Ústava České republiky byla přijata před koncem roku 1992. Na její přípravu nebyla příliš dlouhá doba, nepodepsalo se to negativně na jejím znění?

Už po volbách v roce 1990 bylo zřejmé, že dojde k rozdělení státu, protože dvě tehdy vládnoucí strany – Mečiarovo HZDS a Klausova ODS – spěly k tomu, že je třeba rozpustit federaci, a pak chtěli Slováci vyhlásit deklaraci o nezávislosti. A v té době v parlamentu České republiky vznikla komise pro přípravu ústavy, kterou vedl předseda parlamentu Milan Uhde. Já jsem byl jejím členem. Ale ta komise byla spíš jen taková oťukávačka, protože paralelně pracovala druhá komise, kde byl expertem Vojtěch Cepl. On je duchovním otcem ústavy. A tento vládní tisk přišel do parlamentu a stal se výchozím bodem pro přijetí Ústavy ČR. Samozřejmě to bylo hektické, samozřejmě jsme byli pod tlakem, ale zvládlo se to. A já jsem rád, že můj hlas patřil ústavě.

Jak jste byl spokojen s konečným návrhem Ústavy ČR, který byl schválen? A jak ji hodnotíte dnes, po pětadvaceti letech, během nichž došlo k některým změnám, jako je například přímá volba prezidenta? Mluví se o tom, že by byly potřeba další.