Poslední dobou bylo veselo stran toho, zda muslimky v ČR smí ve školách nosit šátek, či nesmí. Jak to posoudit? Jsou názory, že jde o banální věc, která nikomu nepřekáží a ostatně – každý si na hlavě může nosit, co chce, a navíc, přeci ctíme náboženskou svobodu. Jiní mluví o nebezpečí tzv. schodiště požadavků – že muslimové budou chtít víc, víc a víc, až jednou budou chtít své zákony. K čemu se přikláníte vy?
Dobrý den. Pro mne je základním kamenem Listina lidských práv a svobod. Konkrétně čl.17. A jestli mají s psaným textem problém bezmozci, jako je Rozumek či Faltová, tak ať se cestou z kliniky zastaví.
V posledních měsících máte tu radost pracovně vyjíždět do Německa a dalších částí západní Evropy. Jak na vlastní oči sledujete bezpečnostní situaci, míru integrovanosti muslimů, sžití s nově příchozími uprchlíky, kriminalitu apod.?
No, samotný parťák se o těchto věcech v autě bojí mluvit. A to je mu necelých 23. Kromě hloučků u kebabáren, heren a nočních klubů jsem žádné pracující, vytvářející hodnoty, opravdu neviděl. Jednou na vícedenní montáži v Hannoveru jsme bydleli v hotelu, který patřil Srbům. Čtyři bratři to převzali po otci a s jedním jsem se pozdě večer bavil; po pár panácích se svěřil, jak je okolí drtí, aby vypadli. Na mou otázku, co policie, jen obrátil oči v sloup a šel nalít rakiji na bar... Okolo nás jen kluby, evidentní dealeři, kebabárny a holičství. Vše v rukou, jak já říkám, kozomrdů. Kdyby se ti hoši místo několikadennímu leštění svých bot a zastřihování jednotlivých vlásků s hodně gelem na palici věnovali práci, potom by se asi hospodářský zázrak konal. Takto ale ne.
O to legračnější je, že německé úřady požadují po češích kvalifikaci a znalost jazyka, a to i po kosmetičkách podlahových krytin. Holt jaderné vědce a lékaře by to mohlo urážet a to nesmíme připustit. Na druhou stranu je ale pravda, že mi nedávno jedna Němka vysvětlila, že ji kozomrd obohatil a že neví, co s tím. Ptal jsem se, jak to bylo, a ona na to: No, jsem sehnutá, vytírám. Vpravo zeď, vlevo zeď, za mnou chlap, já v předklonu a přede mnou vytřeno. Tak co jsem mohla dělat? Naštěstí z toho není znásilnění, protože nedala dostatečně najevo, že nesouhlasí, a kluk to dlouho neměl. Tak to do médií nebudeme ani říkat, paní Millerová...
Vezl jste humanitární pomoc na Donbas. Co jste tam tenkrát viděl a jak vyhodnocujete otázku konfliktu na Donbase po nástupu Donalda J. Trumpa?
Tam jsem byl dvakrát. Jednou za to dostalo i SDZO ocenění hejtmana Zlínského kraje. Trochu zamrzelo, že za týden po vyhlášení byla společná akce, kde se lidem představovali vítězové, ale na tu nás už studenti, kteří pod záštitou hejtmana akci pořádali, bohužel, nevím proč, nepozvali. Asi náš pohled na věc nebyl dostatečné korektní... V porovnání s jinýma neziskovkama jsme asi ukázali, jak by ta práce měla vypadat – a to se nenosí. Co jste to za neziskovku, když neberete státní peníze ani granty od bůhví koho, a platíte si vše sami? Jo, ona i taková tříkrálová sbírka končí ve správných rukou a hrdlech. Ale kvůli tomu to neděláme.
Ke zvolení Donalda Trampa je příliš brzy provádět analýzu, ale – soudě podle některých dobře známých převlékačů kabátů – se mi vybavilo moudro Járy Cimrmana: Klidně se sehni, ale zase se narovnej... Oproti tomu máme u nás neustále se zvyšující počet spolků a hnutí při zhruba setrvalém stavu antiislamistů, že se až obávám opět pověstného cimrmanovského efektu leaderů chrlících tolik aktivit a nápadů, že jsou jako sopka, která zasype sama sebe...
Řídíte spolek Sdružení dobrovolných záchranářů Otrokovice, který se věnuje nejen záchranářství, ale též otázkám civilní obrany či, částečně, domobrany. Jak tato činnost vypadá a jak vaše organizace reaguje na současný stav bezpečnosti? Připomeňme, že migranti k nám nechtějí a nechodí...
