Mezinárodní měnový fond vyzval vyspělé ekonomiky, aby problém stárnutí populace vyřešily přijetím migrujících pracovníků. Bez toho by v příštích několika desetiletích museli lidé v produktivním věku podporovat dvojnásobný počet penzistů než nyní, což by mohlo zpomalit růst rozvinutých ekonomik a podkopat udržitelnost jejich systémů sociálního zabezpečení. Zdůvodňuje to tím, že proti stárnutí populace budou běžná politická opatření slabá. Dá se v tomto směru ekonomům z MMF věřit?
Vůbec nevím, jak tomu mám rozumět. Data a poměrně jednoduchá analýza ukazují, že dnešní typ imigrace problém se stárnutím populace vůbec neřeší. Nicméně když jsme si mohli poměrně snadno a z dostupných dat tuto analýzu udělat my – mám na mysli v našem analytickém týmu – je nesmysl, že by si ji „neuměl“ udělat MMF. Takže kam tím tvrzením míří…?!
Pokud jde o výsledky oné analýzy, je to na delší povídání, takže naznačím jen ve stručnosti závěry. Jde o to, že imigrace taková, jaká existovala třeba v 70. až 80. letech, skutečně byla pro hostitelskou zemi výhodná. Například Jugoslávci přicházející do Německa tamní ekonomiku rozpohybovali. Stejně tak Češi migrující do USA se do tamního trhu zapojili v průměru dokonce lépe než původní obyvatelé. Důvod byl ten, že tehdy migrovala hlavně elita, která se v despotických režimech nemohla uplatnit a plně využít svých nadprůměrných schopností.
Dnes naopak v průměru častěji výchozí zemi opouštějí lidé, kteří již v domovině mají problémy uplatnit se na trhu práce. Cílové země proto jsou voleny nikoliv tak, aby nabídly uplatnění na trhu práce, nýbrž aby nabídly sociální zabezpečení.
Jinými slovy, migrace neřeší problém stárnutí populace, který je v jádru hlavně tím problémem, že stále méně ekonomicky aktivních lidí má financovat stále více ekonomicky neaktivních. Naopak s imigrací počet ekonomicky neaktivních ještě roste.
Eurokomisařka Věra Jourová se pochlubila, že Evropská komise změnila směrnici o nekalých obchodních praktikách tak, aby bylo jasné, že dvojí kvalita potravin je zakázána. Směrnice by měla být schválena před volbami na jaře 2019, ale bude trvat několik let, než se promítne do národní legislativy v členských státech. Dojde na památná slova předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, že Češi musí mít v čokoládě stejně kakaa jako každý jiný v EU. Přestaneme být tedy v EU občany druhé kategorie, jak význam směrnice posilující práva spotřebitelů česká eurokomisařka prezentovala?
Tipuji, že to dopadne tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pokud dnes mají výrobci motiv měnit pro různé země kvalitu potravin, pak logicky taky mají motiv pokusit se této směrnici vyhnout. Což nejsnáze udělají tak, že u některých potravin, po kterých je v České republice poměrně velká poptávka, sice složení zlepší, ale zvýší cenu. A u jiných, kterých se neprodá tolik, případně se jich prodá dost jen proto, že mají horší složení, a proto mohou být levnější, jednoduše dojde ke stažení z trhu. Výsledkem pak bude méně pestrý sortiment.
Psali jsme:
V roce 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, byla mzdová úroveň v České republice na úrovni 20 procent Německa, nyní je na 31 procentech. S průměrem 8,2 eura na hodinu jsou české mzdy deváté nejnižší v EU. Dalo se předpokládat, že z členství v EU za téměř patnáct let vytěžíme více, nebo to odpovídá reálným očekáváním?
Já především vůbec nemyslím, že je tu nějaká souvislost s členstvím v Evropské unii. Přesněji řečeno – abyste mě nechytali za slovo – souvislost tu je, ale ne s EU jako takovou, nýbrž s jednotným evropským trhem. A přístup do volné ekonomické zóny není úplně totéž jako členství v Evropské unii … Ale když to tedy řeknu jinak: Odpovídá reálným očekáváním to, že naše zapojení do evropského volného trhu navýšilo naše mzdy na 31 procent Německa? Pak odpověď zní, že ne, máme ekonomicky na to, abychom byli výš.
Během prezentace na výroční konferenci ratingové agentury Moody's o hospodářství v zemích střední Evropy prohlásil guvernér České národní banky Jiří Rusnok, že ve srovnání s uplynulými roky bude ekonomický růst zpomalovat, ale v příštích dvou letech se stále udrží na úrovni tří procent. I když hovořil o přehřívání trhu práce a nemovitostí, není vzhledem k tomu jeho výhled optimistický?
