Blogger, který oslovuje lidi: Kvůli karikaturám vyšli muslimové do ulic, po teroristických útocích jsem jich čekal miliony. Nic. Tichý souhlas?

08.04.2016 21:30

JINÝMA OČIMA „Lidi nadávají na politiky, ale nezametou si – a to doslova – před vlastním prahem,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Jiří Dvořák ze společnosti Entrypoint, který upoutává pozornost svými videoblogy, ve kterých například sděluje, že politici nejsou důležití, a pozastavuje se nad tím, proč muslimové mlčí po teroristických útocích či o uprchlících.

Blogger, který oslovuje lidi: Kvůli karikaturám vyšli muslimové do ulic, po teroristických útocích jsem jich čekal miliony. Nic. Tichý souhlas?
Foto: Archiv
Popisek: Modlící se muslimové v mešitě
reklama

V sobotu 16. dubna zvete do divadla Gong na svoji přednášku. O čem bude?

Celé to vzniklo tím, že jsem nejdříve začal psát blogy. Pak jsem si s kolegou založil veřejný facebookový profil, kde zveřejňujeme psané texty a videoblogy. Postupně to došlo k tomu, že lidé nám začali psát – dobře, tady něco kritizujete. Ale máte nějaký návrh řešení? Posledních několik měsíců jsem přemýšlel nad tím, co by se dalo udělat, aby se věci změnily. Nějaký konkrétní plán. Už ho mám naformulovaný a v sobotu v Gongu ho chci odprezentovat.

K veřejnosti promlouváte prostřednictvím videoblogů; i na mém profilu mi několikrát vyskočila vaše tvář...

Jsem překvapený, že jsou lidé schopni videoblogy dokoukat, kolikrát jsou dost dlouhé. Divím se, že je sdílejí a lajkují. Přitom nejsem nijak známý. Je to zajímavý fenomén, nečekal jsem to.

ParlamentníListy.cz se zabývají hlavně politikou. Proto mě zaujal váš výrok, že politici (či politické strany) nejsou důležití. Ale politici jsou ve vládě, ve vedení krajů, měst, řídí tuto zemi. Z tohoto pohledu tedy důležití jsou hodně. Jak jste to myslel?

Myslím, že je důležité říci, kde jsem se tady vzal. Nerad jen tak plácám prázdnou slámu, raději věci dělám. Když jsem se vrátil z Kanady, kde jsem žil devadesátá léta, tak jsem aktivně vstoupil do politiky. Protože se mi nelíbilo, jak to tady funguje. Prošel jsem si několika stranami. Znám přesně, jak fungují strany vevnitř. Strana je cedník. Filtr, který vybírá své lídry. Ale takovým způsobem, že schopného člověka – který má kvalitu vést zemi, zastupovat masu občanů – toho není strana schopná si vybrat. Ten filtr funguje na základě zákulisních dohod, jak se komu uvnitř strany zalíbíte, na základě různých klik, jak uzavřete dohody. Strana nevybírá své lídry na základě toho, že se umí správně vyjadřovat ústně i písemně. V tuhle chvíli tak politici nejsou profíci k řízení země. Jsou to lidé schopní získat si uvnitř strany podporu a dostat se na kandidátku. Potom strana, když má peníze, udělá billboardy s hesly. A na základě toho člověk jde a někomu hodí hlas. V první fázi tedy tito politici nejsou schopní lidé. Projdou sítem, které je nekvalitní. Pro mě je ten politik irelevantní. Protože jestli je DPH 20 procent nebo 19, v žádném případě nezmění to, že když přejedu rakouské hranice k nám, tak je nepořádek kolem silnice. Souhlasím s vámi, že nelze zrušit zastupitelskou demokracii, ale musí se udělat mechanismus – a to je součást mého plánu – jak to nastavit tak, aby nám bylo svým způsobem jedno, kdo tam sedí. Protože mu řekneme – musíš dělat tohle – a budeme dohlížet, že to tak dělá.


Videoblogger a zakladatel společnosti Entrypoint Jiří Dvořák

V jednom videoblogu jsem si povšiml vašeho názoru, že nám Čechům chybí pocit sounáležitosti. Není to ale tak, že dřímá hluboko uvnitř nás a vypluje na povrch jen při výjimečných příležitostech - třeba v listopadu 1989 či srpnu 1968? A že je to vlastně přirozené?

