Paní ministryně, kdybyste teď skončila v čele resortu a měla zhodnotit, co jste změnila a prosadila, o co hlavně by šlo?
Tak moment, musím se hodně zamyslet, protože je toho hrozně moc, co jsme udělali, výkon ministerstva je obrovský a jde o tolik různorodých agend. Od pohřebnictví přes cestovní ruch, evropské fondy, stavební zákon, veřejné zakázky…
Kdybych měla zhodnotit naši práci, a jsem tady od října 2014, zdůrazním třeba snížení nedočerpání evropských fondů. Za programové období 2007–2013 jsme vyčerpali přes 96 procent! To osobně vnímám jako velký úspěch České republiky a naší vlády, protože rizika byla velmi vysoká. Podařilo se nám rovněž nechat schválit všechny operační programy u Evropské komise, což byl dluh předešlých vlád. Čerpání se rozbíhá, letos očekáváme čerpání ve výši asi 50 miliard.
Věříte Andreji Babišovi, že chce zlepšit poměry v České republice?Anketa
Dále zmíním zákon o zadávání veřejných zakázek. Potěšilo mě, že získal ocenění v anketě Zákon roku, umístil se na třetím místě. Hodně jsme tím zákonem ulehčili zadavatelům. Dali jsme tam i to, o co nás žádali starostové. Třeba že od nynějška může být daný uchazeč komisí z výběrového řízení vyřazen kvůli dluhu z jiné, starší zakázky.
Co komunikace ministerstva s regiony? Na to dříve byly stížnosti.
Než jsem nastoupila do funkce ministryně, byl tady bojkot ze strany krajů, starostové si také stěžovali a všechno bylo strašně roztříštěné. Možná je to takový abstraktní úspěch, ale určitě jde o úspěch, že jsme dali dohromady stát, kraje a obce. V tuto chvíli má MMR velmi dobré vztahy s kraji, naslouchá potřebám obcí a naše dotační programy se tomu přizpůsobují.
Nicméně cílem by podle mě mělo být, aby se postupně dotace snižovaly a stát pomáhal tam, kde je potřeba. Velmi mě překvapilo, že naše ministerstvo, které je zodpovědné za bytovou politiku, vůbec nedávalo investiční dotace na komunitní domy pro seniory. Dáváme malé dotace na pečovatelské domy, ale aby vznikl komunitní dům pro seniory, to tu vůbec nebylo. Takže jsem nastavovala věci, které bych jako občan od státu očekávala.
Na politiku si nehraji. Snažím se to dělat tak, aby lidé měli dobrý pocit. Pocházím z dělnických poměrů – mám hypotéku, mám malé auto – ale řídím kus státu a dělám to pro občany. Když to někde říkám, spousta lidí si klepe na hlavu a říká, že jsem blázen nebo naivní. Tak to není. Pokud tu nikdo takový nebude, lidé úplně ztratí o politiku zájem, nebude je nic zajímat. Stejně tak je důležité jezdit ven, mezi lidi, bavit se se starosty, s občany, naslouchat jim. Dělám to od nástupu do úřadu, nejde o žádnou kampaň. Ministři to moc nedělali a já myslím, že je to součástí naší práce.
Psali jsme:
Když jsem nastoupila do funkce, vyhrabala jsem všechny kostlivce ze skříní na ministerstvu a udělala pořádek v organizacích jako CzechTourism nebo Centrum pro regionální rozvoj. Celé ministerstvo jsem rekonstruovala, byl tady děsný zmatek a mnohé vůbec nedávalo smysl.
Andrej Babiš si ještě ve funkci ministra financí neustále stěžoval na pomalé fungování sněmovny a „plácání o ničem“. Vnímáte to podobně?
Poslanecká sněmovna je velice zvláštní subjekt. Udělala jsem si tam své „entrée“, když jsem poprvé přišla za stupínek a řekla jsem: máte tady zimu a jste vulgární. To mi dosud někteří neodpustili, ale já na tom trvám. A díky tomu, co jsem řekla, začalo vedení sněmovny i zvonit a upozorňovat poslance.
Podle mě je Poslanecká sněmovna příliš zpolitizována. Zájmy lidí by se tam měly bránit více a sněmovna, či přesněji parlament vůbec, by měla být přidanou hodnotou v našem systému, a ne pouze tělesem, které všechno shazuje. Přijde nějaký lobbista za poslancem, napíše mu pozměňovací návrh a poslanec, aniž ví, o co jde, ho k tomu připojí. Toto se děje se zákony, které my dva tři roky propracováváme do detailů s tisíci a tisíci připomínek. Každý poslanec a senátor by měl nést odpovědnost za pozměňovací návrhy, které prosadí. Bylo by velmi transparentní, aby všichni vždy sdělili, kdo je ve skutečnosti autorem oněch pozměňovacích návrhů.
Při nedávné vládní krizi to chvíli vypadalo, že skončí celá vláda. Do jaké míry ty třenice a hádky ovlivnily fungování ministerstva? Jak jste vůbec vnímala to samotné Sobotkovo oznámení demise?
Víte, seděla jsem zrovna přímo tady a psala koncepci transformace ministerstva pro místní rozvoj v ministerstvo veřejného investování, přemýšlela jsem o celé budoucnosti, psala si to a pak vidím pana premiéra na tiskové konferenci. Během první minuty si říkám, že podá demisi, vyhodí Babiše… Pak jsem měla dojem, že neudělá nic, a na konci si povídám, to bude demise vlády! Takže jsem právě psala koncept budoucnosti tohoto resortu a nevěděla, zda zítra skončíme, nebo ne.
Největší dopad to mělo na úředníky. Na každém resortu je spousta rozjetých věcí. Snažila jsem se motivovat vlastní zaměstnance. Opakovala jsem, ať neřeší, co vidí v televizi, my šlapeme dál. Emotivní vliv v celé věci tu byl, ale co se týče výkonu ministerstva a mě osobně, žádný vliv to nemělo.
Co vás napadlo při sledování onoho premiérova projevu? Zanadávala jste si?
Spíš jsem si řekla proč teď, když nám zbývá půl roku. Pokud by se měly odehrát demise nebo odvolání některého člena vlády, před několika měsíci by to asi dávalo smysl. Nevím, jak to vidí ostatní ministři, třeba si mnozí řeknou, že v říjnu končí, sbohem a předávám to dalšímu ministrovi. Pro mě tohle neexistuje. Plánuji, co bude v říjnu, co bude budoucí ministr řešit. Souvisí to s evropskými fondy, s Evropskou komisí, se záležitostmi ohledně OSN atd. Nemůže to dopadnout tak, že se počká na volby a další ministr se bude rok rozkoukávat.
Paní ministryně, jak teď funguje vláda při svých jednáních? Změnilo se něco s odchodem Andreje Babiše?
Vláda funguje standardně dál, máme samozřejmě věci, které chceme dotáhnout, ale od některých kolegů už cítím, že při prosazování myslí na předvolební kampaň. Zpochybňovala jsem třeba některé materiály od ministra zemědělství Jurečky, že je zbytečné, aby je schvalovala vláda, protože šlo o interní věci ministerstva. Takže mezi věci, které chce vláda jako celek dotáhnout, budou teď padat i populistické záležitosti. Pro tyto věci já ale nehlasuji.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
