Jak jste v končícím roce rozdělil svou přízeň mezi Česko a Spojené království, kde jste byl déle a kde vám covidový režim vyhovoval víc?

Celkově jsem za poslední půlrok více času trávil v České republice. V Anglii jsem byl zhruba jeden týden v měsíci. Covidový režim byl v létě o něco volnější v Anglii, teď je to tam naopak o trochu přísnější. Při cestě do Británie je teď znovu povinný PCR test – a to i pro plně očkované – jeden před a druhý po překročení hranic. Navíc do výsledku druhého testu je povinná karanténa, což je den až dva. Čili cestování teď vyžaduje trochu víc peněz, času i logistiky, ale aspoň se cestovat dá. Celkově se covidový režim pro běžného občana v obou zemích příliš neliší.

Neliší se ani přístup veřejnosti v obou zemích k tomu, s čím se už druhým rokem musel svět vyrovnávat?

Abych byl upřímný, zcela zásadní rozdíl jsem nezaznamenal. Když to celé vypuklo, Britové se hodně semkli a podobné to bylo i v Česku. V Británii to období ztělesňoval svým příběhem Captain Tom Moore, když ve svých sto letech dokázal chozením v chodítku vybrat na boj proti covidu desítky milionů liber. Když ho královna Alžběta povýšila do šlechtického stavu, všichni cítili silnou sounáležitost, byla to událost, na kterou se bude vzpomínat v učebnicích. Skutečně bylo cítit velké kolektivní sepětí a odhodlání postavit se společně neviditelnému nepříteli. Skutečný Blitz Spirit, což je jinak termín, kterým se označuje národní odolnost a odhodlání vydržet německé bombardování v letech 1940 až 1941.

Po třetí čtvrté vlně se u mnoha lidí už projevuje únava, ale zároveň i rostoucí sebevědomí, že i v nových podmínkách se dá žít. Úplný návrat k „normálnímu“ předcovidovému stavu však ještě dlouho možný nebude, možná už nikdy. Svět se zkrátka změnil, musíme se s novými pravidly naučit žít.

Jednou z mála pozitivních věcí, které covidová doba přinesla, jsou méně přeplněné ulice v centru měst. Když jsem se nedávno procházel předvánočním Londýnem, dalo se i v centru pohodlně procházet. Ale podobné to je i v Praze.

Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2021

V Anglii, jak jste řekl, býváte méně než v Česku, co si třeba v Londýně málokdy necháte ujít?

Vždy, když mám čas, zajdu k pomníku bitvy o Británii. Je v samém centru na nábřeží Temže u Westminster Bridge, přes silnici naproti je Big Ben. Památník je nenápadný, ale pochmurnost té doby a odhodlání obránců Londýna tam lze velmi dobře vnímat. Vedle slavného výroku Winstona Churchilla – Na poli lidských konfliktů nikdy nevděčilo tak mnoho lidí za tak mnoho tolika málo lidem – jsou na něm také uvedena jména všech pilotů, kteří v bitvě o Británii bojovali. A třetí nejpočetnější skupinu po Angličanech a Polácích představují Čechoslováci. Určitě zastávku doporučuji každému, kdo do centra Londýna zavítá.

Památník bitvy o Británii v Londýně. Foto: Vladislav Rogozov

Je smutné a tragické, že více než 70 let od vyhrané bitvy o Británii – v současné Británii 21. století – opět umírají nevinní lidé vraždění vyznavači nenávistné ideologie. Jen pár kroků od výše zmiňovaného pomníku umírali lidé v roce 2017 při teroristickém útoku provedeném islamisty.

Pomníček jedné z obětí islamistického útoku před parlamentem v Londýně. Policista Keith Palmer byl zavražděn islamistou Chalidem Masúdem 22. března 2017. Foto: Vladislav Rogozov

Myslím, že by pan Churchill nevěřil svým smyslům, kdyby mohl vidět, co se v současné moderní Británii odehrává. Samozřejmě jsem se zastavil i u jeho sochy na Parlamentním náměstí, dokud tam ještě je. To není zase velká nadsázka. Loni například sochu jednoho z největších Angličanů všech dob museli schovat pod bedněním před příznivci hnutí Black Lives Matters, a dokonce se mluví i o jejím úplném odstranění a přesunu do muzea.

