Fotogalerie: - Nečas u soudu
Komu byste nejraději dali pomyslnou červenou kartu a poslali ho pryč z politiky?Anketa
V souvislosti s případem údajného zneužití Vojenského zpravodajství, jedné z větví kauzy Nagyová, kde jste hájil bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka, se objevila kritika, že soudkyně, která zprostila obviněné viny, své rozhodnutí nevysvětlila s odvoláním na řadu důkazů v režimu utajovaných skutečností. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy se rozsudky vyhlašují veřejně, což je ústavní princip, který nemá žádnou výjimku. I když jste nepochybně rozsudek ve prospěch svého klienta uvítal, překvapilo vás, že nebyl zdůvodněn?
Je-li tento samotný akt takto nasvícen, můžeme diskutovat o tom, jak by odůvodnění rozsudku mělo vypadat. Je nesporné, že zákon říká, že by rozsudek měl být odůvodněn, a v praxi se to děje nejrůznějším způsobem, a to takovým, že úplná absence zdůvodnění mě vůbec nepřekvapila, ani mě nenapadlo, že by to mohlo být nějakým problémem. Prostě proto, že na to má každý soudce zvláštní rukopis. Soudce samozřejmě musí vyhlásit výrok, to znamená: zda obviněný je nebo není vinen trestným činem, zda se odsuzuje nebo zprošťuje a uvede popis toho skutku. To soudkyně udělala perfektně, tam není žádný problém. Poučení o opravných prostředcích také proběhlo. Obvykle v odůvodnění některý soudce řekne, že soud dospěl na základě provedených důkazů k tomu, že odsuzuje nebo zprošťuje a zbytek bude v písemném textu. Některý soudce tomu věnuje deset vět, jiný dvacet vět. A po pravdě řečeno já to vůbec nesleduji, protože mi to je v té chvíli k ničemu, stejně jako je to k ničemu klientovi, protože je to něco, co má snad nějaký význam, já dodnes nevím přesně jaký, ale pro mne má zásadní význam písemný text, a ten se od ústního může lišit. Soudce nečte nic, co by mi potom poslal. Svými slovy říká, proč dospěl k závěru, že to bude tak nebo jinak. Já nemám důvod ani si to pamatovat, ani s tím polemizovat, musím čekat, až mi přijde písemné vyhotovení rozsudku a pak někde na tom odůvodnění na x stránkách může být zakomponováno, co soudce říkal stručně jako výtah. Ale zažil jsem i situace, kdy soudce řekl: máme dvě hodiny zpoždění, tak si odůvodnění přečtěte až v písemném textu. A nic neodůvodňoval. A protože to nevnímám jako zasahování do nějakých práv, protože to v zásadě nikomu nevadí, tak jsem se tím nikdy nevzrušoval. Je to možná formální porušení, že nepadlo žádné odůvodnění, ale principiálně to nic na věci ani na právech nemění.
Předpokládáte, že písemné odůvodnění rozsudku bude také neveřejné?
To jsou dvě věci. Jedna věc je, že paní soudkyně řekla, že to nebude odůvodňovat, protože to je v utajovaném režimu. S čímž může někdo polemizovat, může říkat, že i když je to v utajovaném režimu, že jakýmisi slovy měla říci, odsoudila jsem to proto a proto. Z hlediska toho, co nastalo, to asi měla udělat. Přiznám se, že v té chvíli mě to ani nenapadlo. A druhá věc je, že to je navíc ještě utajované. Ale i kdyby to nebylo utajované, řada soudců by prostě řekla: já s tím nebudu zdržovat, dostanete to písemně a tam si to přečtete. A tady k tomu ještě přibylo utajení, proto bude pravděpodobně utajen celý rozsudek.
To bude zase předmětem kritiky, když nebude ani po písemném vyhotovení rozsudku jasné, z jakých důvodů tato mediálně sledovaná kauza skončila v první instanci osvobozujícím rozsudkem.
To ale nikdo nemůže kritizovat. Oni mohou kritizovat jen to, že pro ústní odůvodnění po vyhlášení výroku si paní soudkyně nenašla několik obecných výrazů, kterými by to zdůvodnila. Třeba by řekla: s ohledem na důkazy, které ale nemohu citovat, protože jsou tajné, jsem dospěla k závěru, že k trestnému činu nedošlo. To by bylo maximum toho, co by mohla říci. Takže to, o co přišly sdělovací prostředky nebo veřejnost, která tam byla, je nulová informace, proto mě to nijak zvlášť nevzrušuje. A tak je to vždycky. Vždycky soudce řekne něco velmi obecného. Je to teoretická disputace, která má z teoretického hlediska význam, ale praktický význam toho, co soudkyně udělá, je naprosto nulový. Jen se to někomu docela hodí, tím nemyslím kolegy Josefa Baxu, Jiřího Jelínka nebo Tomáše Gřivnu, když se jich někdo zeptá, jestli rozsudek měl být odůvodněn, tak řeknou, že měl. Ale vyčítat soudkyni, že něco hrubě zanedbala, je naprostý nesmysl.
