Je tomu třicet let, co Češi a Slováci začali budovat demokracii. Často je připomínáno, že z historického hlediska jde o světový unikát, kdy se dvě země rozdělily mírovou cestou, a z Československa se staly dva státy. I když to samozřejmě nelze srovnávat kvůli odlišným okolnostem, začátkem devadesátých let celý svět sledoval dění v Jugoslávii – tedy tamní rozdělování států za dramatických i násilných situací. Jak se na to zpětně díváte?
Rozdělení Jugoslávie samozřejmě nemůže být totožné s rozdělením Československa, protože tamní soustátí bylo udržované silou, přičemž mezi sebou měli nevyřízené účty Chorvati, Srbové a podobně. Otázka druhé světové války, jak se chovali Chorvati vůči Srbům a tak dále… všichni víme, o co jde. My jsme mezi sebou nic takového neměli, takže jsme ani neměli důvod se nerozejít v klidu.
Jak tedy během rozpadu Jugoslávie hodnotíte zásahy zvenčí – tedy například evropských států, Severoatlantické aliance, které se účastnily bombardování?
Jednoznačně víme po vyhlášení nezávislosti Chorvatska, kdo první uznal Chorvaty jako samostatný stát (Německo, Švédsko a Itálie, pozn. red.), a co následovalo po té. Myslím, že se jednalo o celou souhru nešťastných vstupů do této země. Navíc my jsme takzvaně přispěli humanitárním bombardováním k obrovským ztrátám na civilním obyvatelstvu. Určitě je po bitvě každý generál, ale nepochybným faktem zůstává, že se situace daly řešit jiným způsobem. Nemuselo dojít k tak obrovským krveprolitím a skandálům, nad kterými člověku zůstává rozum stát.
Chcete od českých umělců, aby vás vzdělávali a vychovávali?Anketa
Například jakým jiným způsobem?
Zcela nepochybně když bylo jasné, že soustátí Jugoslávie je jako útvar neudržitelné, tak se nejdříve měla – vzhledem k historickým zkušenostem – hledat cesta, která by vedla k mírovému uspořádání. A hlavně dříve, než se vyběhlo s uznáváním jednotlivých států, což pak vyústilo v další události. Protože byli všichni hrrr, tak si nedořešené následky nesou dodnes.
Situace tedy vyústila bombardováním Srbska v roce 1999, do kterého se zapojila Severoatlantická aliance. Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že by rád „oduznal“ Kosovo jako samostatný stát, ale byla to jeho vláda, která bombardování podpořila…
Kosovo ale vždy historicky patřilo Srbsku, pokud vím, ne?
Ano a Srbové tamní území ovládli do doby, než bombardování začalo.
Samozřejmě, ale bohužel začala fungovat celá problematika s uznáváním některých etnik jako vedoucí síly v určitých regionech, což se potom přeneslo sem. Když je nechali, tak se jejich představitelé podíleli na genocidě jiných. Nemá cenu to rozvádět, všichni víme, o co a o koho kráčí.
Je sice chvályhodné, že prezident takovým způsobem vnímá dnešní situaci, ale bohužel co se stalo, už se nedá odestát. Zase: bez použití násilí – mírovou cestou to už nikdo nikdy nevyřeší. Oni se svého území nebudou chtít vzdát.
Další zásadní zahraniční událostí posledních desítek let byla válka v Iráku v letech 2003–2011. Byl zajat a oběšen Saddám Husajn. Došlo k vyostření konfliktu mezi šíity a sunnity, země dodnes není stabilizovaná. Jaký význam s odstupem času přikládáte působení amerických vojenských sil – včetně spojenců – v Iráku?
Už jsme o tom mluvili minule. Spojené státy vstoupily do Iráku, všechno rozdrbaly, jak se lidově říká. Místo nastolení míru a předání vlády věcí příštích do jejich rukou nastoupil někdo, kdo po sobě zanechal jen spoušť a zkázu. Pokud se podíváte na dnešní Evropskou unii, neshledáváte tam mnoho podobného? Tedy že se někomu vnucuje něco, co on vlastně sám nechce, a brání se způsobu vnucování?
Spojovat náboženské otázky s politikou je to samé, jako když si stoupnete v kožených botách na led. Nebo v bruslích, když neumíte bruslit. V tomto případě se musí velmi opatrně našlapovat a mít rozmyšleno několik kroků dopředu, jako když hrajete šachy, aby dotyčný nezpůsobil více škody než užitku. A to se právě nestalo. Šlo jen o to, zakroutit Husajnovi krkem, dostat se k ropě a dalším komoditám, a tím to skončilo. Jestli Iráčané budou žít tak, či onak, koho to zajímá?
