že jejím prostřednictvím se zasahuje do více sfér, než je nutné, a tím se logicky omezuje svoboda těch, kteří nejsou v tu chvíli ve většině. V této souvislosti mě tak napadá trefný výrok, který prohlásil v jedné televizní debatě Janusz Korwin-Mikke, kterým se dá tato otázka výstižně ukončit. „Demokracie je, slečno, když my dva a tady kolega budeme hlasovat, kdo s kým bude večer spát. A protože je nás 66 %, můžeme si to dokonce dát do ústavy...“
Psali jsme:
Jakou roli hraje v těchto záležitostech naše členství v EU? Někdy od nejen od Svobodných zaznívá, že jde o socialistický projekt. Myslíte si to také?
Většina těch, kteří mají v okolí budov EU sochy, jsou zemřelí socialisté, nebo dokonce komunisté. Základní princip přerozdělování peněz pomocí dotací je typicky socialistická záležitost. Předchozí předseda EK navíc pocházel z křesťansko-sociální strany a nedávno slavnostně odhaloval sochu Karla Marxe v Trevíru. Ten před ním, Jose Manuel Barroso, který byl předsedou EK deset let, byl dokonce předsedou portugalské komunistické strany v době, kdy předsedou té naší byl Gustáv Husák.
Pochybovali bychom o tom, že jde o socialistický projekt, kdyby deset let od našeho vstupu vedl EU Gustáv Husák?
Nejmladší výrazná osobnost české komunistické strany, europoslankyně Konečná, před pár lety v televizním rozhovoru nepochybovala a prohlásila, že „EU je v podstatě socialistický projekt“, a já nemám důvod se s ní přít.
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
To, jakým způsobem je EU konstruována, i to, kdo ji vede, pak má samozřejmě vliv na naši svobodu, protože se to promítá v nařízeních a směrnicích. Nejnověji například v povinnosti dávat do nových aut přístroj, který bude EK zasílat naši aktuální spotřebu. Omezování práva držet zbraň, stanovování minimálních sazeb daní nebo snaha o jejich harmonizaci jsou dalšími příznaky toho, že EU ohledně naší svobody přikládá do kotle a ukrajuje ji tam, kde si to národní vlády netroufly nebo kde se jim to zrovna nehodí do krámu.
Jak jste i v této souvislosti hodnotil nedávné britské volby, které drtivě vyhráli konzervativci?
V první řadě si myslím, že by se zahraniční politici neměli příliš míchat do voleb v jiných státech, je třeba respektovat práva občanů jednotlivých zemí o sobě rozhodovat podle svého, což v poslední době ne každý uznával.
Bez ohledu na osobní sympatie ke konzervativcům nebo brexit party pak musejí čeští politici hodnotit výsledek zejména vzhledem k našim vztahům s Velkou Británií. Věřím, že po těchto volbách nebudou nijak poškozeny, a pokud by ČR mohla budovat nezávislou bilaterální politiku, pak bych měl mnoho důvodů předpokládat, že by mohly být s tímto našim tradičním spojencem brzy ještě lepší než dnes.
Radovat bychom se z drtivého vítězství konzervativců měli také vzhledem k obecné úctě k demokracii a výsledkům voleb či referend. Pokud by totiž tyto volby přinesly výsledek, který by znamenal nerespektování referenda z roku 2016, pak by důvěra v poklidnou změnu pomocí demokratických voleb mohla výrazně klesnout.
Žijeme v době, kdy se toho mnoho mění, technologie se inovují rychleji než kdy dřív, zrychluje se doprava i přenos informací, a někteří lidé mají problém se s těmito přirozenými změnami vyrovnat. Důvěra v současný systém je proto mnohem křehčí než dříve, a nechceme-li, aby lidé hledali útěchu v extrému a v řešení pomocí násilí, pak bychom si obecně jako evropská civilizace neměli zahrávat s jejich důvěrou ve volby. Je tedy velmi dobře, že se nebude opakovat irský scénář z roku 2009 nebo dánský z roku 1993, kdy se „opakovala referenda“.
