Jak na naše omezení nahlížet v porovnání třeba s Velkou Británií, či USA, kde k věci minimálně zpočátku přistupovali velmi laxně a nyní čelí velkým problémům? A proč tam – ale třeba i v Německu – tak dlouho čekali? Báli se svým lidem nařídit tvrdá omezující opatření? Dávali přednost ekonomice před zdravím lidí?
Všechny státy světa podcenily nastalou situaci. Stačí se podívat na televizi z ledna a popis situace ve Wu-chanu. Nebyly vůbec vzácné informace významných médií o nepřiměřenosti zásahu čínské vlády vůči obyvatelům místo toho, aby se někdo zamyslel nad příčinou takovýchto kroků. Obecně lze říci, že jsou dvě metody přístupu k virové epidemii, která nemá příliš vysokou úmrtnost. První je spolehnout se na postupně získanou odolnost populace, izolovat ohrožené skupiny a brát určitá procenta obětí jako nutnou daň nemoci, na niž nemáme lék. Zde bychom mohli připomenout jinou infekční nemoc, HIV. Když se podíváte na tehdejší scénáře, které se šířily světem, tak ty hovořily o stovkách milionů nemocných a mrtvých. Docela rychle nám otrnulo. Druhá metoda vychází ze snahy všechny nemocné najít a izolovat, a tím zabránit šíření nemoci. V minulosti jsme to viděli při aplikaci izolace v případě žloutenky. Která metoda bude vyhodnocena jako nejlepší, bude otázkou času.
Hodnocení situace ve Švédsku, Nizozemsku nebo Švýcarsku, které zvolily volnější metodu v porovnání s ostatními státy Evropy, teprve přijde. Česká republika zvolila čínskou cestu výrazné izolace a omezení pohybu. Zatím se zdá, že s ohledem na počet testovaných se nám daří zabránit exponenciálnímu růstu infikovaných stejně jako ve Wu-chanu. Velké a rozlehlé státy většinou zvolily v první fázi vyčkávací metodu, protože je opravdu těžké izolovat USA nebo Rusko při rozlohách těchto území. Také veřejné mínění v nemalé míře může ovlivnit nejen šíření infekce, ale i zvolené metody jejího řešení. Pokud někdy měla veřejnoprávní média mít svou roli ze zákona, je nyní obrovskou chybou, že ředitelé ČT, ČRo a ČTK nejsou členy krizového štábu.
V některých domovech důchodců se nakazila většina klientů, ti přitom patří vzhledem k věku a dalším faktorům mezi vůbec nejohroženější skupinu. Zemřela i zdravotní sestra z Thomayerovy nemocnice. Pokazili tuhle část boje s nákazou Andrej Babiš a vláda, lze jim to klást za vinu? Nebo díl odpovědnosti mají i kraje?
To je bohužel určitá daň našeho způsobu života a není možné jednoznačně říci, že za to může vláda. Přece krizové plány existují stále a každé takové zařízení je povinné mít analýzu rizik alespoň v základní úrovni, jako například What If nebo Preliminary hazard analysis. Dnes v dané situaci není čas ani důvod soudit, kdo co nedodržel a nebyl připraven. Chřipková epidemie řádí každý rok a senioři jsou také výrazně rizikovou skupinou. Přitom se vždy pouze omezily návštěvní hodiny a nevšiml jsem si, že by v té době nosil personál poctivě roušky. Kdyby tak činili, museli by nyní mít všichni vlastní zásoby minimálně na měsíc.
Jen co premiér Andrej Babiš oznámil, že chce nouzový stav v Česku prodloužit o dalších 30 dní, se ozvali mnozí, kterým to vadí. „To může způsobit katastrofu a uvrhne to tisíce lidí do existenční nouze. Zničí to lidi, kteří byli nezávislí na státu. Množství závislých se zvýší. To se mu určitě líbí,“ napsal šéfredaktor Fora24 Pavel Šafr. Souhlasíte, že za tím je (i) upevňování moci současné vlády? Nebo je to nutné opatření na základě doporučení odborníků?
Všechny takové kroky v oblasti nouzového stavu musejí být zdůvodněny a podloženy odbornými argumenty. Jedná se o výrazný zásah do života všech a jsem přesvědčen, že nikdo k tomu nepřistupuje lehkovážně. Vždyť komu a v čem by prospělo úmyslně tento stav prodlužovat? Osobně se přikláním se znalostí současného stavu (31. 3. 2020) k prodloužení o 14 dní s postupným uvolňováním restrikcí.