Velice se mi líbí analogie rodiče a dítěte. Co jste popsal... když je krizová situace, je taková reakce úplná samozřejmost. Když bude hořet dům a v něm bude můj syn, je logické, že jako otec tam skočím a vytáhnu ho ven. To je ten rok 1989 a 1968. To by přeci udělal každý rodič. Správný táta se ale pozná podle toho, že když je klid a pohoda, tam místo toho, aby šel s kamarády na pivo, jde si se synem zakopat fotbálek. Říkám tomu laciné vlastenectví, že když se hraje nějaké finále, každý si namaluje na sebe vlaječku nebo si ji dá na auto a jde fandit. Ale jinak pro stát neudělá nic. Opravdoví srdcaři – vlastenci – něco dělají i ve chvíli, kdy je ta pohoda. Tohle jsou základní věci. Už na základních školách by děti měli učit, co je to stát, co pro nás znamená. Jsou práva a jsou povinnosti. Když mám právo, aby mě stát chránil, je tu policie a soudy, mám taky povinnost se o to zajímat a starat se. Není to jen jednostranný vztah. A není to jenom to, že platím daně. Tak co bych dělal ještě navíc?‘ Naopak. Musíme se všichni zajímat. Stejně jako je v Čechách normální, že když lidé jdou po chodníku, tak si nesundají kalhoty a nejdou na velkou, stejně tak bych očekával, že když kolem mého bydliště je bordel, tak ho uklidím. A to normální není. Ale mělo by. Lidi nadávají na politiky, ale nezametou si – a to doslova – před vlastním prahem.

Ještě k těm politikům. Třeba při řešení uprchlické krize hodně závisí na politicích. Ve svém videoblogu jste uvedl, že se teď řeší, zda uprchlíky přijmout, či nikoli, ale že základní otázka je jiná. Evropa na tuto skutečnost už měla být připravena deset patnáct let... Ale není. Co k tomu říci?

Fascinuje mě, kolik složek se tím zabývá. Tisíce placených stratégů. Tohle přeci není nic nového. Očekával bych, že už dávno si někdo z nich položil třeba otázku: A co vnější hranice Schengenu? Připomíná mi to situaci, že je prosinec a silničáři jsou opět překvapení, že sněží. Tohle mě irituje. A ptám se, kolik ještě takovýchto hrozeb je, které nikdo neřeší? A přijdou za rok, za dva? Nechci řešit, kde se uprchlíci vzali, proč sem jdou. Prvořadé v této fázi mi přijde, jak je možné, že takováto masa lidí se tu může takto pohybovat?

Nebyli jsme na to připraveni. Přitom se to dalo očekávat. A nejen kvůli válečných konfliktům, ale třeba kvůli neúrodě nebo suchu někde v Africe...

Léta se mluví o tom, že na Blízkém východě budou spory kvůli vodě. A to přeci lidé placení z našich daní musí řešit. Nebo ne?

Jeden váš videoblog se jmenuje „Proč muslimové mlčí?“ a je o tom, že se nedostatečně distancují od teroristických útoků. Různé muslimské organizace a osobnosti z jejich řad však vyjadřují nesouhlas s tímto počínáním a vyjadřují soustrast pozůstalým. To nestačí? Co by měli muslimové dělat podle vás?

Ve chvíli, kdy dánský karikaturista zveřejnil karikatury proroka Mohameda, kdyby se tenkrát muslimské obce od protestů distancovaly jako teď od těch atentátů, neřeknu ani popel. Tenkrát jsem se spadlou čelistí sledoval obrovské protesty na celém Blízkém východě. Byly i útoky na dánské velvyslanectví, pálily se dánské vlajky. Stejně takhle – vlastně mnohonásobně více – bych čekal jejich reakci po každém sebevražedném útoku. Očekával jsem, že vyjdou do ulic miliony muslimů, aby celému světu sdělili, že sebevražedný útok na bezvěrce není islám. Což je důležité pro mě, bezvěrce, aby mě uklidnili, že to není opravdu islám. A aby to byl jasný vzkaz všem těm potencionálním atentátníkům, kterým někdo vymývá mozek, aby viděli, že tohle není islám. Správně by podle mě bylo, aby každá modlitba v jejich mešitách začala tím, že sebevražedný útok na civilisty není islám. Pořád jim to připomínat. A to se neděje. Někdo se jen vyjádří, že tohle není islám. Ale to je málo. V tom svém videoblogu mám ještě analogii, které se děsím. Nevím, jestli to tam dávat, aby to nebylo špatně pochopeno. Občas jsou v Čechách protiromské demonstrace. Skinheadi tam naběhnou s baseballkama a udělají bugr. Jakto, že to normální lidi neodsuzují? Udělal jsem si takový testík mezi známými. Říkám jim – představ si, že máš kouzelnou hůlku a když mávneš, všichni Romové zmizí. Nic se jim nestane, prostě nejsou. Mávnul bys tou rukou? Všichni říkají, že by tou rukou mávli. To jsou lidé, kteří se nikdy veřejně neztotožní s protiromskými demonstracemi, nešli by na ni. Ale v tichosti si řeknou – je dobře, že tam skinheadi šli a ukázali jim to, že se nám to nelíbí.

