Advokátka nejen o kauze H-System: Hlavní problém je stát. Móresy vrchnosti, chová se jako lichvář. Soudci se to často snaží napravit, ale někdy to nejde

25.07.2018 17:19

ROZHOVOR Konejte! Ihned! „Je na čase chtít po státu, aby se choval jako stát, a ne jako lichvář, handlíř a flákač. Zde hovořím o kvalitě zákonů a zákonného procesu.“ Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová popisuje jasné řešení v kauze H-System. Podotýká, že prezident by měl vyzvat k činům Parlament a jeho dvě komory, aby zrevidovaly náš právní řád, „a pak vládu, aby vstoupila do případu H-Systemu tím, že zaplatí do konkursní podstaty hodnotu toho, co se chce těm chudákům sebrat, aby se nemuseli stěhovat a ti druzí aby z toho dostali náhradu škody.“ Nesetkává se ve své praxi poprvé s tím, kdy rozhodnutí tzv. dle práva může být vrcholně nespravedlivé. „Opravdu bych se nedivila, že lidé ze zoufalství domy raději zapálí, jak někde zaznělo. Vždyť už i tak má většina z nich kvůli tomu napůl zničený život,“ podotýká také Hamplová. Upozorňuje, že Nejvyšší soud nemohl rozhodnout jinak.

Advokátka nejen o kauze H-System: Hlavní problém je stát. Móresy vrchnosti, chová se jako lichvář. Soudci se to často snaží napravit, ale někdy to nejde
Foto: archiv J. Zwyrtek Hamplová
Popisek: Jana Zwyrtek Hamplová

Rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze H-System v parném létě pořádně rozbouřilo české společenské vody. Reakce střídá reakci. I když jste o celé věci psala na blogu, co vás napadlo nejdřív, když jste o rozhodnutí Nejvyššího soudu slyšela? O čem to svědčí?

Kauza H-System svědčí o nepřipravenosti českého právního řádu 90. let na podobné případy jasných podvodů a ta fáze nepřipravenosti bohužel trvá. Je to školní případ, který bije do očí svou rozsáhlostí, nicméně podobných byly jistě desítky, jen v menším rozsahu. Reakce sice střídá reakci, ale rozhořčení těm lidem nepomůže. Je také chybou, že se nyní čekal zázrak od Nejvyššího soudu – ten nemohl bohužel rozhodnout jinak. Podstata možného řešení je proto úplně jinde, a musí ho unést hlavní viník – stát.  

Lidé z Horoměřic, kterých se rozhodnutí týká a kteří si domy sami dostavěli, se odstěhovat odmítají. Na jiné bydlení ani peníze nemají. Jsou informace o tom, že se lidé chtějí zabarikádovat ve svých domech. Co s nimi bude? Jak se vám to poslouchá?

Ty lidi naprosto chápu. Představa, že mne někdo obere o můj majetek podruhé, je skutečně neustojitelná, ač paragrafy nemohly být vyloženy jinak. Jenže právní úprava je jedna věc, realita života a lidské osudy věc druhá. Nesetkávám se s tím ve své praxi poprvé, kdy rozhodnutí tzv. dle práva může být vrcholně nespravedlivé. Opravdu bych se nedivila, že lidé ze zoufalství domy raději zapálí, jak někde zaznělo. Vždyť už i tak má většina z nich kvůli tomu napůl zničený život. Stát by proto tomu neměl jen tak přihlížet – paragrafy neparagrafy. Jenže co chcete od státu, který například po malých obcích žádá dotační penalizaci 100 % bez ohledu na to, že to tu obec ekonomicky zničí? Hlava mi to nebere. takže je na čase chtít po státu, aby se choval jako stát, a ne jako lichvář, handlíř a flákač – zde hovořím o kvalitě zákonů a zákonného procesu.   

Na svém blogu jste psala: „Za dané situace je jediné možné řešení, aby stát uhradil ze státního rozpočtu to, co mělo ještě ‚spadnout‘ do konkursní podstaty (tedy to, co si podruhé neplatili lidé, to je jejich tak jako tak), aby nemuselo dojít k prodeji domů a ostudnému a nemravnému stěhování, peníze za toto vykoupení dát do konkursní podstaty, a z té pak poměrně uspokojit ostatní okradené.“ Měl by podle vás zaplatit stát za všechny nespravedlnosti, kde je evidentní, že jde o selhání státu?

Jednoznačně je to selhání státu. Stát, který má právní řád v takovém stavu, že spory trvají desítky let, kdy neumíme podle stávajících zákonů zavčas podvodníky zastavit a zajistit jejich majetky, aby se z nich zaplatila škoda, a kdy ústy konkursního správce stát napřed něco povolí (družstevní dostavbu), aby pak to, co povolil, chtěli lidem opět po letech sebrat... Kdo jiný nese vinu? Stát má být garantem vymahatelnosti práva a jeho prostřednictvím spravedlnosti, a tady nebyl schopen ani jednoho. Právo nešlo vymoci léta, lumpové jsou na svobodě, a spravedlnost? Ta zmizela v nenávratnu zcela. Nemohou za to ti lidé, nemohou za to ani soudy, mohou za to zákony, jejich podoba. A kdo zákony přijímá? Stát. A když je neumí dát do stavu, která skutečně zaručí lidem spravedlnost, musí za to zaplatit, nebo, jak jsem uvedla do titulku, musí tu spravedlnost zaplatit.  Měli by to odnést nakonec i ti, co to ve státní službě způsobili. Tady jsem bohužel skeptik, ale ta snaha na ty lidi přijít by se vzdávat nikdy neměla.   



