Na Slovensku jste žil přes čtyřicet let a dokonce jste tam působil v pozici šéfa veřejnoprávní STV. Napadlo by vás vůbec, že k něčemu takovému, jako je atentát na předsedu vlády, tam může dojít?

Ne. Byla to otřesná zpráva o to více, že nešlo o pokus zavraždit neznámého člověka, nýbrž veřejně známou osobnost, s níž jsem několikrát jednal osobně.

Motivem atentátníka byl prý nesouhlas s politikou Ficovy vlády včetně jejího rozhodnutí o zrušení Úřadu speciální prokuratury, změny trestního zákoníku či zastavení dodávek zbraní a munice ukrajinské armádě včetně transformace slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu s cílem zvýšení objektivnosti zpravodajství. Co si o tom myslíte?

Je-li tomu tak doopravdy, pak atentátník pouze cituje nesouhlasné postuláty slovenské parlamentní opozice, které nekriticky a trvale umocňuje slovenský mainstream s občasnou podporou obdobně „seriózních“ evropských korporátních médií, která se i po sedmém říjnu 2023 stylizují do role nezávislých žurnalistů. Tito novináři, stejně jako slovenští opoziční politici, uplatňují principy byznysové západní demokracie, neboť zmíněné záměry byly součástí volebních programů vítězů voleb. Předseda strany Smer-SD Robert Fico a stejně tak předseda strany Hlas-SD Peter Pellegrini je veřejnosti tlumočili nejen v předvolební kampani, nýbrž je požadovali po bývalé vládě i v pozicích opozičních parlamentních politiků, což slovenská média hlavního proudu trvale ironizovala a nepodloženě spekulovala o jejich prokorupčních, resp. protievropských dopadech.

Proč bylo třeba rozhodnout o zrušení Úřadu speciální prokuratury?

Vytvoření Úřadu speciální prokuratury, resp. Speciálního soudu, bylo účelově populistickým krokem tzv. proevropských politiků, jejichž zřízení glorifikovala tzv. seriózní média, aniž by tento proces důsledně analyzovala. Pro začátek stačilo oslovit soudce, prokurátory včetně vyšetřovatelů, kteří zůstali na svých pozicích, a jejich stanoviska porovnat s názory jejich kolegů, které zcela pochopitelně zlákaly speciální pozice se speciálními pracovními podmínkami včetně speciálních mezd, aniž by se v systému hierarchie soudů a prokuratury principiálně něco změnilo. Konečnými rozhodovacími institucemi totiž zůstaly Nejvyšší soud stejně jako Generální prokuratura.