Premiér Andrej Babiš byl ve Spojených státech nejen u Donalda Trumpa v Bílém domě, ale také v CIA. Co tím americká diplomacie říká?
Americká diplomacie tím dává najevo, že Česká republika je věrným spojencem Spojených států a dává to najevo nejen samozřejmě České republice, ale v první řadě i ostatním zemím Visegrádské čtyřky a některým dalším zemím, nejen v rámci Evropy. Jde o takový signál, který jednak ukazuje na to, že Česká republika je věrným poddaným, a jednak na to, že když budeme hodní, tak oni na nás budou také hodní a budou nám prodávat své zbraně, my je budeme moci kupovat a všichni budou spokojení.
Takže šlo podle vás o jakési noty, které Donald Trump rozdává?
Samozřejmě, tady šlo o určité noty a těch úrovní a rovin návštěvy Andreje Babiše je samozřejmě daleko více. Česká republika je považována za věrného spojence Spojených států a za potencionálně významného startéra odbytiště amerických zbraní v rámci nových evropských zemí, kde se jim zatím příliš nedaří se prosazovat. A podporou v České republice Donald Trump sleduje své vlastní zájmy, které se v mnoha případech ne zcela přesně kryjí se zájmy takzvaného deep state, který reálně existuje, a se zájmy stávajícího establishmentu. Takže je výrazný rozdíl mezi tím, co bylo zveřejněno ze strany Bílého domu o rozhovoru s Andrejem Babišem a o čem se skutečně onu hodinu jednalo.
Co tedy vzájemný obchod, na který jste narazil? A co dostavba jaderných elektráren, preferovat Rusy, či Ameriku?
Já osobně – pokud bych to bral čistě technologicky, tak naprosto na rovinu jsou ruské technologie v tomto směru dál než americké. Bez jakýchkoliv sporů. Může si kdokoliv tvrdit, co bude chtít, ale realita je taková, že Rusové jsou technologicky dál než Američané. Navíc, kdyby zde stavěl Westinghouse, tak by do toho vstoupili Japonci. Je tedy otázka, co znamená pustit Westinghouse do výstavby jaderné elektrárny, protože víme, jak dopadla Fukušima. Samozřejmě víme, jak dopadla jaderná elektrárna v Černobylu a na dalších místech, jenom to nebylo tak dramatické. Navíc, to, co se povedlo obsluze elektrárny v Černobylu, bylo naprosto výjimečné a šlo o souhru několika chyb. Navíc, technologie použitá v Černobylu se dnes už při stavbě jaderných elektráren nepoužívá. Rusové se v tom velmi poučili.
Co se týká technologií, vybral byste tedy Rusko. Předpokládám, že by výběr měl proběhnout bez ohledu na zahraniční politiku?
Určitě, protože bych v každém případě bránil bezpečnost českých občanů před politickými ambicemi některých lidí. Vláda bude rozhodovat a měla by rozhodovat ve prospěch svých vlastních občanů, nikoliv ve prospěch spojenců, protože rozhodovat se ve prospěch spojenců je idiocie. Primární jsou obyvatelé České republiky.
Měli bychom koupit americké vrtulníky?
A totéž platí i pro vojenské nákupy, protože rozhodnout se, že nakoupíme za dvanáct a půl miliardy americké vrtulníky, které jsou v tomto smyslu něco na způsob koupě automobilu bez kol a zadních sedaček… V podstatě jsou danajským darem. Musí se dokoupit veškerá elektronika, veškerá výstroj, aby mohly plnit mise. Navíc je nutné udělat kompletní logistiku, protože tyto vrtulníky nejsou zavedené nikde než v armádě Spojených států, takže každý sebemenší šroubek se bude muset ze Spojených států dovézt a bude stát desítky dolarů místo, aby se kupoval blíž za desítky centů. Česká republika není tak bohatá, aby si mohla dovolit kupovat americké zbraně.
Když se nad tím celkově zamyslíme, je pro nás jaderná energie strategickým zájmem?
Ano.
Psali jsme:
Měli bychom ji podporovat, i když Německo a Francie od ní upouštějí?
To, proč Němci ustupují od jaderné energetiky, je čistě dědictví minulosti – a ono je tam pořád obrovské zelené lobby, které vystupovalo velmi intenzivně proti jaderným elektrárnám. Je tu několik aspektů provozování a výstavby. První a zásadní je, že se zhoršujícím se stavem školství všeobecně, což platí pro Spojené státy i pro Evropu, se zhoršuje úroveň odborníků. Lidé nejsou ochotni studovat určité obory, věnovat se dlouhodobě vývoji, výzkumu, stávat se dobrými inženýry, kteří jsou schopni navrhovat složité systémy. Takže ústup jaderné energetiky souvisí s tím, že mizí odborníci, kteří jsou schopni jaderné elektrárny navrhnout, postavit a dlouhodobě bezpečně provozovat.
