Rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze H-System v parném létě pořádně rozbouřilo české společenské vody. Reakce střídá reakci. I když jste o celé věci psala na blogu, co vás napadlo nejdřív, když jste o rozhodnutí Nejvyššího soudu slyšela? O čem to svědčí?

Kauza H-System svědčí o nepřipravenosti českého právního řádu 90. let na podobné případy jasných podvodů a ta fáze nepřipravenosti bohužel trvá. Je to školní případ, který bije do očí svou rozsáhlostí, nicméně podobných byly jistě desítky, jen v menším rozsahu. Reakce sice střídá reakci, ale rozhořčení těm lidem nepomůže. Je také chybou, že se nyní čekal zázrak od Nejvyššího soudu – ten nemohl bohužel rozhodnout jinak. Podstata možného řešení je proto úplně jinde, a musí ho unést hlavní viník – stát.  

Lidé z Horoměřic, kterých se rozhodnutí týká a kteří si domy sami dostavěli, se odstěhovat odmítají. Na jiné bydlení ani peníze nemají. Jsou informace o tom, že se lidé chtějí zabarikádovat ve svých domech. Co s nimi bude? Jak se vám to poslouchá?

Ty lidi naprosto chápu. Představa, že mne někdo obere o můj majetek podruhé, je skutečně neustojitelná, ač paragrafy nemohly být vyloženy jinak. Jenže právní úprava je jedna věc, realita života a lidské osudy věc druhá. Nesetkávám se s tím ve své praxi poprvé, kdy rozhodnutí tzv. dle práva může být vrcholně nespravedlivé. Opravdu bych se nedivila, že lidé ze zoufalství domy raději zapálí, jak někde zaznělo. Vždyť už i tak má většina z nich kvůli tomu napůl zničený život. Stát by proto tomu neměl jen tak přihlížet – paragrafy neparagrafy. Jenže co chcete od státu, který například po malých obcích žádá dotační penalizaci 100 % bez ohledu na to, že to tu obec ekonomicky zničí? Hlava mi to nebere. takže je na čase chtít po státu, aby se choval jako stát, a ne jako lichvář, handlíř a flákač – zde hovořím o kvalitě zákonů a zákonného procesu.