Blažek to řekl nahlas. V Česku bují obchod s křivým svědectvím. Jako ve Slopném! Co na to prezident?

Jsme na začátku podzimu, od našeho posledního rozhovoru uplynula již nějaká doba. Co je nového? Podařilo se do vaší snahy prokázat synovu nevinu vnést nějaký nový rozměr?

Zatím se nám nepodařilo nevinu mého syna soudně prokázat, ale nevzdáváme to a pracujeme na tom neustále z různých stran.

Kam směřují vaše aktuální kroky? Vidíte naději například u Ústavního soudu nebo až u Evropského soudu pro lidská práva?

V tuto chvíli čekáme na rozhodnutí Ústavního soudu, kam jsme letos v březnu podali stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín. Ústavní soud nemá pevnou lhůtu, takže těžko říct, kdy se dočkáme, ale doufám, že snad ještě do konce roku.

Je pravda, že jste oslovili také prezidenta republiky Petra Pavla? Myslíte si, že by mohl v této kauze pomoci?

Ano, prostřednictvím našeho právního zástupce jsme požádali prezidenta o milost. Upřímně bych si moc přál, aby se alespoň zastavil u našeho případu, podíval se na něj blíže a pokud už by nebylo možné udělit milost, aby alespoň umožnil obnovu procesu. Věc se dostala i do Poslanecké sněmovny – poslanec Stanislav Blaha podal interpelaci na ministra spravedlnosti. A zatím to vypadá nadějně. Nová ministryně Eva Decroix totiž napsala, že potřebuje delší čas na odpověď a že se případem vážně zabývá nejen ministerstvo, ale i úřad nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Doufám tedy, že se konečně pohnou ledy.

V minulosti jste často hovořil o tzv. „univerzálních svědcích“. Zaznamenáváte, že podobné praktiky – tedy výměna výpovědí za určité výhody – se objevují i v dalších kauzách? Není to spíše systémový problém než ojedinělý exces?

Je to rozhodně systémový problém, se kterým se nic nedělá. Naopak policii vyhovuje, protože jí usnadňuje práci. V praxi se často nejprve vytvoří scénář a svědci se mu následně přizpůsobí – samozřejmě výměnou za různé výhody od policie nebo státních zástupců. Každý, kdo je sám v problémech, řekne cokoli, aby si pomohl. Takových případů, kde vystupují „univerzální svědci“, je u nás mnohem víc. Jen se o nich nemluví – nebo spíš policisté a státní zástupci dělají všechno pro to, aby se o nich nemluvilo. Je to jednoduchý a velmi nebezpečný systém, který se dá zneužít prakticky kdykoli.

V poslední době se objevila bitcoinová kauza bývalého ministra Pavla Blažka. On sám tvrdí, že vyšetřovatelé nabízeli obviněnému obchodníkovi nižší trest výměnou za to, že „řekne něco na politiky“. Nepřipomnělo vám to situaci kolem vašeho syna?

Ano. Hned mě napadlo, že jde o stejnou praxi, kterou používá policie a justice už léta. Exministr Blažek to jen řekl nahlas. Přesně to se stalo i u mého syna – nabídli mu nižší trest, pokud „něco řekne“ na Straňáka nebo jiného. On ale nikoho nepráskl, protože prostě nic nevěděl. A výsledek? Dostal 20 a půl roku.

Naopak recidivista Rakaš přišel se „zásadním“ svědectvím poté, co strávil jedinou noc ve vězení s Marošem Straňákem. Najednou tvrdil, že se mu Straňák v noci svěřil, že byl ve Slopném na místě činu. A právě tato výpověď stačila k tomu, aby soud poslal mého syna i Straňáka na 20 let do vězení. Žádné jiné pádné důkazy neexistují! Je skandální, že pro soudy je výpověď recidivisty důvěryhodnější než jasné důkazy. A ještě skandálnější je, že takový „korunní svědek“ je odměněn – Rakaš krátce po své klíčové výpovědi opustil vězení údajně ze zdravotních důvodů a už se do něj nikdy nevrátil.

Jak se díváte na tento způsob „obchodování“ s trestními sazbami výměnou za svědectví? Nepředstavuje to podle vás nebezpečí, že represivní orgány budou účelově zneužívat svých pravomocí?

