Babišův střet zájmů ve zdravotnictví. Promlouvá lékař a poslanec od lidovců

Anketa

Podporujete zaměstnávání levných cizinců v českém průmyslu?

Ano, někdo to dělat musí a Češi to dělat nechtějí

95%

hlasovalo: 6878 lidí

Ministr financí Andrej Babiš zvláště před krajskými volbami prohlašoval, že bych chtěl udělat pořádek v hospodaření krajských nemocnic. A dostal se proto do sporu i s bývalým ministrem zdravotnictví Němečkem. Měl Babiš pravdu, skutečně tam státu i nám daňovým poplatníkům utíkají peníze? Na druhou stranu je poměrně známo, že ministr financí má své podnikatelské aktivity i ve zdravotnictví. Jak na celou tuto záležitost pohlížíte?

Podobná prohlášení pana ministra Babiše slýcháme velmi často a musím říct, že jako lékaře, který takřka celou svou profesní kariéru pracuje v krajských nemocnicích, mi podobná tvrzení vadí. Jistě všichni víme o odstrašujících případech v některých krajích z minulosti, určitě ani dnes není všechno z hlediska ekonomiky krajských nemocnic bezproblémové. Rozhodně bych ale přivítal, kdyby se vždy hovořilo o konkrétních příkladech a nešlo jen o obecné, přitom ale tvrdé narážky, které pak házejí špínu na všechny krajské nemocnice. A střet zájmů? Ten je u pana ministra financí očividný, což například z hlediska jeho snahy postupně navyšovat svůj vliv ve zdravotních pojišťovnách vnímám i jako jev velmi nebezpečný.

Premiér Sobotka odvolal v nedávných dnech Svatopluka Němečka z postu ministra zdravotnictví a jmenoval místo něj Miloslava Ludvíka. Domníváte se, že tato změna bude prospěšná? Je schopen nový ministr za méně než rok prosadit ve svém resortu některá zásadní opatření pro jeho lepší chod? Uvádí se, že by se měl především zaměřit na prosazení zákona o zákazu kouření na veřejných místech do praxe a zlepšení podmínek pro práci lékařů a zdravotních sester…

Zásadní změny již pan ministr Ludvík těžko stihne, protikuřácký zákon převzal už v konečné fázi schvalování ve Sněmovně, která jej v pátek devátého prosince ve třetím čtení schválila. A i když cesta tohoto zákona legislativním procesem ještě nekončí, pevně doufám, že je už jeho definitivní schválení na dosah. Pokud se týká úkolů ministra Ludvíka, tak je zcela nezbytné, aby se zaměřil na vzdělávání lékařů i zdravotních sester a vůbec na komplexní řešení nedostatku zdravotníků. To je zcela zásadní úkol stejně jako stabilizace financování zdravotnictví a legislativní řešení organizace a financování hospicové péče.

A jak jste vůbec vy sám spokojen s fungováním současného modelu zdravotnictví? Co se mu podle vás dá nyní nejvíce vytýkat?

Těch problémů v našem zdravotnictví vidím více. Jako zásadní nebezpečí vnímám narůstající deficit lékařů a zdravotnického personálu zvláště v nemocnicích, ale třeba i v ordinacích praktických lékařů. Tento nepříznivý trend může vyústit ve vážné problémy českého zdravotnictví. Stále se také nedaří lépe nasměrovat pacienty při jejich cestě zdravotnickým systémem. Velmi často pak dochází k opakovanému vyšetření pro jednu diagnózu, pacient s jedním problémem mnohdy navštíví několik lékařů, kteří mu kvůli absenci lepší komunikace mezi zdravotnickými zařízeními opakují často i drahá vyšetření, mnohdy dochází i k opakovaně předepsaným léčivým přípravkům na jeden zdravotní problém. Toto všechno zdravotní péči prodražuje.

Ministryně Michaela Marksová v posledních dnech několikrát veřejně prohlásila, že bude usilovat ve shodě s programem ČSSD o minimální mzdu ve výši 40 procent průměrné mzdy, a že si ji dovede přestavit i v hodnotě okolo 15 tisíc korun měsíčně. Poukazovala přitom na fakt, že na Slovensku i v Polsku je minimální mzda už vyšší než v Česku. Samozřejmě s těmito prohlášeními nesouhlasí zástupci různých podnikatelských svazů. Jaký na to zastáváte názor vy sám?