Jak obstála podle vás v této krizi EU?
Evropská unie ukázala ve vší nahotě své limity a omezení. Pokud ji nechápeme jen jako nějakou finanční instituci vše řešící penězi. Po této krizi budeme muset přistoupit k radikálním změnám, i kdyby to mělo znamenat konec EU tak, jak ji dnes známe. Výmluvy na nemožnost vnucovat jednotné postupy v oblasti ochrany zdraví občanů jednotlivých členských států danou zakládající smlouvou neobstojí. Evropská komise nebyla schopna toto nahradit expertním a koordinačním přístupem a spíše působila jako paralyzovaná socha ve vleku křiku významných politiků silných členských států. Proto si každý stát dělá opatření sám, ale bohužel tím komplikuje situaci okolním státům. V EU nemůže mít pravdu vždy jen ten největší tandem a ostatní ukřičíme nebo uplatíme.
Psali jsme:
Šéf ČMKOS Josef Středula udeřil na zahraniční vlastníky českých firem. Mělo by jim prý být ve stavu nouze zakázáno odvádět si z naší země dividendy. Mělo by se to přímo nařídit? Otevře se podle vás v nadcházejících měsících otázka většího zdaňování nadnárodních korporací?
Plně souhlasím. Kdy jindy, než v nouzovém stavu celého státu, by měli všichni, kteří mají z této země a jejích občanů zisk, podpořit tento stát! Odvádět nyní kapitál, byť i formou dividend do zahraničí, je špatně. To já, a věřím, že i celá KSČM a všichni občané spolu s námi, považuji za absolutně nepřijatelné. Jsem připraven podpořit návrh zákona ukládající povinnost investovat všechny takové prostředky v ČR.
„Nedělejme si hlavu s dluhy, jsme ve válečném stavu.“ To jsou slova ekonomky Ilony Švihlíkové. Vlády by podle jejích slov neměly hledět na dluhy a měly by pomoci hlavně zaměstnancům a živnostníkům. Je toto podle vás ta zásadní ekonomická otázka, kterou je nutné vyřešit?
Od doby, kdy peníze chápou mnohé vlády, globální kapitalisté, ale i oligarchové jen jako papírky ve spekulativním oběhu sloužící k získání moci a vlivu bez ohledu na občany, říkám ano. Je nutno konečně zvednout hlavu! Společenské zřízení založené na vykořisťování se dostalo na hranu únosnosti a mnohdy již hospodaří za hranou jakékoliv schopnosti zdůvodnit to. Kdy jindy, než v krizi, by pracující měli pochopit, že jsou to oni, kdo produkují ty miliardy, ze kterých žije těch pár procent multimiliardářů.
Kromě pozitivního vzedmutí a obětavosti mnoha lidí se na druhé straně objevuji i ti, kteří chtějí této těžké situace zneužít. Například různí šmejdi. Na Facebooku uvádíte příklad výtečníků, kteří zneužili současné situace a nabízeli roušky proti podpisu, ale ve skutečnosti šlo o podpis pod smlouvou o změně dodavatele. Navrhujete proti nim zavést razantní opatření. Jaká?
ŠMEJDI jsou pouze produktem těch, kteří v bílých límečcích sedí ve svých pohodlných křeslech a vydělávají miliony. Ti malí šmejdi z toho mají jen minimum, ale je třeba postihnout ty, kteří to organizují, kteří nastavují pravidla, která takové jednání umožňují, a kteří se potom tváří jako ti nejpočestnější z nás. Všichni ti vlastníci energetických, komunikačních nebo finančních institucí a firem by měli přijít nejen o vše, ale jejich jména by měla být veřejně známa, aby se stali synonymem, jako jsou ti Kožení a Bakalové.
Česko a v podstatě celý svět teď kupuje roušky a respirátory v Číně. Někteří opoziční politici či novináři atakují vládu, že prý od nich draze kupujeme materiál, když nám sem přitom virus zavlekli. Co k tomu říci?
Na to je jediná odpověď. 30 stříbrných z 5,1 milionu eur láká různá individua, která se chtějí přiživit. Paní komisařka Jourová, bývalá poslankyně za ANO 2011, chce tyto peníze dát všem těm, kteří nenechají nit suchou na Rusku a Číně. Ne že by neměly tyto státy své chyby, ale nic není černobílé, jak se nám snaží namluvit.
Sledujeme kolaps globalizace?
Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
