Víkendový sjezd Sociální demokracie vás zvolil mezi místopředsedy. Stranu jste dosti kritizoval a hovořil o poslední šanci. Skutečně věříte, že se může vyšvihnout zpátky?
Pokud bych naději neměl, nenechal bych se zvolit do vedení jako místopředseda strany. Teď nejde o to něco jen komentovat, ale pomoci. Pro Sociální demokracii je důležité, aby nebyla zdatná jen svými starosty a komunálními politiky, kteří ovládají témata, ale v celostátní politice je třeba se chopit velkých témat, bez kterých se Sociální demokracie nemůže vrátit na hřiště. My se k zásadním tématům musíme nejen vyjadřovat, ale musíme mít silná stanoviska k tomu, co se děje kolem nás. Dění v Evropě je přímo svázáno s tím, co se bude dít u nás.
Jste pro přijetí Istanbulské úmluvy?Anketa
Sociální demokracie nebyla od sněmovních voleb prakticky slyšet, sem tam zazněla kritika některých vládních kroků. Nebyla ta dosavadní kritika příliš mírná? Nenechali jste prostor kompletně sněmovní opozici?
O tom jsem vlastně mluvil. Neprojevili jsme dost nasazení tam, kde vidíme hlavní problémy státu a za které jsou odpovědné vládnoucí strany. Konkrétně třeba řešení krize energií a kdo reálně rozhodoval o tom, jak se vytvářely stropy pro ceny energií. Ukazuje se, že to bylo několik velkých hráčů, kteří navíc nesmírně zbohatli na tom všem. Pár skupin vydělalo stovky miliard a celková životní úroveň klesla. Nelze se smiřovat s tím, že nás ve světě uvádějí jako zemi klientelistického kapitalismu na druhém místě za Ruskem. Na to se přece Sociální demokracie nemůže jen tak dívat, je to pro ni zásadní téma. Vytváří se zde oligarchický systém vládnutí, kde rozhodují oligarchické skupiny. Vždy se tu kritizoval jen Andrej Babiš, ale ti ostatní jsou snad nedotknutelní. Pokud nevstoupí do politiky, necháváme je stranou, jenže život státu to nesmírně ovlivňuje. Pakliže někdo realizuje 80miliardové zisky a stát mu ještě přidává ve chvíli, kdy výkon ekonomiky patří k nejslabším v Evropě a země se potýká s velkými problémy vedoucími ke snižování životní úrovně lidí, tak Sociální demokracie si nemůže dovolit tomu jen tak přihlížet, jsou to její témata.
Fotogalerie: - Ze sněmovny na Hrad
Bylo to vysvětlováno tím, že vedení se soustředilo na jiné věci – jako srovnat hospodaření strany, což byly zásadní věci, ale teď už si můžeme dovolit být daleko víc vidět. Nejenom ale vidět, hlavně musí být jasné, že nám o to jde, že těm věcem rozumíme a dokážeme je rozkrývat. Musíme být schopni vytahovat na světlo to, o čem jiní nechtějí mluvit.
Jste pro schválení česko-americké obranné dohody DCA?Psali jsme:
Kde vidíte problémy v oblasti zahraniční politiky či obrany? Patříte ke kritikům podepsané tzv. obranné dohody mezi Českem a USA? Před lety jste patřil k hlasitým kritikům amerického radaru u nás.
Anketa
Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Co se vám na tom nezdá?
Nemají to jak utratit, nejsou připraveni. Akvizice jsou velmi náročná a složitá věc. Jestli si někdo plánuje, že si bude předplácet způsobem, že složí dopředu třeba několik miliard, je to katastrofální způsob zacházení s penězi. Takhle se stát nemůže chovat. Normální hospodář by to nikdy nesměl dovolit. Přitom stát nemá peníze, vláda chce na mnoha skupinách obyvatel šetřit, životní úroveň klesá a my máme vydávat prostředky způsobem, který nám vůbec negarantuje, že budou skutečně efektivně využity tak, jak Česká republika potřebuje. Od roku 1993 jsme do armády nalili více než bilion korun a kde je výsledek? Kde jsou bojové schopnosti armády? Dávali jsme 55 procent prostředků na afghanizaci armády, ale to tam všechno zůstalo a vyletělo komínem. 20 let jsme bojovali v Afghánistánu a byl to obrovsky drahý špás, ze kterého nic nezůstalo a teď začínáme znovu, a to ještě způsobem, který vyvolává obrovské pochyby.
Fotogalerie: - Třináct hodin o důchodech
A proč ty pochyby? Vláda dlouhodobě mluví o tom, že je nutné začít dávat dvě procenta HDP na obranu.
Paní ministryně vyhodila 60 kompetentních lidí z Ministerstva obrany a začala tam dělat politiku a dosazovat lidi, kteří nemají potřebnou kompetenci. To není legrace, protože ti lidé na to nejsou připraveni, vyškoleni, nemají na to kvalifikaci. Nevěřím ani týmu, který vyjednává nákup stíhaček F-35. Pozornost v resortu obrany bychom měli hlavně věnovat tomu, jak se tam utrácejí peníze, to by nás mělo zajímat.
Co za tím vidět? Vláda z jedné strany straší bankrotem, katastrofálním stavem financí a musí kvůli tomu šetřit na většině skupin obyvatel včetně důchodců a z druhé strany hodlá vynaložit minimálně 100 miliard korun na americké stíhačky. Je to podbízení Spojeným státům nebo něco jiného?
