Lídři EU budou ve čtvrtek a pátek na summitu Evropské rady řešit migrační krizi, především tzv. akční plán EU – Turecko a ochranu vnější hranice. Berlín nechtěl riskovat, že se země V4 postaví plánům kancléřky Merkelové a de facto zařízl plány na vytvoření záložní hranice Schengenu kolem Makedonie a Bulharska. LN dokonce uvedly, že ještě před pondělním summitem navštívil tajemníka pro EU Prouzu německý velvyslanec a vysvětlil mu, že by takový plán nebyl úplně vhodný. Kam se celá věc s řešením migrační vlny posouvá?

Zrovna z tohoto evropského summitu žádný zásadní krok ve zmíněné oblasti neočekávám, protože plán Německa zapojit do hry Turecko se zatím nezdařil. Snažili se o to primárně Němci, potažmo EU, ale nebylo tam nic jiného kromě peněz, co by Turecko víc motivovalo ke spolupráci. Kdybych se na to díval cynicky jako nezaujatý pozorovatel, tak Turecko chápu. Přestože mu kdysi Evropa slíbila členství, později se s odvoláním na malou absorpční kapacitu postavila k Turecku zády a Němci v tom mimochodem hráli klíčovou roli. Turecko se v této situaci zařídilo po svém a začalo si znovu budovat své tradiční postavení regionální mocnosti, která logicky sleduje své zájmy. Určitě není v zájmu Turecka, když se na to podíváme s odstupem, aby se na jeho území shromažďovaly další miliony migrantů. Tři miliardy eur ve srovnání s tím, kolik skončilo jen za rok v Řecku, kde to počítáme v desítkách miliard, to je jak plivnout do kanady.

Pokud má ten plán začít fungovat, asi jediná možnost, aby Turecko získalo pocit, že z toho může něco získat, je snaha o zapojení NATO, ale o tom nerozhoduje Evropská rada, ale Severoatlantická aliance. Čili nějaký zázračný krok směrem k řešení od Evropské rady neočekávám.

Jinými slovy, jak řekl v rozhovoru pro PL slovenský premiér Robert Fico, Turecko je teď na koni a nadávat můžeme jen sami sobě, nikoli Turecku…

Samozřejmě, jednou větou řekl, co jsem se snažil popsat obsáhleji. Souhlas.