Během těch tří desítek let se Česká republika stala součástí Severoatlantické aliance. Ta v poslední době čelí kritice kvůli tomu, zda dokáže adekvátně a včasně reagovat. Ozývají se hlasy, že bychom měli vystoupit. Na druhou stranu přicházejí rázná varování, že bez NATO nebudeme obrany schopni. Je pro nás členství podle vás podstatné?
Členství v NATO je podstatné pro někoho.
Pro koho?
Pro ty, kteří vykládali, že armádu nepotřebujeme, NATO nás ochrání, když o něco půjde. Když o něco půjde, budou tady okamžitě a zachrání nás. Opak je pravdou. Po našem způsobu se za každou cenu musíme angažovat všude. Znám jednoho, který – když vstoupily Spojené státy do Afghánistánu a vysvětlovalo se mu, že pro Česko to bude velice složitá záležitost vzhledem ke geografické poloze a všemu ostatnímu – tak jeho jediná odpověď byla: Mě to nezajímá, já chci, aby tam byla zapíchnutá česká vlajka. Takovým způsobem někdo řeší naše členství v NATO? To je prostě krátkozraké. Už v roce 2013 měly být splněny ukazatele, proč celá akce v Afghánistánu proběhla, ale nikdo není schopen říci, že je nesplnili. Teď mají sbalit kufry a vypadnout. Řeči, že bojují za nás nebo proti terorismu kolik tisíc kilometrů daleko… nesmysl.
Umožňuje se Afgháncům, kde žádná válka není, Pákistáncům, kde žádná válka není, aby šli do Evropy. Když tam žádná válka není, proč sem lezou? To všechno je důsledek krátkozraké politiky. V souvislosti s migrační krizí si NATO myje ruce, že nejde o vojenskou operaci, že nemůže jít o vojenskou operaci… a přitom když se podíváte například do Řecka, brzy může dojít k destabilizaci, protože situace s uprchlíky se vyvíjí opravdu špatně. Může se stát něco, co se vymkne kontrole, a NATO od všeho dává ruce pryč. Evropská unie je se všemi svými komisaři a velvyslanci na mrtvém bodě. Nikdo není schopen uvést věci na pravou míru a začít s tím něco dělat. Posílat tam peníze nic nevyřeší.
Psali jsme:
NATO nám podle vás nezaručuje vojenskou bezpečnost v případě, že to bude potřeba?
Je to jasně napsané. Napřed si musíme pomoci sami, a až když nebudou síly, tak nám teprve pomohou. Ale neznamená to, že když se začne něco dít, tak v ten samý okamžik přijdou pomoci. Ne, napřed si musíme pomoci sami.
Fotogalerie: - Levice.
Fotogalerie: - Trikolóra v Pardubicích
Součástí posledních událostí je určitě ukrajinská krize, obsazení Krymu Ruskem a podobně. Vidíte v tomto případě s některými událostmi, o kterých se bavíme, nějaké paralely? Co mají společného?
Určitě jsou tu paralely. Například s Ukrajinou. Evropská unie se opět namočila do něčeho, čehož výsledkem byl Majdan. Tedy naprosto neuvážené kroky politiků, kteří – jak se říká – sice mají dobrý úmysl, ale jaký je výsledek?
Rusové museli zabrat Krym, ať si vykládá, kdo chce, co chce, a ať podávají jakékoliv vysvětlení. Zabráním Krymu Rusové zabránili Američanům vybudovat na Krymu námořní základnu, aby ovládali tamní oblast. Je potřeba, aby nám politici říkali pravdu, a ne všechno házet na Putina. Putin může za všechno. Dokonce čekám, kdy se objeví, že Putin může i za orkán Sabina. Naprosto nesmyslné.
Šli byste se zbraní v ruce bojovat za naši zemi?Anketa
Jaké další paralely vidíte?
Tak jak to bylo s Jugoslávií, tak i s Ukrajinou, politici napřed mluvili a pak přemýšleli. To je jednoznačná paralela. Co se týká například Krymu, nevím, zda tomu říkat paralela, ale svým způsobem – i když v mezinárodním měřítku, nebo chápání mezinárodním šlo o anexi, tak ze strany Ruska šlo o nutný sebezáchranný krok. Kdyby ho neudělali, tak už tam dnes byla americká základna.
A jak podstatné je členství České republiky v Evropské unii? V roce 2004 Češi rozhodli, že chtějí vstoupit do Evropské unie. Nedávno jste se stal europoslancem za hnutí SPD a kritikou Evropské unie se nijak netajíte. Co vám nejvíce vadí?
Sám za sebe řeknu, že mi vadí, jak se účastníme pohybu v Evropě, potažmo ve světě, který nemá pro nás jiný přínos než ztrátu národní suverenity a identity. Když to tady pozoruji (ve Štrasburku, pozn. red.), nevycházím z údivu.
Nakolik nám Evropská unie pomáhá k budování demokracie?
