Zbyňku, před volbami do europarlamentu jste tvrdil, že voliči v ČR jsou udržováni ve strachu a rozptylováni „ptákovinami typu StarDance“. A vyslovil jste podporu Filipu Turkovi. Už se po eurovolbách díváte na české voliče a schopnost jejich úsudku lépe?

Každý volič má nějaké prizma, kterým hodnotí volbu ostatních. I ti, kteří se snaží objektivizovat a racionalizovat svoji volbu, tak činí podle vlastních – subjektivních – měřítek. Nejsem výjimkou. Podle mých měřítek jsem po velmi dlouhé době někoho volil s dobrým pocitem a radostí a ta zatím nejen přetrvává, ale posiluje. Z mého subjektivního pohledu s celkovým výsledkem spokojen nejsem, protože novější protestní hnutí uspěla minimálně, s výjimkou levicového STAČILO! a středopravé koalice Motoristů a Přísahy. Počet hlasů pro liberální subjekty stále dokládá nadvládu progresivního matrixu nad procesem utváření veřejného mínění. Počet voličů, co si vybralo červenou pilulku a zjišťují, jak hluboká je králičí nora, je stále subkritický pro systémovou změnu. Je sice patrný posun, ale jeho dynamika stále není dostatečná. Nicméně věci jdou správným směrem, žel pomaleji, než stačí europrogesivisté posírat naše životy. To platí i v celounijním měřítku, zelenorudí s liberály stále ovládají europarlament.

Nedávno se předvedli také britští a francouzští voliči. Oboje zvolili levici, která se přátelsky kloní ke Gren Dealu i migraci. Na druhou stranu, Babiš a Turek s Macinkou se účastní orbánovsko-lepenovské aliance v europarlamentu. Tak tedy, převažují pro vás začátkem léta lepší, nebo horší zprávy?

Jak správně poznamenal Alexandr Tomský před pár dny, je třeba se dívat na přepočet hlasů na mandáty v Anglii i Francii. V obou zemích obsadili díky volebním systémům levičáci větší proporci křesel, než odpovídá volebnímu výsledku, a liberální média oboje volby částečně dezinterpretovala jako porážku pravice, jakkoliv hlavně ve Francii jde z hlediska FN o velmi slušný výsledek. Britští toryové doplácejí na stejný proces jako ODS, tedy na vyprazďnování pravicově konzervativního obsahu ve prospěch liberálního progresivismu, a ztrácejí tak své kmenové voliče. Jejich politika byla zejména v posledních letech ostudou konzervatismu. Situace FN je jiná, ve Francii jde v podstatě o spiknutí za účelem odstavení FN i za cenu zatažení ultralevice do vlády. Zejmnéna francouzký výsledek tak bude mít nepopiratelný vliv na sebejistotu proevropských progresivistů v dalších letech. Ve Francii se hodně hrálo i o směřování EU a jejích orgánů. Po francouzských volbách bych neočekával významnější změny v evropské politice vyjma těch tvrdě vynucených realitou, jako bude redukce Green Dealu a přehodnocení zákazu spalovacích motorů, což bylo jasné už tehdy, když se tyto šílené politiky schvalovaly.