Donald Trump pověřil své generály z Pentagonu vypracováním plánu na rychlé zničení Islámského státu. Domníváte se, že by to bylo v silách americké armády za současného stavu v Sýrii a Iráku? Odhodlají se Spojené státy k riskantní pozemní operaci? Myslíte si, že Trump si k tomu přizve pomoc i z Evropy, například z Velké Británie?

Nepochybuji, že v silách americké armády to bylo a je. Problém u amerických ozbrojených sil nebývá ani tak ve vojenských kapacitách, ale v přístupu politiků. Barack Obama se totiž chtěl vyhnout náročným „okupačním“ operacím z období George Bushe, a tak sahal k polovičatým zásahům, které ale takřka nic nevyřešily, nebo spíše tu situaci zhoršily. Mimochodem, nynější Trumpův poradce pro národní bezpečnost, bývalý generál Michael Flynn, byl z postu ředitele vojenské zpravodajské služby DIA (Defense Intelligence Agency) odvolán i proto, že Obamovu vládu opakovaně varoval, že její přístup k Sýrii způsobí katastrofu, protože povede k chaosu a vzestupu islamistů. Ukazuje se, že měl bohužel pravdu. Flynn tehdy říkal, že Amerika by měla buď zasáhnout s maximální palebnou silou, nebo nezasahovat vůbec. Tohle je přístup, který hlásal i prezident Eisenhower. Válka má být až poslední řešení, ale když už začne, má se do ní jít s plným nasazením. Nesmí se bojovat takříkajíc s jednou rukou za zády jako ve Vietnamu či jako dosud proti Islámskému státu. Takže si myslím, že USA by mohly vyslat i větší počet pozemních sil, pokud to opravdu bude třeba, a samozřejmě uvítají i pomoc spojenců. Každopádně očekávám, že Donald Trump jako prezident už nebude začínat žádné opatrné „omezené intervence“ s pochybnými výsledky a bude se po celou dobu držet té základní koncepce, která se dá přeneseně vyjádřit slovy: Buď nestřílejte vůbec, nebo střílejte ze všech hlavní.

A do jaké míry bude muset americký prezident při tomto možném odvážném plánu spolupracovat s Vladimírem Putinem?

Myslím si, že spolupráce by byla nanejvýš potřebná, což si Trump a Putin zajisté uvědomují. To příměří z konce roku 2016 bylo opravdu příznačné tím, že se na něm shodly Moskva, Teherán a Ankara, zatímco Američané byli zcela vynecháni, což jasně ukazuje, jak vliv USA v regionu poklesl. Donald Trump už určitě nechce zaplétat USA do dalších konfliktů, ale současně nechce, aby svůj vliv na strategicky důležitém Středním východě úplně ztratily, takže se bude snažit o nějaký pragmatický kompromis. Ostatně přichází neoficiální zprávy, že již probíhají zákulisní jednání o faktickém rozdělení Sýrie na jakési zóny vlivu mezi USA, Rusko a Turecko, kdežto Írán by měl přijít zkrátka. To dokazuje dvě věci. Za prvé, partnerství Moskvy a Teheránu není žádné opravdové spojenectví, je to jen kalkul. Putin je ryzí pragmatik a domnívám se, že mu nebude činit žádné problémy hodit Teherán přes palubu, pokud mu někdo nabídne lepší dohodu. A za druhé, ten plán nese evidentní rukopis muže, který stojí jako „šedá eminence“ za Trumpovým týmem. Henry Kissinger opakovaně Trumpa podpořil a tahle „kantonizace“ Sýrie je přesně to, co nedávno doporučoval. Ostatně i Trumpova politika vůči Rusku, Číně a Velké Británii se dá víceméně ztotožnit s některými Kissingerovými návrhy. A byl to Kissinger, kdo také podpořil Rexe Tillersona na pozici amerického ministra zahraničí.