Jste mladý politik. Jak se díváte na fakt, že část mladé generace pociťuje klimatickou tíseň a obávají se, že je nečeká žádná budoucnost? Což je pak vede k tomu, že Greta Thunbergová prohlásí něco o postavení světových vůdců ke zdi (i když pak uvedla, že to až tak nemyslela...) či zpívají už výše zmiňovanou písničku o babičce, která je ekoprase...
S mladými lidmi se o této problematice bavím a mám pochopení pro jejich aktivitu, která je motivovaná dobrou pohnutkou. Nemluvím teď o těch, kteří stojí v pozadí těchto akcí (lobbistech nebo ideologických vůdcích), ale o klasických účastnících těch demonstrací, kteří slyší i od svých rodičů, že sucho nebo kůrovcová kalamita jsou něčím, co tu dříve nebylo.
Ti lidé mají pocit, že mohou něco dělat, a chtějí mít čisté svědomí, že využívají tuto příležitost. Jejich neúčast na páteční výuce a skandování na náměstí ovšem mohou přinést jedině řešení politická a praxe z minulých let ukázala, že taková řešení zpravidla přinášejí mnohem více škody než užitku, já doufám, že tyto experimenty už nebudeme opakovat. Dotace na solární panely, biopaliva nebo nesmyslné omezování a zdražování automobilové dopravy z okolních zemí jsou pro nás silným varováním, abychom nabídli mladým lidem jiné možnosti, jak si své svědomí udělat v této záležitosti čisté.
S panem prezidentem se v mnohém neshodnu, ale jsem rád, že snad jako jediný reprezentant výkonné moci řekl nahlas to, co říká i mnoho vědců, tedy že globální změna klimatu nemusí být zapříčiněna lidskou činností. V řadách našich členů máme jednoho z těch, který na datech ukazuje, že solární aktivita a růst teploty spolu korelují více než množství CO2 v atmosféře – je to autor webu klimaskeptik Vítězslav Kremlík.
Politici by však tyto debaty měli přenechat vědcům. Vrchní představitelé států by měli zajistit svobodné prostředí pro bádání, protože jedině věda dokáže řešit podobné problémy, a nejlepší řešení by měla najít konkurence myšlenek a nápadů vědců, a ne nějaká politická schůze s lobbisty v zádech. Rozhodně by bylo vhodné, aby granty a státní peníze byly přístupné vědcům stejně bez ohledu na to, zda jejich výzkum ne/pomáhá zrovna vládnoucím politikům.
Fotogalerie: - Pokladní plnění rozpočtu
V zastupitelstvu Jindřichova Hradce máme světově uznávaného biologa Jana Pokorného, který se podílí na zalesňování pouští na Arabském poloostrově, a ten tvrdí, že sucho v ČR má na svědomí nedostatek zelených ploch a živých lesů. Toto je schopné mnohem více ovlivnit množství wattů, které působí na m2 než o něco málo větší vrstva CO2 v atmosféře.
To je něco, co mohou mladí lidé řešit. Sázet stromky, neplýtvat potravinami, třídit odpad, sbírat volně dostupné plody v přírodě a změnit přístup k elektronice, která je dnes spotřebním zbožím a na výrobu každého kusu se spotřebuje jisté množství zdrojů a energie. Od mladších známých vím, že není třeba zakazovat brčka, stačí si ve školním kolektivu říct, že brčka jsou tu pro lidi s omezenou motorikou a malé děti, a není třeba je používat. Jsem si jist, že každý, kdo má skutečný zájem, může přírodě pomáhat svým dílem a mít čisté svědomí. A pokud mladého člověka aktivita Fridays for Future přiměla k většímu zájmu o problematiku, ke studiu vědeckých poznatků bez ideologické motivace a k tomu, že něco z výše uvedeného bude dobrovolně dělat, pak můžeme této aktivitě přisuzovat pozitivní dopady.
Na závěr připomenu jen jedno číslo, pokud bychom připustili, že CO2 má výrazný vliv na globální klima a vzali si ta nejpřísnější data, tak odstavení všech aut na území EU během následující noci by znamenalo, že zítra do atmosféry Země bude vypuštěno o 0,15 % CO2 méně. Zcela marginální vliv na množství CO2 v atmosféře (1/666) by měl ovšem zcela brutální vliv na konkurenceschopnost naší civilizace a uvrhl by do chudoby většinu obyvatel EU, a i proto je potřeba toto všechno mladým lidem vysvětlovat, aby si uvědomili, že jsou mnohem lepší řešení než nátlak na politiky.