Vláda bankrotem jen straší. Stát je v situaci, kdy rating ČR je pořád poměrně slušný, žádný bankrot nehrozí a rovněž zde je předpoklad, že sice máme deficit, ale stát by měl přijít s daňovou reformou a kroky, kterými dá najevo, že má situaci pod kontrolou a je schopen vytvořit rovnováhu. Je lež tvrdit, že to všechno pochází z covidového období, stejně tak se to dneska háže neférově na válku, která nepředstavuje žádný významný zářez do rozpočtu. Za covidu se zadlužila leckterá země. Jde o to, jestli země dokáže zpátky nabrat ekonomický výkon, který to uhradí.
Ztráta v rozpočtu vznikla především proto, že se tehdy hnutí ANO s ODS rozhodly ve Sněmovně prohlasovat naprosto absurdní a politicky nepřijatelnou daňovou změnu u daně z příjmů fyzických osob a znamenala s dalšími opatřeními ztrátu 250 miliard výpadku daňových příjmů. Když se bavíme o zátěži, tak se stát střelil do vlastní nohy. Tehdy jsem vůči tomu ve Sněmovně opakovaně vystupoval. Bylo to ve stejné době, kdy se ze Spojených států od bohatých ozývalo, že si jsou vědomi své situaci a pozice a jsou připraveni pomáhat a chovat se odpovědně a víc přispívat. U nás v jediné zemi na světě se udělal pravý opak! Nikdo se ani neobtěžoval to zdůvodnit. Klíčoví hráči mi tehdy jen mezi čtyřma očima říkali, že sice mám pravdu, ale vyhrají na tom volby. Volby možná vyhráli, ale země je střelená do nohy a má 250 miliard zátěž navíc. Bez toho by všechny problémy vypadaly výrazně jinak.
Současné strašení je odvádění pozornosti vlády od vlastní nekompetence, protože nemá odvahu či kompetenci na důležité otázky odpovědět a místo toho, aby problémy řešila sama, nechá to řešit oligarchy. Byli to pánové Tykač a Křetínský, kteří rozhodovali o výši cenových stropů a nakonec si zrealizovali miliardové zisky, o kterých se nikomu ani nezdálo. A přitom všem životní úroveň většiny obyvatel klesá. Vládní řešení má být takové, že to zaplatí penzisté a běžní lidé, to je absurdní.
Psali jsme:
V jakém stavu je v současnosti podle vás Ministerstvo zahraničních věcí? Sám jste ho řídil, znáte tamní prostředí. Dokáže vůbec udávat směr zahraniční politice, berou ministra Lipavského zahraniční partneři vážně?
Dlouhodobě říkám, že ministerstvo je vykuchané a v zahraniční politice nesmírně ztratilo na své roli a významu. Kdysi jsme pořádali schůzky s dalšími ministry zahraničí z Německa či Francie a v tomto formátu jsme jednali o zásadních věcech v rámci EU. Dneska nejsme ničeho takového schopni. Důvod je i ten, že ministerstvu se nedaří zachytit, že žijeme v době tektonických změn, kdy se ve světě strašně moc věcí mění. Unipolární časy jsou pryč, de facto už ani bipolarita není řešením. Vytváří se svět multipolárního typu a je třeba si v něm najít místo tak, abychom pomáhali zájmům České republiky a Evropy. Vůbec se jim nedaří se v tom zorientovat. Je v tom nedostatek odvahy, chuti a kompetence. Před námi jsou přitom velké úkoly. Měli bychom zabránit, aby se svět dělil do antagonistických bloků, jak ve své distopii 1984 nadnesl George Orwell. Psal o světě tří bloků, které se vzájemně nenávidí, postupují proti sobě a válčí spolu. Tomuto vývoji bychom se měli bránit a snažit se také posilovat roli Evropy. Konkrétně například posílit evropský pilíř v Severoatlantické alianci, dokázat formulovat evropskou politiku.
Je nevyšší čas mít formulovanou přesnou představu, co v současném světě chceme dělat. Ministerstvo zahraničí nedokáže ani sehrávat nějakou roli, komunikovat se sousedy. Spíš je v šoku ze světového vývoje a nemá žádnou strategii, jak se v něm pohybovat.
Do jaké míry může jít o nekompetenci ministra Lipavského? Pokud by šéfem diplomacie byla silná, známá a respektovaná osobnost, situace by patrně vypadala jinak.
Ano, každého napadne, že pokud do čela diplomacie nastoupí někdo, jehož názory jsou v Evropě známé a má kontakty, je to mimořádně důležité. Ministr zahraničí musí být schopen komunikovat s důležitými partnery v Evropě, s klíčovými hráči a být s nimi v permanentním kontaktu. To je naprosto základní předpoklad. Stejně tak musí mít ministr zahraničí politickou váhu, protože od toho se odráží i jeho autorita venku. Pokud ministr zahraničí kamkoli jede, jeho hostitel dostane od svých zpravodajských služeb informace, jaká je jeho role ve vnitřní politice, jakou sehrává roli, jaký vliv má na události a rozhodování vlády, jak důležitou má politickou pozici v domovské straně a toto všechno je posuzováno a podle toho je ministr v zahraničí vnímán. Musí to být vnitropoliticky silná figura a zároveň postava minimálně známá v evropském prostředí. Toto by měla být základní výbava šéfa diplomacie.
Jde totiž o post, na který by se měl člověk dlouhodobě připravovat, budovat si pozici a na místo ministra nastoupit až ve chvíli, kdy tu pozici má, aby toho země mohla využít. Jednoznačně by to zemi pomohlo. Pokud tomu tak není a ještě se přidá, že vám coby ministrovi premiér vlastně nepředá řadu kompetencí, zůstává role takového ministra spíš úřednická. Současné ministerstvo zahraničí už přestalo být partnerem pro ostatní a vnímám to jako významný nedostatek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
Premos