Evropská unie nám nepomáhá budovat demokracii, protože tato dnešní instituce je sama absolutně nedemokratická. Vezměte si jen vystoupení Věry Jourové. Jak si může dovolit vykládat takové věci o Polsku, Maďarsku? To nemá s demokracií nic společného. Kdyby to bylo demokratické, nechá státy, ať si vnitřní problémy řeší samy. Co je Evropské unii, potažmo Evropské komisi do toho, co se tam děje? Zabíjejí tam někoho? Pouze se snaží jen vylepšit svůj systém. Jestli to někomu vadí, tak může říci, dobře, ale více nemá právo do toho žádným způsobem vstupovat nebo vyhrožovat sankcemi jako v případě Polska a Maďarska. Tady už se o demokracii mluvit nemůže.
Jak se suverenitou a demokracií souvisí zákaz vlaječek, které už nemůžete mít postavené na svých stolech v Evropském parlamentu?
Nebudeme mít vlaječky, tak budeme mít něco jiného. Nechal jsem si ušít vestu, která bude reprezentovat český národní symbol – tedy českou vlajku, a ať mě z toho někdo zkusí svléknout. To se budou všichni smát, až se budou za břicho popadat, jak ze mě lokajíček trhá vestu.
Vy jste si nechal ušít vestu v národních barvách bílá, modrá a červená?
Když jim vadí, že máme vlajčičku… pokud se stihne ušít, na příští zasedání v Evropském parlamentu bych ji už měl mít.
Budu teď citovat z vašeho Facebooku – a nebudu první, kdo to připomíná – kde jste o Okamurovi napsal, že lže, jako když tiskne: „Všichni totiž víme, že SPD je stranou jednoho muže, kde se bez něj nic nehne. Perličkou z komunálních voleb na Vysočině bylo, že tento pán se vezl s SPO, přičemž na kampaň nedal ani korunu. Fuj. Navíc jeho některé volební priority jsou za hranou reality a rád bych viděl, kde na to chce vzít peníze. Sliby, zase jenom sliby, ale nikde neuvádí, že být poslancem či senátorem je služba občanům, kteří si ji setsakramentsky dobře platí.“ O pár dní později jste se stal členem SPD a za hnutí jste také vstoupil do europarlamentu. Dříve jste kandidoval za SPO (Zemanovci). Co se stalo během té doby?
Jak říká prezident Miloš Zeman, jenom blbec nemění své názory. Dnes se na ty věci dívám s odstupem času a říkám si, že jsem spíše měl držet ústa, než tyto věci vyjevit. Jenomže tenkrát byla situace taková, že jsem se domníval, že máme podstatně větší šanci na úspěch (s SPO, pozn. red.). Nakonec jsme ve volbách do krajského zastupitelstva, kde Veleba (Jan, tehdejší šéf SPO, pozn. red.) byl blahé paměti šéfem, získali jen tři mandáty, což bylo krutě málo. Myslel jsem si, že stoprocentně máme na víc a volební výsledek mohl být podstatně lepší. Hubu jsem nedržel, takže nyní mi to různě mlátí o hlavu. Znovu opakuji, že nejsem žádný převlékač kabátů ani v této souvislosti, protože jsem nikdy nebyl členem SPO. Kandidoval jsem jako nezávislý, a tudíž mě nikdo nemůže obviňovat. Změna názoru nastala po řadě vstupů, které mě vedly k tomu, že když jsem viděl, jak se dělala kampaň v Parlamentu a jaký byl výsledek… tady, chlapče, nemáš co dělat, jdi pryč. To bylo něco tak smutného, že jsem si říkal, že pro mě bude lepší, když buď všechno úplně vzdám, nebo najdu jinou cestu, jak se mohu uplatnit.
Na závěr perličku. Zaznamenala jsem v médiích, že se generál Hynek Blaško zradikalizoval (Deník N), či dokonce zbláznil (komentáře na sociální síti), zatímco dříve tomu tak nebylo. Zbláznil jste se, pane generále a pane europoslanče?
Pokud mají na mysli, že jsem byl získán v Pardubickém kraji, abych kandidoval do eurovoleb, tak jsem to udělal. Pokud mají na mysli, že normální člověk, který přijde do téhle instituce (Evropská unie, pozn. red.) a nějakou dobu v ní funguje, tak si opravdu říká, jestli se náhodou nezbláznil, tak z tohoto pohledu mají pravdu. Zbláznil. Ale nezbláznil. A ještě není všem dnům konec.
Chcete tedy říct, že to zbláznění spočívá v pocitu, který máte ze současné Evropské unie?
Z této instituce. Evropský parlament a všechno kolem včetně Komise, co připravuje podklady pro hlasování a co prosazují. Blázinec. Doktor Chocholoušek by se tady vyřádil. Když o mně vykládají, že jsem se zbláznil, tak ať sem pošlou sanitní vozidlo a dva statné ošetřovatele, co mě zvládnou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