Další německou kartou je, že vsadili na zelenou energii, která je čistá – větrníky, solární panely a podobně – což je sice krásné, ale nejedná se o trvalý zdroj. Nefouká stále, bývá pod mrakem, takže stejně potřebujete nárazníkové pásmo tepelných elektráren. Například plynových, jenže se volá po zrušení ruského plynu, fajn. Budou se napájet americkým plynem, který může být třikrát, až možná pětkrát dražší než ten ruský?
Jestliže nastane monopol amerického plynu dováženého do Evropy a monopol severního plynu, to znamená Norsko a podobně, tak cena poletí nahoru. A bude to podobné jako svého času s elektřinou, když byli lidé přesvědčováni, aby si nakoupili přímotopy. Nakonec nebyli schopni platit sumy za elektřinu, která letěla nahoru. Mimochodem česká elektřina je ve světovém měřítku dost výrazně předražená.
Jak hodnotíte dvacet let České republiky v Severoatlantické alianci? A měli bychom být aktivnější, nebo nikoliv – například v Afghánistánu?
My jsme vstupovali do Aliance s určitými očekáváními. Mimochodem, jako tehdejší národní ředitel pro vyzbrojování jsem velmi intenzivně vyjednával zapojení České republiky do programů, do společných technologických a výzkumných programů, odborníci z Čech se velmi rychle zapojili jako jedni z prvních nových členů do práce, do výborů pro technologie a tak dále. Všichni jsme čekali, že se vytvoří společná báze výrobní, vojenská, odborná, a samozřejmě nikdo z nás ale nečekal, že to vezme takový konec. To znamená, že se zlikvidují armády. Vlastně většina zemí Varšavské smlouvy, které vstoupily do NATO, nemá armádu, spousta z nich o ni přišla a přišla o vojenské schopnosti.
Velmi radikálně se to ukázalo při kampani v Libyi, kdy Britům a Francouzům došla po pár dnech bombardování šťáva a museli požádat Američany o dodávky zbraní a logistickou a technologickou podporu. Takže dnes není v Evropě – kromě pár zemí, například Turecka či Řecka, Británie, s výhradami, Francie – země, která by měla skutečně velkou a efektivní armádu.
Měli bychom se více přičinit, abychom plnili ona dvě procenta HDP na obranu?
To je nesmysl. Takhle ta otázka vůbec nestojí. Zásadní věc je v tom, že lidé, kteří propagují Severoatlantickou alianci, mluví o závazcích vůči spojencům, vytváření misí, o tom, jak bojujeme a umíráme statečně v Afghánistánu, vůbec nečetli Severoatlantickou smlouvu. Ta je závazná pouze v jednom jediném článku – číslo jedna, který primárně zavazuje všechny členy smlouvy řešit veškeré problémy zahraničního charakteru mírovou cestou v souladu s chartou OSN. Jde o jediné místo, kde je napsáno, že se státy k něčemu zavazují.
Hodnotím těch dvacet let jako fázi očekávání, fázi střízlivění a v současné době jsme ve fázi absolutního zklamání. Protože členství v Severoatlantické alianci České republice nepřináší vůbec nic. Nepřináší dokonce ani jistotu, že by jí někdo pomohl v případě jakéhokoliv napadení nebo obrovského problému.
Naopak my jsme vtahováni do problémů jiných zemí a do těch problémů, které jsou de facto řešeny v rozporu se smlouvou. To znamená – ať jde o mise v Afghánistánu či jinde, cokoliv je mimo požehnání Rady bezpečnosti a pod hlavičkou OSN, je vlastně v rozporu s onou smlouvou, protože řešíme něco, co je v rozporu s článkem jedna.
Říkám, buďme členy NATO, nemám s tím problém, ale vraťme se ke kořenům. Řekněme: Nezlobte se, primárním zájmem našich občanů je bezpečnost České republiky, takže my si budeme budovat svůj bezpečnostní systém ve spolupráci s okolními zeměmi.
Mimochodem dnes slyšíme, co všechno členství přineslo naší armádě. Glorifikuje se Petr Pavel a TOP 09 ho navrhne na udělení nejvyššího státního vyznamenání Bílého lva. Ale v rámci těch dvaceti let členství nevidím nikoho, kdo by byl tohoto vyznamenání hoden. A Petr Pavel obdržel podobné od Spojených států – nejvyšší tamní ocenění pro cizince – v podstatě za to, že byl v rámci NATO nejvyšším ceremoniářem. Dnes by ho TOP 09 chtěla navrhnout na Řád Bílého lva, což je nesmysl, protože dvě vyznamenání za totéž se v armádě neudělují. Navíc jeho glorifikace Spojených států a NATO v rámci České republiky vyznívá někdy až směšně. Jak lidé vnímají NATO dnes, se projevuje i tím, že Petr Pavel je glorifikován částí médií, ale v reálu ho lidé vnímají spíše jako šaška než jako reálného člověka, který opravdu něco pro Českou republiku udělal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