Záchranáři Otrokovice nejsou, nebyli a nebudou součástí žádných domobran. My děláme skutečnou práci. Jsme připraveni a ochotni v podstatě v jakékoli krizové situaci přijet a smysluplně pomoci v oblasti, kde to budou naši občané potřebovat. At už je to v poskytnutí přístřeší, tepla a světla, nebo vody a potravin. Lékařská pomoc a komunikace je samozřejmostí. Ano, zajistíme jim i bezpečí, protože naše motto je: Tam, kde ostatní končí, my začínáme. Snad se stihneme lépe dovybavit, když nás ten Soros nechce.
Hovoříme-li o civilní obraně, bavíme se – a nikdo nechceme, aby se to stalo – o fungování základních systémů státu v době války či závažné krize. Jak je Česká republika připravena z hlediska např. zachování spojení, zásobování léky či potravinami a krizové zajištění infrastruktury celkově?
Tak turboprávník z vnitra má svůj nový úřad, který nikdy nespí. Na obraně tam je hej, protože pan Stropnický je nejen kapacita, ale i dlouhodobě třetí nejoblíbenější politik. Doufejme, že v rychločtení schválí nějaký zákon o zákazu výjezdu fabií v případě nasazení pandurů. Mohli by to dát jako přílepek ke skvělému průlomu kvůli zbraním a Halalík by k tomu mohl pronést požehnání.
My jsme z asi osmnáctitisicového města. Pro toto město jsme schopní vybudovat během pár hodin nouzový tábor, máme základní léky a zdravotnický materiál na dobu tří měsíců a potravinově jsme zatím se schopni udržet asi týden. Proto už jsme nebyli třetím rokem na dovolené. Máte ponětí, na kolik vás příjdou například jodidové tablety pro 18 000 lidí?
Pořád přemýšlíme, jak tento stav zlepšit, protože všechny peníze dáváme do vybavení a výstroje, ale jde to pomalu.
Co se týká spojení, tak proběhlo cvičení nadšenců, kdy se v den D a hodinu H spojila celá ČR vysílačkami. Více k tomu nebudu uvádět. Snad jen, že test dopadl i přes nasimulované výpadky nad očekávání skvěle. Hlavní dík patří lidem, kteří nejen absolovovali vojnu, ale něco se i naučili a chtějí své zkušenosti předat dál. Takže, Jando, máš smůlu. Múžeš vidět Putinovy agenty i třeba v Chucku Norrisovi, ale všechny je nedostaneš.
Pokud se jedná o drsnější část vaší činnosti, tedy to, čemu se říká „domobrana“... Jak si hlídáte to, aby mezi vás nepřišli „magoři“a „šílenci“, které naučíte střílet, a oni pak udělají něco nepěkného? Víte jistě, na co narážím: Objevují se třeba různé skupiny kolem Adama B. Bartoše apod.
Pokud se týká nových členů, je jednoduché pravidlo. Rok je členem bez hlasovacího práva, může se účastnit všech akcí a vyjádřit k čemukoliv svůj názor. Po roce, pokud chce, může navrhnout své členství; a není-li námitek, je přijat. Střílet nikoho nenaučíte, to je stejné jako řídit. To musí každý sám a hodně lidí, co jsou na fb vlastenci až za hrob, se neukáže, když zjistí, že pořizovací hodnota vybavení je někde na úrovni roční návštěvy klubů a diskoték, a navíc to není tak vidět. Vyšší level první pomoci se už samozřejmě naučit dá stejně jako používání vybavení; ale další bolístkou je fyzička. Ti mladí jsou dneska hrozné padavky a šest měsíců povinné vojenské služby by hodně pomohlo. Kluci si myslí, že si daj ten koktejlík, pak jdou zvedat těžký váhy – a jsou svalouši. Takoví vám při tréninku odpadnou na konci druhého dne... Na druhou stranu, kdo to má v srdci, tak vydrží, i když je na první pohled papírák.
K panu Bartošovi... no, známe se. Osobně se domnívám, že to takový antisemitský démon, jak bývá vykreslován, rozhodně není. A pokud bych si měl vybrat, zda on, nebo pan Sládek, tak mohu otevřeně říci: Pan Bartoš drží slovo, nebo se o to alespoň snaží. K panu Sládkovi se vyjadřovat nebudu...
Znám osobně asi všechny tzv. vůdce a vedoucí antiislámské scény z různých akcí. Teda kromě kandidátky na prezidentku Jany Yngland Hruškové. Nejsme domobrana, nejsme ničí bouchači a to, že jsme pomáhali BPI, skončilo. Za nás v tom není nic osobního, jen vidíme smysl práce někde jinde než být v dvaceti lidech v televizi na celých šest vteřin. Ale to je na jiné povídání.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
