Co jsou to taktické a strategické jaderné zbraně, jaký je mezi nimi rozdíl? Hovoří se o nich téměř jako o konvenčních v budoucím, nedej bůh válečném, lokálním konfliktu.

Zjednodušeně řečeno taktické a operačně taktické jaderné zbraně jsou dělostřelecké granáty, pádové gravitační bomby do letadel a hlavice pro raketové nosiče s dostřelem cca 60–520 km a ráží 0.4 – 400 kilotun. Štěpná jaderná munice, kde se štěpí buď nejtěžší kov na planetě, a to je uran 235 nebo v jaderných reaktorech vyráběné plutonium 239, teoreticky dosahuje destrukční schopnosti max 1 Mt, prakticky pouze 500 kT. Čistě uranová bomba dělového typu použitá na Hirošimu měla 14 kT, použito bylo 68,5 kg obohaceného uranu 235 obohaceného na 83,7–93,3 procenta v devíti šaržích. V plutoniové implozní bombě, která je zcela jiného principu, bylo použito 6,19 kilogramu vojensky čistého plutonia a dosáhla 21 kT. Pro zajímavost, Nagasaki vyhodilo do vzduchu pouze 10,4 kg plutonia, které se podle světoznámého vzorce Alberta Einsteina E-mc2 přeměnilo řetězovou reakcí na energii.

Strategické jaderné zbraně jsou nosiče termojaderné munice s dostřelem až 15 000 kilometrů´, používané v ponorkách, mobilních odpalovacích zařízeních a podzemních silech s destrukční schopností 0,5–15 Mt.