To není hrozba do budoucna – to už se dávno děje. Je to zneužitelné z obou stran: žalobce získá potřebné svědectví, svědek naopak výhody, obzvlášť když je sám trestně stíhán nebo sedí ve vězení. A to i za cenu křivé výpovědi, která může poslat nevinného člověka za mříže. Je to prohnilá a zákeřná manipulace, která se v české justici šíří jako rakovina. Kauzy se často nevyšetřují, ale účelově vyrábějí.

V minulých rozhovorech jste zmiňoval nové důkazy – například nahrávku svědka Mencla nebo zjištění DNA jiné osoby na kukle. Objevilo se od té doby ještě něco dalšího, co by podle vás mělo být znovu přezkoumáno?

Všechny nové důkazy jsme soudu předložili při jednání o obnově řízení. Bohužel soud ne všechny vyhodnotil jako podstatné a některé dokonce úplně ignoroval. Krajský soud ve Zlíně trvá jen na „nových skutečnostech“, které v době odsouzení nebyly známy, a odmítá znovu hodnotit původní důkazy – přestože dnes víme, že vznikly díky manipulacím žalobce a hlavně na základě křivé výpovědi Rakaše. A odvolací Vrchní soud v Olomouci to má ještě jednodušší – vymluví se, že nemůže hodnotit důkazy, které provedl soud nalézací. Ruka ruku myje, jak se to právě hodí. Přitom známe případy, kdy vrchní soud jasně nalézacímu soudu nařídil, jak má postupovat – naposledy třeba v kauze Čapího hnízda. Spravedlnost u nás prostě není předvídatelná. K soudům se u nás nechodí pro spravedlnost, ale jen pro rozsudky.

Získal jste v poslední době zpětnou vazbu od právníků, soudců či bývalých vyšetřovatelů, kteří s vámi souhlasí v kritice postupu justice? Máte pocit, že i mezi odborníky sílí pochybnosti o rozsudku?

Ano, slyším kritiku jak od veřejnosti, tak od advokátů a bývalých vyšetřovatelů. Hodně se mluví i o pachových stopách – odborníci na odorologii sami přiznávají, že tato metoda je nespolehlivá a v řadě evropských zemí se už nepoužívá. V Česku se navíc do roku 2018 prováděla chybně, což se týká i našeho případu. Nedávno vznikl dokument Pachová stopa, který ukazuje, že na základě této metody byli odsouzeni i další lidé. A já mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají, dávají zpětnou vazbu a otevírají oči, abych dokázal lépe chápat souvislosti.

Jak vnímáte roli médií v celé kauze? Pomáhá vám jejich pozornost, nebo se spíše setkáváte i s nezájmem či nepochopením?

Média nám hodně pomohla. Hlavně reportérky ze Seznam Zprávy a jejich podcast Slopné: Kdo je vrah – díky nim se náš případ dostal do povědomí veřejnosti. Lidé začali chápat souvislosti a nestačili se divit, jaké nespravedlnosti se tu dějí. Příběh se dál sdílí v podcastech i na sociálních sítích a vznikla i petice za spravedlivý proces, což si velmi cením.

Jak se s celou situací vyrovnává vaše rodina? Co vám v těžkých chvílích dodává sílu pokračovat a nevzdat to?

Je to těžké pro nás všechny. Sílu mi dodává jediné – vědomí, že můj syn nic nespáchal a ve vězení nemá co dělat.

Co byste chtěl vzkázat lidem, kteří vaši kauzu sledují? A co těm, kteří si myslí, že „kdyby byl váš syn nevinný, už by přece dávno doma byl“?

Tihle lidé si nedokážou představit, jak složitý boj s větrnými mlýny to je. My jsme doložili spoustu důkazů – od DNA jiné osoby na kukle až po nahrávky bratranců Rakašových, kde sami přiznávají, že syna udali výměnou za odpuštění trestu. To všechno ukazuje na jeho nevinu. Jenže soudy to vidět nechtějí. Proto není doma, ale stále za mřížemi. Těm, kteří nám věří a podporují nás, bych chtěl z celého srdce poděkovat.