Co by asi vývoji v dnešní moderní multikulturní Británii říkal Winston Churchill? Foto: Vladislav Rogozov

To se neposlouchá moc dobře. Hrozí podobné znectění i dalším velikánům anglické historie?

Při procházce Londýnem obvykle nevynechám ani Trafalgar Square, kde stojí památník dalšímu anglickému národnímu hrdinovi – admirálu Horatiu Nelsonovi. Nedávno proběhla velká petice za jeho odstranění. Důvod? Ten se cituje v úvodu zmíněné petice: „Horatio Nelson je postava britské koloniální minulosti. Nedávná vražda George Floyda policií vyvolala masivní globální veřejné pobouření. Nelson byl představitel nadřazenosti bílé rasy a obránce transatlantického obchodu s otroky.“

Petice byla sice zamítnuta, ale s prozaickým odůvodněním, že to vládě ani parlamentu nepřísluší a že o takové věci musí rozhodnout místní samospráva. Nelson tedy v Londýně stále je. V moderní multikulturní Británii se prostě – věcně i obrazně – začínají viklat podstavce pod mnoha národními velikány. To, co by ještě před několika lety nebylo vůbec představitelné, je předmětem otevřených diskusí. Až nové proudy v moderní Británii převládnou, bude se jednat. Myslím, že se toho ještě dožijeme.

Admirál Horatio Nelson na Trafalgarském náměstí stále stojí. Petice za jeho odstranění, protože je prý představitelem nadřazenosti bílé rasy, byla nedávno z formálních důvodů zamítnuta. Zatím. Foto Vladislav Rogozov

Dalším londýnským monumentem, který neušel pozornosti příslušníků hnutí Black Lives Matter, byl tzv. Cenotaph, pomník britským válečným hrdinům na Parliament Street. Jedno z nejuctívanějších míst v Británii bylo příznivci BLM pošpiněno, a dokonce se na něm pokusili zapálit britskou vlajku.

Cenotaph na Parliament Street v Londýně, památník britským veteránům a jeden z nejvýznamnějších londýnských monumentů. Příslušníci Black Lives Matter na něm nedávno zapálili britskou vlajku. Foto: Vladislav Rogozov

Pojďme od mazání historie zpět do naší covidové doby. V Česku se rozhořel boj mezi zastánci a odpůrci očkování a oba nesmiřitelné tábory se ve veřejném prostoru vzájemně napadají. Dochází k něčemu podobnému i na ostrovech?

Ovlivnilo ve Spojeném království postoj k očkování to co u nás, že byla původně slibována po dvou dávkách vakcíny tečka za covidem, ale místo toho jsou lidé vybízeni k aplikaci třetí dávky a mluví se i o potřebnosti čtvrté?

Slibovat tečku za covidem-19 v době, kdy jsme ještě neznali mutační potenciál tohoto koronaviru, bylo skutečně předčasné a ne příliš prozíravé.

Lidstvo čelí úplně nové nemoci a musí se s ní naučit žít, jak nejlépe dovede. Virus chřipky také neustále mutuje, a každý rok je tak vyvinuta aktuální vakcína, a to už mnoho let. S covidem to zřejmě bude – alespoň prozatím – podobné.

Co je však zcela jisté, je to, že očkování funguje a zachránilo již spoustu lidských životů. V současné době jsou čtyři z pěti pacientů ve vážném stavu ti neočkovaní. To je podobné jak v Británii, tak v České republice. Jaký pádnější důkaz o užitečnosti očkování ještě někdo může chtít?

Je dva roky trvající pandemie způsobena tím, že selhávají politici, vědci, nebo „neposlušní“ občané, kteří se odmítají nechat očkovat?

Jsem přesvědčen, že pandemii způsobuje především sám koronavirus. Lidstvo se snaží na novou nemoc reagovat tak, jak reaguje. Zatím to na virus nestačilo. Dokud nedosáhneme určitého stupně globální imunity, budou vznikat nové mutace a pandemie se bude prodlužovat.

Troufl byste si po dvou letech s koronavirem odhadnout, kam se může vývoj ubírat?

