Začíná se pomalu bilancovat 25 let od 17. listopadu 1989. Vy jste byla v roce 1990 zvolena do Federálního shromáždění, předtím jste začínala profesní kariéru v 80. letech. Jak jste vnímala „perestrojkovou" druhou polovinu 80. let? Co jste cítila ve společnosti? Měla jste pocit, že vláda starých mužů typu Husák a Jakeš skončí, případně čím bude nahrazena?

Měla jsem to štěstí, že moji rodiče mi umožnili přístup do obou „struktur“, které v předlistopadové době existovaly, a navíc mne prakticky od dětství zejména můj otec vedl k vnímání politiky. Když mi bylo 15, dovedl mne v mém rodném Brně k jistému panu Stanislavu Šulcovi, meziválečnému členu sociální demokracie, od voleb na podzim 1945 jednomu z šestice zastupující sociální demokraty v Zemském národním výboru. Mým životem také procházel prof. Jaroslav Mezník, Jan Trefulka, Honza Skácel nebo spolužák mých rodičů z fakulty Milan Uhde. K mému dětství a mládí ovšem také patřily historky o tom, jak Jaroslav Šabata v 50. letech kovaně kádroval a proháněl studenty i profesory na Filozofické fakultě v Brně tak, že nejeden z nich kvůli němu na fakultě ideologicky neobstál a byl vyhozen.