Ale samotný rozsudek soudu by měl být veřejný. To je přece veřejná listina, ne?
To právě nejde, to není veřejná listina. Já už teď vyjednávám s Národním bezpečnostním úřadem, jak na odvolání vlastně budu reagovat, protože i na to, abych napsal vyjádření k odvolání státního zástupce, budu zřejmě potřebovat certifikovaný informační systém. Tam je utajovaný nejen výtisk, ale i způsob jeho vzniku. Ten text samozřejmě, pokud na něm bude razítko důvěrné, což lze velmi důvodně předpokládat, jinak by to ani nemohlo být, nebude ani volně přístupný. Bude se to doručovat kurýrem, nebo si to převezmeme na soudu a budu to muset mít v trezoru. S tím se nedá nic dělat.
Takže už nebudete moci zveřejnit vyjádření k odvolání žalobce, jako jste zveřejnil svoji závěrečnou řeč v tomto procesu údajného zneužití Vojenského zpravodajství, protože vám vadilo, že se generál Páleník nemá možnost kvůli utajení obhájit před veřejností, která jej i ostatní už v podstatě odsoudila?
Kdyby ten spis byl utajovaný od samého začátku, což podle mne měl mimochodem být, tak bych si ani neškrtl. Ale tím, že až po podání obžaloby to všechno bylo odtajněné, nebylo to tajné, mohl jsem poukázat na ty důkazy, které nejsou vedeny v utajovaném režimu. A pokud jde o ty ostatní, když se mi hodily, odkázal jsem na ně v protokolu na určité stránce, což není žádné vyzrazení. Tím si dokážu pomoci. Ale to nezvládnu ve chvíli, když rozsudek bude mix tajných a netajných informací, které půjde od sebe asi těžko oddělit, a zejména bude mix informací státního zástupce, na které budeme reagovat. Podle mne bude utajené oboje, jak rozsudek, tak odvolání státního zástupce a nic se s tím udělat nedá. Je to prostě problém tajných a utajovaných procesů.
Uváděl jste, že jste jeden takový kuriózní případ utajení už v minulosti zažil…
Měl jsem proces, který museli zastavit, protože mě do něj ani nemohli pustit. Utajování jde tak daleko, že nejenže se to nedozví veřejnost, ale že se řízení musí zastavit, protože se to nesmí dozvědět ani obhájce. Já nemám prověrku pro NATO, takže když tam byly utajované skutečnosti v režimu NATO, nemohli mne k tomu pustit, tudíž to ani nemohli soudit, protože není možné, aby obhájce hájil obžalovaného bez seznámení se spisem. Je to prostě složitá věc.
A je podle vás opravdu nutné v případě údajného sledování manželky tehdejšího premiéra Radky Nečasové na příkaz milenky Petra Nečase, jak tvrdí obžaloba, vůbec tolik informací utajovat?
Nemyslím, že by informace, které by se dozvěděla veřejnost, byly bůhvíjak citlivé. Ale z povahy věci tomu na druhou stranu rozumím, protože se bavíme o náplni práce zpravodajské služby, a ta má utajované kdeco. Ti lidé byli oficiálně dvakrát zbaveni mlčenlivosti, to znamená, že i zpravodajská služba potvrdila, že to, co budou říkat, může být tajné. Jinak by to nemohli říkat. A podotýkám, že byli zbaveni mlčenlivosti na důvěrné informace, v některých případech řekli, že nemohou mluvit, protože to je tajné. Prostě čas od času nastane trestní řízení, které je tajné, ale tady se sešlo to, že je to objektivně nezbytně tajné, ale současně je to strašně zájmová věc, protože se to týká těchto záležitostí.
Absurdní je, že některé informace jsou tajné, ale veřejně byly prezentovány soukromé hovory mezi tehdejším premiérem a jeho milenkou. Bylo to nutné?
Také mi to připadlo jako silné kafe. Ale respektuji, že soudkyně k tomu měla nějaký důvod, ale možná bych v té chvíli vyhnal ze soudní síně veřejnost. Jenže ta veřejnost reprezentovaná některými novináři se chová nesmírně agresivně. Soudkyně je jakoby ve dvou ohních, kdyby novináře vyhnala, tak by řvali, že jim zatajila kus procesu, a když to neudělala, jiní řvou, že je vyhnat měla. Nemohla se zavděčit všem.
