Pane režisére, při našem posledním rozhovoru jste zmínil, že chystáte natáčení historického filmu. Podrobnosti jste ale zatím zveřejnit nechtěl. Prozradíte už dnes víc?
Myslím, že už to říct můžeme. Chystáme se spolu s kolegy natáčet film s názvem Ležáky. Bude to film na co nejreálnějším základě, a to jak prostředím, tak lidmi, kteří tuto tragickou událost českých dějin zažili. Velká zásluha patří hlavně autorovi scénáře Miloši Pilařovi, který ověřoval drtivou většinu údajů. Snažil se pracovat především s ověřitelnými fakty.
Necháte/nechali byste očkovat své malé dítě proti covidu-19?Anketa
Žije dnes ještě někdo, kdo ty Ležáky zažil, jako jsou třeba „lidické děti“?
Ještě žije jedna z těch dvou sester, které byly dány na převýchovu do Německa, paní Doležalová se dnes jmenuje. Její dcera dělá ohledně Ležáků důležitou osvětu. Věnuje se tomu, aby lidé na Ležáky nezapomněli.
Můžete pro naše čtenáře připomenout, co přesně se v Ležákách stalo? Příběh Lidic zná snad každý, ale ty Ležáky jsou v tomto trošku „opomíjené…“
Přesně tak. A přitom dost nespravedlivě. Tím v žádném případě nechci snižovat tragédii Lidic, ale je třeba si říct, že v Ležákách opravdu probíhala protinacistická činnost. Jedna z nejpůsobivějších vět toho scénáře zazní, když už lidé v Ležákách ví, co se stalo v Lidicích. V tu chvíli jedna z postav toho odboje říká: „Bože můj, co udělají tady s námi v Ležákách, když se podívejte, co udělali v Lidicích, kde nikdo nic protistátního neudělal.“ Tato věta se nese celým filmem. Ti lidé v Ležákách, což byla na rozdíl od Lidic osada o několika domech, opravdu ten poslední týden žili v obrovském strachu.
Myslím si, že Lidice po atentátu na Heydricha byly vypálené především proto, že byly blízko Prahy, aby to Pražanům nahnalo strach.
Pravda je ta, že nevím jak Hitler, ale Goebbels nebyl zrovna úplně nadšený z vypalování vesnic. Vždy je to o tom, že je někdo „snaživý“. Pardubické gestapo prostě snaživé bylo. A Ležáky nakonec skončily příšerně. Kromě těch dvou dětí, sester, z nichž jak jsem říkal, ještě jedna žije, zemřeli prakticky všichni. Samozřejmě i ti, kteří s tím odbojem neměli vůbec nic společného. Celý ten odboj se odehrával pouze v domě mlynáře a lidí kolem něj.
A proč jste se vlastně rozhodl pro takový film? Zatím jste točil spíš ze školního prostředí, což byli Bastardi. Velký úspěch jste zaznamenal před časem s filmem Kluci z hor…
Miluji historii. Ležáky si zaslouží zfilmování stejně jako Lidice. To jsou prostě příběhy, na které se nesmí nikdy zapomenout. Teď jsem viděl Zátopka a měl jsem obrovskou radost. V životě drtivé většiny z nás dojde k momentům, za které se stydíme. Je jasné, že by bylo fajn to odmazat, ale to bohužel nejde. Já mám ale poslední dobou pocit, že se především u nás děje to, že musíme na každého najít něco špatného. Na tom Zátopkovi se mi líbilo, že z něj v tomto smyslu nedělali žádného negativního hrdinu. Prostě se ukázalo, co v životě dokázal, že to byl člověk, který uměl bojovat. Opravdu se mi to moc líbilo.
A ty Ležáky jsou na tom podobně. Mají lidem připomenout, že na některé osobnosti a situace se jednoduše zapomenout nemá.
Psali jsme:
Vy jste mi v minulých rozhovorech říkal, že většina článků v některých médiích vyvolává pocit, jako kdyby válka začala až v roce 1945 a že se vám tento pohled nelíbí. Čím si to vysvětlujete?
Já nevím, proč to tak je. Ale ten pocit opravdu mám. Možná mám na takové články štěstí, ale vždy se dočtu hlavně to, jak jsme tady my, jako Češi, někomu po válce ubližovali. Víte, stejně špatné je to, když hodí nějaký partyzán Němku s dítětem do vody nebo postřílejí nevinné lidi, jako to, když tady popravovali studenty za jejich statečnost. Navíc, když zkoumáte tu historii, tak zjistíte, že nejhorší zvěrstva v roce 1945 dělali právě ti, kteří nějakým způsobem s nacismem kolaborovali a pak, aby smyli svoji vinu a špínu vyvražďovali narychlo sudetské Němce, a tak podobně. To je děsivé. Ale mám poslední dobou pocit, že těch sebemrskačských filmů je už docela dost. Vezměme si třeba film Krajina ve stínu. A teď zase já natočím film o tom, jak někdo ubližoval nám.
Bude nakonec od března 2022 povinné očkování? Třeba i jen vybraných skupin.Anketa
Když se podíváme na to, že z některých míst byly určité „tendence“ omlouvat se za to, co se dělo po válce, když si vezmeme na druhou stranu to, co se dělo za války, jak vy toto vnímáte?
Je třeba vše vnímat v kontextu doby. Jestli tady někdo někomu ublížil, tak omluva je vždy na místě. Je ale pochopitelné, že odveta za německé vítání Hitlera přišla. Lidé byli frustrovaní, to je historie. Podotýkám však ještě jednou, že my se do jejich role vcítíme opravdu těžko. Je snadné vyjádřit od klávesnice stanovisko naprosto k čemukoliv. Svět je ale složitější.
Když se vrátíme k vašemu novému filmu, proč podle vás jsou Ležáky oproti Lidicím tak trochu „opomíjené“, jak už jsme zmínili?
Myslím, že je to tím, že v Lidicích zemřelo více lidí.
Máte problém sehnat na film Ležáky sponzory?
Vy jste teď vlastně první, kdo o tomto filmu píše. Já se vyznačuji tím, že pokud si nejsem něčím stoprocentně jistý, tak o tom nemluvím, a pokud na to nemám dost peněz, tak s tím nezačínám otravovat. To je moje motto (smích). Teď už se jen upravují dialogy, občas se přehodí nějaký obraz, ale už je jasné, o co se jedná. On si totiž někdo může říct, bože můj, je to o Ležákách, o čem jiném to může být. Ten scénář se nedělal dva týdny. Toto je dvanáctá verze a pořád s ní pracujeme. Co se týče peněz, tak letos poprvé, za dvanáct let, co dělám filmy, oslovíme Filmový fond. Samozřejmě zkusíme i různé sbírky. Všichni, kdo o nás píšou, stejně jako vy dneska, pro ten film možná dělají víc, než si myslí. Pro nás to teď znamená shánět partnery, kteří nám půjčí, nebo na to přispějí. Je několik variant. Samozřejmě je to složitější v tom, že tam nemůže být žádná reklama. Situaci komplikuje i to, že pro některé lidi jsem v určitém smyslu kontroverzní, především díky Bastardům. Ale zkrátka jdeme do toho. Já jsem Východočech, Ležáky jsou ve východních Čechách… je to mému srdci blízké z mnoha důvodů. O to víc jsem odhodlán to zhmotnit.
A kdy počítáte, že půjde film do kin?
Chtěli bychom začít natáčet na 80. výročí Ležáků, což je příští rok. Takže premiéra bude, doufám, do mých čtyřiceti, což je za tři roky. (smích)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