Tak to je otázka za milion, za mnoho milionů. Možných scénářů je několik, v podstatě jsou však tři hlavní. Nejpříznivější by bylo, kdyby se co nejrychleji podařilo dosáhnout kolektivní imunity, nikoli národní, ale – při současném pohybu lidí – na skutečně celosvětové úrovni. K tomu může posloužit masové očkování ideálně v kombinaci s velmi rychle se šířící mutací způsobující jen mírný průběh nemoci. Jestli je takovým kandidátem omikron, se brzy dozvíme. Covid-19 by se tak mohl zařadit po bok běžných sezónních respiračních chorob, kdy by se pak očkovali například jen rizikoví pacienti.

Druhým, méně příznivým scénářem je pokračující současný stav – taková hra na kočku a na myš. Koronavirus je se svými mutacemi vždy o krok napřed a lidé pak vždy se zpožděním reagují novými vakcínami a novými omezujícími opatřeními.

Třetí scénář by byl nejméně příznivý. Pokud by došlo k mutaci, která bude zásadním způsobem obcházet již získanou imunitu a bude zároveň vyvolávat závažný průběh nemoci, dojde k rychlému zahlcení nemocniční péče a počet obětí by byl velmi vysoký. To by byl scénář vpravdě katastrofický. Věřím, že k němu nedojde. Současný vývoj – očkování a promořování – navíc pravděpodobnost takového scénáře nadále snižuje.

Fotogalerie: - Silvestrovský stánek Chcípl pes

S jakými reakcemi na covidovou éru se jako lékař nejčastěji setkáváte v obou svých domovech? S čím se lidé nejhůře vyrovnávají?

Skutečně si nemyslím, že by mezi Anglií a Českem byl zásadní rozdíl v prožívání pandemie. Je to velmi podobné. Prvotní strach a sounáležitost v neznámém nebezpečí vystřídala únava a touha po návratu k co nejnormálnějšímu životu tak, jak jsme ho znali dřív.

I přes únavu a zahlcenost však mám velmi dobrou zkušenost, že naprostá většina lidí situaci chápe a snaží se chovat zodpovědně – dodržováním pravidel i zapojením selského rozumu. Před návštěvou příbuzných a známých během Vánoc se například všichni mí známí dobrovolně testovali, a to i plně očkovaní – jak v Česku, tak v Anglii. Podstatný rozdíl je v současnosti v epidemiologické situaci. V Británii je tažení nové mutace v plné síle. Někteří naši angličtí přátelé tak strávili svátky místo příbuzných s omikronem, který je dostal i přes třetí dávku. Ale zase tak prý měli úplný klid u televize a nemuseli vařit ani chodit po návštěvách. A v době internetu si s ostatními povídali přes video. Prostě, učíme se všichni v nové situaci žít tak, jak jen je to možné. Českou republiku omikronová vlna teprve čeká, ale bude to už brzy.

Jak se britská veřejnost postavila k tomu, že ministerský předseda Boris Johnson v polovině prosince prosadil v Dolní sněmovně zpřísněná opatření proti koronaviru, která jsou reakcí právě na to rychlé šíření nakažlivější varianty omikron v zemi, a to i přes nesouhlas desítek spolustraníků?

Nejenom že proti němu revoltovaly desítky vlastních konzervativců, ale návrh byl nakonec schválen za velké pomoci opozice. Určitě to mnozí brali jako velké oslabení jeho pozice, dokonce se mluvilo o tom, jestli ho někdo z vedení strany nevyzve na přímý souboj o předsednictví. Na druhou stranu mnoho politických bodů teď získal zpět, když jeho vláda nezavedla do konce roku žádná další omezení na rozdíl od Skotska a Walesu. Statisíce Velšanů a Skotů se tak konec roku chystaly oslavit v Anglii. Zatímco tedy hospodští ve Walesu i Skotsku skřípali zuby, ti angličtí si mnuli ruce. V několika britských novinách se psalo, že všechny čeká v Anglii „Happy New Beer“, tak snad pro ně to promoření omikronem bude rychlé a v důsledku co nejméně bolestné.

Ing. Miloš Zeman

• BPP
• První přímo zvolený prezident ČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

V Česku se kromě covidu-19 stal nejpalčivějším problémem strmý růst cen energií. Prezident Miloš Zeman v té souvislosti vyzval ve svém vánočním poselství k odstoupení Česka od tzv. zeleného údělu, který má zredukovat uhlíkové emise v Evropě. Sledujete, co se na nás v tomto směru řítí, a v čem je podle vás Green Deal prospěšný a co z něj je třeba odmítnout?