Já bych to viděla asi takhle: Jsou určité profese, a centrální bankéř mezi ně patří, které nemohou věci prezentovat příliš černě. Jejich slova totiž mají jakýsi sebenaplňující se charakter. Všichni je sledují a svá očekávání jim přizpůsobují. Pokud by centrální bankéř řekl, že nás čeká nějaká ukrutná recese, vlastně by ji to skrze převodní ekonomické mechanismy do jisté míry skutečně vyvolalo. Z tohoto pohledu je tvrzení o růstu kolem tří procent v dalších letech pochopitelné. Současně si ale nemyslím, že by bylo pravdivé.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek kritizoval, že ve veřejném sektoru jsou mizerné platy, chybějí výsledky v digitalizaci a roste počet úředníků. Apeloval na rozumnou digitalizaci, která by zvýšila produktivitu, čímž by mohl klesnout počet úředníků a růst platy. Přijde mu divné, že prodavačka v pražském Lidlu při veškerém respektu k její práci nastupuje za mzdu 29 tisíc korun, zatímco úředník s vysokoškolským vzděláním má základní tarifní plat jen 18 800 korun. Také se na něj obrátila právnička se šestiletou praxí na soudě v Brně, že jako asistentka soudce bere 22.860 Kč, tedy podstatně méně než prodavačka. Přiznal se, že ho šokovalo, když na jeho interpelaci odpověděl Andrej Babiš, že růst platů v komerční sféře prý není důvodem ke zvýšení platů státním zaměstnancům. Má stát reagovat, jak požaduje Jakub Michálek, protože proč by jinak odborník pracoval ve státní správě za podřadnou mzdu, když si jako prodavač v domě vedle vydělá 10 tisíc měsíčně navíc?
Ten problém je mnohem komplexnější, než jak je prezentován. Ono to nefunguje tak, že prodavačka dostane 29 tisíc, proto všem zaměstnancům ve státní správě musíme přidat. Problém totiž je, že došlo k narušení takzvané mzdové hierarchie.
Výše mezd v ekonomice odráží to, jak snadno či těžko jsou lidé nahraditelní na svých pozicích. Jakmile někdo, kdo je poměrně snadno nahraditelný pro svou nízkou kvalifikaci, dostane najednou nezvykle vysokou mzdu a tím „přeskočí“ profese, které obvykle jsou placené víc, celá hierarchie se dá do pohybu a ihned začnou růst platy i ostatním profesím. Jakmile rostou plošně platy v soukromém sektoru, pak začnou navýšení mezd požadovat i státní zaměstnanci. A když plošně rostou mzdy v celé ekonomice, vyvolává to inflaci, tedy růst cenové hladiny, takže lidé sice mají na výplatních páskách víc peněz, ale koupí si za ně méně. A celá mzdová hierarchie se zase dostává do původního stavu.
Jenomže problémový je onen bod zvýšení platu státních zaměstnanců. Pokud ještě nedošlo k navýšení inflace, což u nás zatím ještě nedošlo, tedy pokud stát v danou chvíli nemá vyšší příjmy, tak si to s takovým množstvím státních zaměstnanců prostě nemůže dovolit. Jednoduše na to nemá, pokud se nemají razantně zhoršit jeho veřejné finance. Bylo by v tu chvíli logické státní zaměstnance propustit a zvýšit mzdy jen těm, co zůstanou. Už chci ale vidět vládu v demisi, která za každým bukem vidí předčasné volby, jak propouští státní zaměstnance…
Na závěr využiji toho, že jsem se vás před tři čtvrtě rokem ptal, co říkáte tomu, že Evropská komise plánuje rozšířit program Erasmus z vysokoškolských studentů i na učně ze středních odborných škol a učilišť. Vy jste líčila vlastní zkušenosti se studenty, co jezdí k nám, že jen předstírali zájem o práci, ale vlastně chtěli jen půl roku užívat zadarmo sponzorovaného života v cizině bez závazků. Nyní schytal velkou kritiku poslanec SPD Lubomír Volný, když české studenty v západní Evropě označil za „kampusové povaleče“. Pustil se do něj i předseda ČSSD Jan Hamáček, jinak také bývalý viceprezident Světové organizace socialistické mládeže, jenž po vysokoškolských studiích, které ale řádně neukončil, působí jenom v politice. Máme věřit tomu, že se domů po půl roce vracejí studenti, jejichž nabyté zkušeností může Česká republika využít? Tím nemyslím v politice, NGO a podobně.
Já si trvám na svých zkušenostech, že většina studentů, která na půl roku jede do kampusu v zahraničí, si většinou jen chce užívat života a domů se vrací nepolíbená novými znalostmi či dovednostmi. Pochopitelně existují i čestné výjimky a já i takové znám – ale je asi zásadní rozdíl v tom studovat – a platit si studium – na prestižní univerzitě typu Harvard či Oxford, mám-li zůstat v Evropě, anebo strávit jeden semestr zdarma na „stáži“. Jakmile je takové „studium“ zadarmo, nasává hlavně lidi, kteří si především chtějí prodloužit mládí. A já nevidím jediný důvod, proč by tento půlroční flám měli platit ze svých daní pracující Evropané.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
