Česká vláda podpořila návrh Senátu, aby bylo právo bránit se zbraní zahrnuto do Ústavy. Co tomu říkáte, a jak potřebné to v dnešní době je?

Ač někteří vydávají návrh za nadbytečný či zbytečný, naštěstí již naši oponenti neříkají, tak jako kdysi, že je nebezpečný. V tom se mínění jak veřejnosti, tak politiků velmi spravilo. A více a více lidí seznává, že je takový návrh třeba. My máme velmi dokonalé zbraňové zákony, dokonce takové, kterými by se mohly státy – a nejenom na Západ od nás – inspirovat. Ale i sebedokonalejší zákon je pouze zákon, stačí jen jakási shoda či politický kšeft někde ve Sněmovně, a je po zákonu. Prostě, i ta nejpovedenější legislativa je vždy zranitelná – míněno, je velmi senzitivní na určité tlaky.

A ony tlaky v současné době bohužel existují. Jak ze zahraničí, z Bruselu, ale nikdo navíc nemůže vyloučit ani u nás, že vyhraje nějaká strana, které bude myšlenka ozbrojeného – byť legálně, a bezúhonného – občana cizí. Či k ní bude dokonce nepřátelská. A pak může velmi snadno zákon, jak to vidíme poslední dobou i různými vloženými přílepky, žel naprosto účelově zlikvidovat. Pokud tedy máme něco dokonalého, co je navíc tak klíčové a důležité i pro naši bezpečnost, a co bezesporu funguje – tedy, že zde lidé nejen mají, ale mohou nosit zbraně po třicet let a nic zlého se neděje – ošetřeme si to na nejvyšší, to znamená ústavní úrovni. Je to jakási potřebná pojistka proti tomu, aby nebylo možné jen tak destruovat naše funkční poměry. Důležité je také zdůraznit, že se nejedná o právo na ozbrojování, jak se někteří snaží tvrdit, ale pouze o právo na obranu se zbraní.