V poslední době se mluví – více než kdykoli za těch už téměř devět měsíců – o tom, jak by bylo možné ukončit válku na Ukrajině. Co o tom soudíte?

Odpovím s odkazem na svoji zkušenost. Jako dítě jsem konec války prožil na hranici Sudet, kde se lidé báli, že případný atentát na Hitlera ukončí jeho běsnění a osvícené Německo ukončí válku, ale zabraná území posvěcená mnichovskou dohodou mu zůstanou. Stejné obavy asi mají Ukrajinci, když se za jejich zády mluví o ukončení války a kdy anexe zabraného území posvětilo jakési (pseudo)referendum sebeurčení. Jinou analogii nabízí současný trend vyhladovět a jinak ničit obyvatelstvo zpustošením ukrajinské infrastruktury.

Obdobně tak Stalin v roce 1929 odstartoval drastickou kolektivizaci zemědělství a následný „hladomor“, gradující v zimě 1932–1933, si na úrodné Ukrajině vybral čtyři miliony obětí, nepočítaje šest milionů nenarozených dětí. Nebylo tehdy divu, že v první vlně vítali Ukrajinci agresi Německa na přelomu čtyřicátých let jako osvobozování. Prostě historické běhy krutovládců nejsou moc nápadité, protože se jen opakují, a to jen v jiné podobě a možná v hrůznější formě, která dnes zasahuje celý svět.