Nejsem ekonom, ale už jsem pamětník… a ti z nás, kdo ještě zažili RVHP, vědí, k jakým koncům vedlo centrální plánování ekonomiky. To přece nemůže fungovat. Jak jen někdo může být tak arogantní a myslet si, že může naplánovat na 10, 20, ba i 30 let, jak má energetika a celé hospodářství vypadat? Za dob RVHP se tomu říkalo pětiletky. Byl to totální propadák aneb jak se říkalo: „Pětiletku splníme za čtyři roky, i kdyby to mělo trvat deset let.“ Ekonomika je přece velmi složitý organismus, stále se vyvíjející podle určitých zákonitostí. Je určitě velmi dobré, prospěšné a žádoucí chovat se šetrně k prostředí, ve kterém žijeme. Například podpora výzkumu nových energeticky šetrných a k prostředí ohleduplných technologií je naprosto zásadní – mohly by je pak spontánně využít mnohé země světa. I bez centrálního plánování. Plánovat však pevný časový horizont pro úplný konec plynových elektráren nebo spalovacích motorů se může ukázat jako zcela kontraproduktivní. Pokud ekonomiku přidusí úřednická rozhodnutí, žádných nových technologií se také vůbec nemusíme dočkat. A i kdybychom si představili, že v roce 2050 bude skutečně evropský kontinent nějakým zázrakem – a za cenu obrovských nákladů – klimaticky neutrální, k čemu to celé bude, pokud tak neučiní též Čína, Indie, Brazílie, Rusko? À propos, nepozapomněl tu někdo, že podstatná část Ruska je také součástí Evropy? Jaký kontinent tedy paní Uršula plánuje klimaticky neutralizovat?

Nás sužuje prudký růst cen energií, co kromě covidu hlavně trápí Brity?

Elity EU tvrdí, že omezení se ve spotřebě energií, masa a příklon k dražší elektromobilitě jsou nutné k tomu, aby byla planeta zachráněna. Myslíte si, že je taková linie v naší zemi příští rok obhajitelná?

Už jsem zmínil RVHP. Jak máme například my, laici, rozumět úvaze, že když je málo elektřiny a raketově tak rostou její ceny, je potřeba ještě předělat i všechna auta na elektřinu, aby byla spotřeba energie ještě větší? Možná mi něco uniká.

Souhlasím však s tím, že je potřeba žít střídmě a vyváženě. Naše západní civilizace se v mnoha ohledech hodně „přežírala“ a „přežírá“. Celkově potřebujeme ke spokojenému životu méně věcí, ale o to kvalitnějších a trvanlivějších. A co se celkových zdrojů týče, těch je na Zemi omezené množství, počet lidí se však neustále prudce zvyšuje. Na Zemi teď žije už bezmála osm miliard lidí, to je dvakrát více, než když jsem se narodil. A všichni potřebují vodu, jídlo, šaty, lékaře, mobil… globální nerovnováhu mezi omezenými zdroji a rostoucí spotřebou je také potřeba řešit regulací porodnosti. V tomto ohledu se Evropa chová velmi zodpovědně a příkladně, počet obyvatel se tu dlouhodobě snižuje. Kolik lidí je ale naše planeta schopna uživit?

Předvánoční Londýn. Foto: Vladislav Rogozov

Co byste popřál našim čtenářům v novém roce?

Všem posílám pozdrav ze svátečního Londýna a do nového roku přeji hodně zdraví, spokojenosti z dobře odvedené práce a radosti ze života.

Názory uvedené v rozhovoru jsou osobní a nepředstavují názory ani postoje žádného ze zaměstnavatelů MUDr. Vladislava Rogozova.

Psali jsme:

Tak proto chtějí všechny naočkovat. Zle Kubkovi? Kdo seje vítr, sklízí bouři. Flegra znám, zlý není, zde je pravda. Doktor Hnízdil zúčtoval

Plán na likvidaci střední třídy za pomoci elit v EU. Zelený-Atapana zcela otevřeně, kdo za ním stojí

Bílí, muslimové a očkování. Češi, prosím vás. Doktor o Británii a Česku: Bez příkras

Lékař Rogozov: Stará dobrá Anglie se nenávratně propadá do historie! Demografická proměna společnosti přináší mešity, zahalené ženy na ulicích, odstraňování soch a zavádění rasových kvót

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.