Vím, že na svém blogu věnujete pozornost válce na Ukrajině. Ta už trvá bezmála rok. Jaká východiska z ní se v tuto chvíli pro napadenou zemi rýsují? Je realistický požadavek nejvyšších míst Ukrajiny na navrácení území Doněcké a Luhanské republiky, Chersonské a Záporožské oblasti a také poloostrova Krym? Lze si naopak představit, že by se Ukrajina těchto nároků vzdala? Za jakých podmínek by takto couvla?

Odpověď nám poskytuje nedávná minulost. Americký zbrojní průmysl přišel na to, že ve „válce proti terorismu“ nemohou vydělávat na atomových ponorkách a „neviditelných“ bombardérech. Proto je zapotřebí „hrozivý nepřítel“, a tak si to Rusko pěstují za nepřítele už od konce druhé světové války.

V prezidentských volbách po smrti Roosevelta propadl jeho nejbližší a velmi populární spolupracovník, Henry A. Wallace, když ho washingtonská klika označila za „agenta Kremlu“. Málokdo ví, že pokud se občas objeví v některých z amerických televizí film z ruského prostředí, řekněme přepis Dostojevského či Tolstého, herci zásadně mluví „broken English“, tedy zpotvořenou angličtinou, aby bylo jasné, že Rusové jsou méněcenní a neschopní „normální komunikace“.

Washingtonská klika začala provokovat Rusko již při OH v Soči, kde na dohled olympijských sportovišť umístila své válečné lodě na „záchranu amerických občanů“ v případě (neexistujícího) teroristického útoku. Pak vyfabrikovali hysterii kolem absurdní skupiny exhibicionistů „Pussy Riot“ (víte, že ty dívky natočily video, jak je v jedné moskevské knihovně či muzeu, nahé přetahují odzadu jejich partneři?!).

Ale hlavně začali testovat vojenskou reakci Rusů.

Které z těch testování máte především na mysli?

Svému gruzínskému oblíbenci „Míšovi“ Saakašvilimu namluvili, aby cynicky v den otevření OH v Pekingu napadl mírové – podle smlouvy podepsané i Gruzií! – ruské jednotky v Osetii. Tak obětovala i gruzínské vojáky, Gruzie přišlo o celou Osetii, i Abcházii, a „Míša“ nyní sedí v Gruzii ve vězení za vlastizradu.

Pak to zkusili přes Armény, kde zinscenovali barevnou revoluci, dosadili svého Pašinjana, ten zavřel a i poslal do domácího vězení všechny generály, co studovali v Moskvě, americká ambasáda se rozrostla na 2000 diplomatů, no a pak udeřil Ázerbájdžán a Arméni přišli o velký kus vlastního území, protože Rusko odmítlo zasáhnout v jejich prospěch, co by Ázerbájdžán odradilo, nebýt Washingtonem dosazeného Pašinjana.

Stejně dopadne i Zelenského Ukrajina. A tak jako v případě Saakašviliho, či Pašinjana, nemuseli přijít o Krym, Donbas a Luhansk, kdyby neposlouchali ďábelské našeptávání z Washingtonu. Washingtonskou globalizační kliku takové ztráty jejich spojenců-poskoků nebolí.