Žalobce mluvil po zproštění viny všech obžalovaných velmi optimisticky, prohlašoval, že není všem dnům konec, že odvolací soud může mít jiný názor. Neobáváte se, že k tomu dojde, zvlášť když se celá věc zase začíná politizovat?
Do doby, než případ půjde k odvolacímu soudu, tak to trochu vychladne. Samozřejmě, že tahle atmosféra není zvlášť příjemná a prospěšná, na druhé straně je ale nutné říci, že to není homogenní masa obžalovaných, kteří měli ruku v ruce něco páchat. O mém klientovi je tvrzeno, že měl dát rozkaz po domluvě s paní – tehdy Nagyovou, dneska Nečasovou – a že po čtyřech dnech – 31. 10. 2012 – ve funkci skončil. Když si přečtete moji závěrečnou řeč, uvádím tam, že není nikdo, kdo by řekl, že by od něj slyšel rozkaz týkající se toho, že mají sledovat paní Radku Nečasovou, není nikdo ze svědků, kdo by tvrdil, že by takové zadání převzal od paní Nagyové, a nejsou o tom ani žádné jiné důkazy. Tak já prostě nebudu předbíhat událostem, ale nedovedu si představit, co by s tím soud chtěl dělat.
Když předpokládáte, že pokračování soudního projednávání bude utajené, různým spekulacím a podezření, že všechno nebylo úplně v pořádku, se asi nedá ani v budoucnu zabránit? Už vzhledem k tomu, že je to tak mediálně sledovaná kauza z nejvyšších pater politiky, která vedla k pádu Nečasovy vlády.
Myslím, že v tomto případě nebudu ani já schopen předložit svoji verzi, jak jsem ji předložil v první instanci, protože to bude všechno smíchané dohromady, i když přemýšlím, jak to udělám. Ale kdyby k tomu lidi přistupovali tak, že tam vtekly nějaké informace, které neznají, a na druhé straně vypadlo nějaké rozhodnutí, jehož důvody nemohou znát, protože neznají ty informace, a řekli si, že je to tak dobře, protože soud tak rozhodl, bylo by to v pořádku. Ale mnozí lidé, a někteří i velmi agresivně, prosazují to, že se tam něco stalo, ačkoli pro to nemají žádné podklady, a tvrdí, že když obžalovaní nebudou odsouzeni, že justice selhala. A už se z toho stala taková masová psychóza, že kdybyste komukoli, surově řečeno, dali kudlu pod krk a řekli, teď mi popiš konkrétní okolnosti z konkrétního spisu, na jejichž základě tvrdíš, že se to stalo, tak mu můžete uříznout hlavu, protože dohromady žádnou výpověď nedá. Ale všichni suverénně tvrdí, jak justice selhala, a ti v tom budou pokračovat, s tím se nedá nic dělat.
Takže se může stát, že i když všechny obžalované soud očistí a budou i nakonec pravomocně zproštěni viny, pro veřejnost mohou zůstat vinni?
To je věc, kterou známe mnohokrát z historie. Dreyfus byl tisíckrát nevinný a stejně na něj všichni plivali. V tomhle národě o tom nebudu vůbec mluvit, předkové těch, kteří teď řvou, byli nepochybně ti, kteří řvali a podepisovali petice Psům psí smrt. V tomhle národě to holt je. Ale nejen v tomto, taková fanatizace pocitem, nikoli reálným zjištěním se občas stává. Aktéři v této kauze mají skutečně trochu smůlu, ale říkám si, že pokud by to dopadlo stejně i v odvolacím řízení, snad už někteří lidé uberou. Ale samozřejmě takový ten čistě jednoduchý úlevný a očistný pocit, že když soudy řekly, že je někdo nevinný, všichni ostatní si na ulici také řeknou, že je nevinný, protože se soudy se nehádá, jak je to v normálních případech, tady asi nebude.
Vy jste v této souvislosti dokonce v televizi použil výrok o zpitomělé veřejnosti. Jak jste to myslel?
Psala mi nějaká paní doktorka, abych jí to nějak vysvětlil. Jak to mám vysvětlit, když někdo na základě pouhých novinových informací, o kterých ví, že je sdělují lidé, kteří o věci nic neví, si udělá svůj názor o tom, že se něco nějak stalo. Potom výraz „zpitomělý“ je to nejmírnější, co mohu použít. Já osobně bych se styděl, kdybych měl činit závěry na základě takových informací. A kdyby mi někdo řekl, že jsem zpitomělý, řekl bych mu, že má pravdu. Když jsem racionálně uvažující člověk, který ví, že nemá žádné informace, nemohu přece z pusy vypustit závěr o tom, co se stalo. A když ho vypustím, musím připustit, že mi někdo vpálí, že jsem zpitomělý. Nevím, proč bych to tak nenazýval, když to tak je.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