„Tento rozsudek (spolu s osvobozujícím rozsudkem v kauze OKD a dalšími rozsudky) vyvolává vážné pochybnosti jak o kvalitě, tak o lidskosti našeho soudního systému,“ citoval mluvčí Jiří Ovčáček prezidenta Miloše Zemana. Dodal, že prezident je připraven setkat se s Šámalem a „diskutovat na toto téma“. Jak vnímáte reakci prezidenta a předpokládáte nějaký výsledek?

Žádný výsledek nepředpokládám, a dokonce si myslím, že by pan doktor Šámal měl odmítnout se s prezidentem na dané téma vůbec setkat. Soudnictví musí zůstat mimo jakýkoli vliv politiků včetně prezidenta. Jediný, koho by měl prezident vyzvat k činům, je Parlament a jeho dvě komory, aby poslanci a senátoři zrevidovali konečně a se vší vážností náš právní řád, který je zaplevelen tisíci předpisů, v nichž už se nikdo nevyzná, a pak vládu, aby vstoupila do případu H-Systemu tím, že zaplatí do konkursní podstaty hodnotu toho, co se chce těm chudákům sebrat, aby se nemuseli stěhovat, a ti druzí aby z toho dostali náhradu škody. Tedy měl by vyzvat k řešení koncepčnímu a konkrétnímu. Žádný rozhovor prezidenta s kýmkoli změnu rozsudku nepřinese – a je to tak správně. Protože kdyby to bylo jinak, nežijeme v právním státě. I když je docela otázkou, zda v něm žijeme teď.  

Apelovala jste na politiky, očekáváte, že se tématu budou věnovat. Ministr vnitra Jan Hamáček uvedl, že nechal prověřit ubytovací možnosti ministerstva. „Máme prvních 17 bytů, které můžeme nabídnout nejvíce zasaženým, zejména seniorům, alespoň jako dočasné řešení,“ napsal na Twitteru. Co vy na to?

Na ty byty? Tak je to projev určité snahy, ale neřeší to problém sám, jen důsledek, a to velmi slabě. Byty prostě nestačí. Jak jsem napsala – ti lidé by se neměli vůbec stěhovat a měl by to zařídit stát plněním ze státního rozpočtu, a to ihned. To znamená dát peníze do konkurzní podstaty, aby se domy nemusely zabavovat, a aby se odškodnění dostalo i té druhé skupině poškozených, kteří zůstali mimo ono družstvo. Myslím, že tuto platbu státu by v rámci solidarity s těmi okradenými veřejnost pochopila více než kteroukoli jinou.

Od vynesení rozsudku jsme slyšeli řadu příslibů od nejrůznějších politiků o tom, jak pomohou. Teď chtějí pomoci. Kolik lidí asi napadne otázka: A co jste dělali těch předchozích 18 let, co se kauza táhne? A co jste dělali předchozích 28 let od listopadu, že najednou zjišťujete, že nemáme lidský soudní systém? Pro koho tedy ten systém je, když není pro lidi?

Tak tuto otázku si kladu jako advokátka už skoro dvacet let. Komu slouží naše zákony? Parlament přijímá stovky právních předpisů, právní řád je nesrozumitelný i pro profesionály, a i když dnes mnozí hodnotili negativně Nejvyšší soud, já mám zcela opačný názor – právě až soudy často zachraňují svými výklady nedokonalé a zmatečné zákony. A ani Nejvyšší soud není v kauze H-System tím viníkem. Naopak. Nemohl rozhodnout jinak a není to jeho vina. A v řadě případů soudy skutečně zabraňují nejhorším nespravedlnostem výkladovou odvahou soudců, dokonce často proti zásahům státu. Zrovna nedávno jsem měla takový případ, kdy soud zcela precedentně odsunul text zákona stranou a prohlásil, že rozhodne podle dobrých mravů, že ho špatný zákon nezajímá a že už s tím tady někdo musí začít. Ano, je třeba už konečně začít – revizí právního řádu, vydat se cestou srozumitelnosti právních předpisů, jejich redukcí na minimum, posílením autority soudů jejich dobrým personálním obsazením. A stát už by měl konečně z móresů vrchnosti přejít do stádia služby občanům. Ve veřejném právu se pohybuji skoro těch dvacet let a velmi dobře vím, co říkám, jsem v tom dnes a denně. Takže co bych řekla všem politikům – nemluvte, ale konejte! Ihned. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Docent Ševčík: Dospívají generace, které jsou „zblbnuté“ médii a vykladači dobra. Jako v 50. letech

11:44 Docent Ševčík: Dospívají generace, které jsou „zblbnuté“ médii a vykladači dobra. Jako v 50. letech

CO NÁM DAL ROK 2018 Máme za sebou rok, kdy sílily snahy o implementaci liberální demokracie, která s…