Paní senátorko, sudetoněmecký sjezd v Brně se stal jedním z nejcitlivějších politických témat posledních dnů. Miloš Zeman v rozhovoru pro PL řekl, že by se Česká republika měla pokusit této akci zabránit, a mluvil o „českých kolaborantech“. Je to podle vás přehnané, nebo přesné pojmenování toho, co se kolem Brna děje?

Sudetoněmecký sjezd na českém území se jedním z nejcitlivějších témat nestal, on jím byl od samého počátku. Někdo se tu zkrátka rozhodl Sudetoněmecký sjezd uspořádat a musel si být moc dobře vědom, co to tady s ohledem na historické souvislosti vyvolá. Ta akce musela být od počátku kontroverzní, provokativní, a na českém území zkrátka neměla co dělat. Je jedno, jak všechny ty, kdo se na tom sjezdu podílejí, označíme. Jejich jednání je v každém případě proti zájmům České republiky a jejích občanů. Už tím, že rozbíjí jejich klid. Víte, je zvláštní, že mne lživě a hlavně zcela hloupě osočí hned z toho, že podporuji Rusko, když jim na vše nepřikyvuji, zatímco oni se jdou fotit s Posseltem, který zosobňuje sudetské Němce, kteří zpochybňují Benešovy dekrety, a sponzorují jim dokonce jejich akce, a to považují naopak za zcela v pořádku. Pak může to slovo, které padlo v otázce, někoho napadnout jako trefné. Ta nevšední podpora některých politiků této akci je skutečně nevídaná a hlavně nepochopitelná. Nemá totiž žádný logický důvod, pokud tady není nějaký, který neznáme.

Zeman připomněl Henleina, Karla Hermanna Franka, Lidice i Ležáky. Zastánci sjezdu naopak mluví o smíření a dialogu. Jak je to podle vás se smířením a přepisováním dějin?

Smíření bylo dávno deklarováno v Deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna roku 1997 a mezi našimi zeměmi trvalo a trvá doposud. Pokud se to kdo snaží narušit a rozbít, pak je to Bernd Posselt Sudetoněmeckým sjezdem v Brně a čeští politikové, kteří tomu všemu tleskají a pomáhají. To je celé. Kdo to nevidí, je slepý. Nebo dokáže někdo označit něco dobrého, co nám tady ten Sudetoněmecký sjezd přinesl a přináší? Odmítám také výroky typu vzájemné odpuštění a tak podobně. My nic z toho, co Německo provedlo nám, nedělali. Ne nadarmo řekl Arnošt Lustig, že „Němci se musí chovat minimálně příštích 10 000 let slušně, abychom se s nimi mohli bavit jako s lidskými bytostmi.“ Je to jistá nadsázka, ale zcela na místě.

Sdílela jste prohlášení spolku LIDICE MEMORY, podle něhož sjezd není smířením, ale projevem necitlivosti a neúcty. Co podle vás znamená, když podobný hlas lidí spojených s Lidicemi část veřejné scény přehlíží nebo zlehčuje?

Je to velmi smutné, a musím přiznat, že jsem tomu celému nechtěla zpočátku ani věřit. V Lidicích jsem byla mnohokrát, žiji nedaleko od Javoříčka, které potkal stejný osud, a kde jsem také každý rok. Pokud lidé osudy rodin z vypálených a vyvražděných vesnic cynicky přehlížejí, pak bych jim připomenula citát filozofa George Santayany: „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ Ostatně výroky Posselta o tom, že někdo nepatří kvůli svým názorům do Evropy, z toho až mrazí. A oni mu budou někteří ještě tleskat a sponzorovat mu jeho akce na našem území. Čekali klid? Ty peníze by měly jít na akce pro české občany, ne na Sudetoněmecké sjezdy.

Bernd Posselt označil usnesení Poslanecké sněmovny proti sjezdu za „karikaturu parlamentarismu“. Vy jste zmínila možné zkoumání trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Na koho tím míříte konkrétně – jen na Posselta, nebo i na české organizátory a podporovatele?