Rok 2019 by se dal nazvat bojem proti globálnímu oteplování. Bojuje se však hlavně v Evropě. Co říkáte avizované zelené politice nové Evropské komise?
Je to krok, který nás udělá mnohem chudšími, než jsme dnes. Propagátoři této politiky nutně potřebují, aby tato pravidla přejaly všechny státy EU, protože v konkurenci se státy, které je nepřijmou, by ekonomika v jejich státech neobstála. V globalizovaném světě ovšem musíme koukat dál než na náš kontinent a musíme počítat s tím, že toto přesune výrobu z EU do jiných zemí.
Poptávka zůstane, ovšem podniky v EU budou mít dražší provoz než dnes, cenově tedy nebudou moci konkurovat těm podnikům, které vyrábějí jinde a na životní prostředí se ohlížejí mnohem méně než podniky v EU dnes. Reálně se tedy množství emisí v atmosféře Země nezmění, jejich produkce se jen přesune pryč z EU, ale globálnímu klimatu to nepomůže a uškodí to naší zaměstnanosti a našim firmám.
Už v minulé otázce jsem naznačil, že je pochybné, jak velký vliv má množství CO2 na globální klima. Lokálně by nám pomohlo větší množství „živých lesů“, kterých je sice podle katastru o pár procent více než třeba před 20 lety, ovšem katastrální mapy zcela ignorují aktuální stav, kdy holiny a sušiny jsou stále vedeny jako lesy, ale funkci lesa už dávno neplní.
Abych podpořil svá tvrzení, tak připomenu ještě jednu myšlenku docenta Pokorného, který upozorňuje, že starověké civilizace například z oblasti Mezopotámie si přivodily přírodní katastrofu, přestože neprodukovali téměř žádné CO2.
Pokud tedy považujeme současný stav za nevyhovující, vnímáme, že nás vysoké teploty poškozují, a současně se neshodneme na jejich příčině, pak jediným rozumným řešením je koncentrovat se na přizpůsobení se těmto teplotám – snažit se ze změn vytěžit pozitiva, protože například solární aktivitu ovlivnit absolutně nedokážeme.
Chceme-li řešit sucho, pak neřešme teplotu, ale právě a jedině sucho, které zmiňuje docent Pokorný, ale hlavně nechtějme, ať nedostatek vody v krajině řeší politici. Nechme volné ruce k řešení zemědělcům a lesákům, kteří jsou na množství vody v krajině existenciálně závislí. Pozornost by si zasloužila taková úprava vztahů, která by umožnila lidem znovu lépe získat vztah ke své půdě a lesům, ale to už by bylo na jinou debatu.
U nás by se rok 2019 dal také nazvat rokem demonstrací proti premiérovi Andreji Babišovi pod taktovkou Milionu chvilek pro demokracii. Jak se k nim stavíte?
Mluvil jsem o tom ve vysílání ČT24, Svobodní mají pochopení pro demonstrace proti panu Babišovi. My jsme na propojení jeho byznysu s politikou upozorňovali dřív, než se dostal k nějaké veřejné funkci. Tvrdíme, že všechny dotace by se měly zrušit, protože dotace jsou jako rakovina a je jen otázkou času, kdy se projeví nějakým nádorem, a právě teď je tím nejviditelnějším Andrej Babiš.
Demonstrace nám dávají prostor připomínat škodlivost dotací a také přibližují politiku lidem. Najednou se o ni zajímají i ti, kteří ji dříve neřešili, a já tu vidím větší prostor pro to, aby přestaly být stavěny politické strany někam na okraj, jako by snad ani nebyly součástí společenského života.
Demonstrace současně ukazují, že opozice selhává a lidé ze zoufalosti z neměnnosti aktuálního stavu chodí do ulic, jenže když už i organizátoři demonstrací mají ve jménu demokracii, pak je jim zřejmě jasné, že změna musí proběhnout v demokratických volbách, přestože někdy o volbách příliš nemluví a pouze volají po demisi. My směrem k volbám ovšem už koukáme.