Pokud se ekonomice daří, tak je tlak na zvýšení minimální mzdy opodstatněný, prohlášení paní ministryně jsou však dle mého názoru už hodně populistická. Nejde o to, že bych si nepřál, abychom se k takové hranici minimální mzdy co nejdříve přiblížili, avšak je třeba brát v potaz i stanovisko zaměstnavatelů, kteří hrozí v případě skokového navýšení minimální mzdy propouštěním. Zvyšme minimální mzdu, ale hledejme rozumnou a společnosti prospěšnou míru jejího navýšení, tak aby nedošlo k destabilizaci pracovního trhu.

Ministerstvo školství chce nyní vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a různým jiným společenským skupinám. Pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ „občanské výchovy“ do škol? A jak vůbec učit děti o politice, například o minulém režimu, o současné mezinárodní politice, aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti získaly potřebné vědomosti?

Uvedené kroky ministerstva školství považuji za nebezpečné. Tím nezpochybňuji, že do škol společenská a občanská výchova patří, ale dle mého názoru má mít jasný základ v evropských kulturních a společenských tradicích a hodnotách. Mladým lidem bychom měli být schopni předat ucelené informace o naší minulosti i současném dění u nás i ve světě... faktograficky, s co nejmenší mírou subjektivního zabarvení. A pak je třeba ponechat dostatečný prostor k tomu, aby si s postupujícím věkem žáci a studenti vytvořili svůj vlastní, osobitý životní názor, přičemž v tomto procesu nesmíme opomenout i zásadní roli rodiny.

A teď obecně k událostem, které nedávno způsobily rozruch v české veřejnosti. Jak vlastně hodnotit aféru s Jindřichem Forejtem? Léta skvěle pracující úředník byl najednou dehonestován záběry ze svého soukromí. Co k tomu říci? A může jeho odvolání skutečně zlepšit práci prezidentské kanceláře, která byla nedávno vícekrát terčem kritiky?

Nemám k této kauze žádné jiné informace, než ty, které proběhly médii. Mohu-li ale usuzovat z toho, co je doposud známo, tak to celé působí jako velmi odporná snaha zničit kariéru člověka, který se znelíbil. Je to velmi smutný obraz toho, kam až lze u nás zajít. Pevně věřím, že orgány činné v trestním řízení prošetří všechny sporné okolnosti tohoto případu včetně obrazového materiálu, u kterého doposud nikdo neřekl, zda nejde o podvrh.

Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana, rostou mu preference, ČSSD zaostává a Pavel Telička naznačil, že si s šéfem ANO již není tak blízký. Můžeme skutečně na české politické scéně očekávat tandem Zeman–Babiš? Jak je to na přelomu roku vůbec pravděpodobné, že by se oni dva v budoucnu usadili na postech premiéra a prezidenta? Zeman Babiše u příležitosti projednání státního rozpočtu vychválil, podle některých mu tak „políbil prsten“... Co k tomu říci?

Pan prezident Zeman i pan vicepremiér jsou oba pragmatici. Oba si uvědomují, že se v nadcházejícím roce budou vzájemně hodně potřebovat. První z nich bude mít právo pověřit konkrétního politika sestavením vlády po parlamentních volbách a druhý z nich počítá s tím, že to bude právě on. A obráceně – Miloš Zeman dobře ví, jak důležitou úlohu může hrát postoj Andreje Babiše a hnutí ANO v prezidentské volbě. Proto ty tanečky a vzájemné pochlebování.

V USA zvítězil ve volbách Donald Trump a i jinde ve světě se dostávají do popředí populističtí lídři a různá podobná hnutí. Česko není výjimkou, o čemž svědčí právě Babišův úspěch. Myslíte si, že to je skutečně způsobeno tím, že politické i jiné společenské elity se naprosto odtrhly od vnímání problémů většinové společnosti a nedovedou patřičně reagovat na jejich potřeby, jak to tvrdí řada politických komentátorů?

Pevně věřím, že jde o pomíjivý trend, ale rozhodně jde o trend nebezpečný a pro tradiční strany je to neoddiskutovatelné velké memento. Buď dokážou tradiční strany napříč planetou dojít k sebereflexi, nebo budou mít populisté navrch ve větším rozsahu, než si dokážeme připustit. Znovu ale opakuji, pevně věřím, že půjde o krátkodobý výkyv.