Vím, že současná vláda nám škodí, škodí svým voličům i těm, kteří je nevolili. Vláda zvyšuje daně, přestože slibovala, že to dělat nebude, udržuje při životě škodlivé dotace na biopaliva, šikanuje malé podnikatele a v EU nehájí zájmy České republiky, protože pan Babiš má dvě tváře – euroskeptik v Praze a eurohujer v Bruselu.
Přesto všechno si ale nepřeju jeho demisi. Nic z toho by totiž demise nezměnila. Do čela vlády by byla dosazena jeho loutka (podobně jako má Fico Pelegriniho na Slovensku), a tuto škodlivou politiku vlády by tak v médiích obhajoval někdo na pohled příjemnější a sympatičtější než pan Babiš, čímž by se podpora pro tyto škodlivé kroky jen zvětšila, a proto nemůžu podporovat demisi, kterou požadují demonstranti.
(pozn. důvěryhodnost politiků podle agentury Focus září 2019 – Pelegrini 46 %, Fico 21 %).
Současně musím dodat, že nevnímám negativně plán ministryně spravedlnosti. Současná pozice nejvyššího státního zástupce totiž není nijak pevná a není vůbec složité ho o jeho pozici připravit. Doufám tedy, že až nejvyšší státní zástupce Zeman skončí svůj mandát, a snad to nebude kvůli trestnímu stíhání pana premiéra, bude mít jeho nástupce mandát na dobu určitou a bude to tak vzhledem k fungování orgánů činných v trestním řízení lepší. Závěrem tak musím demonstracím přiznat, že možná i jejich zásluhou k jeho odvolání ještě nedošlo, a to lze vnímat také pozitivně.
Jste novým předsedou Svobodných, kteří si prošli v posledním období velkými turbulencemi. Co bude dál se Svobodnými?
Svobodní už nemají europoslance, ale stále mají řadu úspěšných zastupitelů, radních či představitelů vedení měst a na nich budou stavět. Tito lidé mohou skrze své mandáty přinášet svobodná řešení lidem ve svých obcích, městech nebo ve Zlínském kraji. V říjnu se proto pokusíme o zachování si krajských zastupitelů a v pár senátních obvodech, kde se rýsuje možnost postavit lokálně známé kandidáty, nabídneme Svobodný program.
Zejména nás ale čeká mnoho práce s přípravou na důležité volby v roce 2021. Osobně jsem se před několika minulými volbami pohyboval velmi v terénu a vzkaz lidí byl jasný: „Nechceme podporovat ty strany, které zajímáme jen před volbami.“
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2019
Nové republikové vedení si to uvědomuje a má zájem na tom, abychom vyráželi mezi lidi průběžně a častěji. Máme skvělý a unikátní program, ale lidé si dnes sami od sebe dlouhé texty příliš nečtou, takže jim ho po kouskách musíme aktivně předkládat. Také máme ve svých řadách mnoho odborníků, kteří jsou schopní dělat besedy a bavit se s lidmi o jednotlivých složitějších tématech.
V mém městě jsme pořádali několik debat a vyráželi často na náměstí, i to vnímám jako důvod, proč se nám v Jindřichově Hradci tolik daří. Troje volby za sebou jsme tu dosáhli na nejlepší výsledek ze všech okresních měst. Ve volbách komunálních jsme skončili hned za dlouho vládnoucí ČSSD a preference se následně promítly i ve volbách do europarlamentu, které jsme republikově nezvládli, ale aspoň Jindřichův Hradec nezklamal. Naše město je 56. největší v republice, avšak přineslo Svobodným hned po pěti krajských městech nejvíce hlasů, což je sice jen kapka v moři, ale těch kapek je tu víc a nové vedení má odhodlání na tom stavět.
V únoru letošního roku oslavíme 11 let a my jsme po našem zvolení měli prostor udělat si malou rekapitulaci. Jste teď první, komu prozrazuji, že chystáme v tomto měsíci zahájení první fáze kampaně. Mám takové tušení, že se lidem bude hodně líbit, a mám z její přípravy velkou radost. Přestože to bude stát na pevných základech našich myšlenek, bude to něco nového a už teď se těším na odhalení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