A tohle si myslíte, že si říkají muslimové o teroristech?

Mám z toho hrůzu. Když jsou schopní vyrazit do ulic a nadávat kvůli karikaturám, a v případu sebevražedných útoků se tohle neděje. Tak si říkám, co když je to ta skupina, která by sama bezvěrcům nic neudělala, ale kdyby měli kouzelnou hůlku, tak by mávli, aby všichni bezvěrci zmizeli? Je to takový tichý souhlas.

Napadl mě jeden protiargument. Je hrozné, co se stalo v Paříži a Bruselu. Ale na Blízkém východě i jinde je těch atentátů mnohem víc a obětí je mnohem víc a jsou to muslimové. Nemluvě ještě o válce. Takže ty evropské oběti tak neprožívají...

Je to vrchol ironie a absurdity, že se muslimové jsou schopni takhle zabíjet.

Na závěr se zeptám, zda můžete něco prozradit ze svého plánu, který chcete představit příští sobotu v Gongu?

Lidi nikdy nehledají chybu v sobě. Raději ukazují na své okolí. Nadávají na politiky. Má hlavní myšlenka je, že musí začít u sebe. Všichni musíme změnit sami sebe, přistupovat zodpovědněji ke všemu. Jedním z pilířů je vzdělávání. Stát, peníze, manželské či partnerské vztahy jsou hlavním principem života a jeho fungování. To jsou věci, které na základní škole nezazní. Jsem ročník 1976, a když jsem byl na základní škole, tak jsem o penězích neslyšel nic. Nikdy jsem neslyšel o tom, co je to stát, jak funguje. V životě mi tam nikdo nevyprávěl, jak fungují mezilidské vztahy a manželství. Přitom jsou to jedny z nejdůležitějších věcí. Celá společnost je postavená na hlavu. Ale logicky je systém nastaven tak, že když budu politik, budu chtít raději deset milionů nepřemýšlivých lidí, kteří řeší, jestli vyhrála Sparta, nebo Slavie, a stačí jim, když dostanou před volbami v metru tři koblihy, a ten hlas mi hodí. Než když je tu deset milionů přemýšlivých lidí, kteří budou kriticky analyzovat, co jsem za posledních pět či deset let udělal, a podle toho se rozhodnou, zda mi hlas dají, či nikoliv.

Takže součástí toho vašeho plánu je reforma školství?

Můj plán má tři základní pilíře. Jeden je transparentní způsob, jak vygenerovat program pro tento stát. Který bude povinný pro všechny strany. Detaily jako DPH a podobně, s tím ať si hrají, jak chtějí. Ale určité základní věci ten stát musí mít. Mám vymyšlenou platformu, jak transparentně to dát dohromady. To tam chci odprezentovat. Druhá věc je, jak komunikovat s veřejností. Aktivně tak, aby lidé začali nad věcmi přemýšlet. Protože když řeknu třeba: udělat u výběrového řízení na dostavbu Temelína referendum, všichni řeknou: Dvořáku, zbláznil jsi se, to musí dělat odborníci. Ale je zajímavé, že když jsou volby, tak v tu chvíli tu máme pět milionů profesionálních personalistů, kteří jsou schopní se rozhodnout, kdo je ten nejlepší, a dát mu hlas. Nepřímý důkaz toho, jací jsou to profesionálové, je, když se podíváte na ty kampaně. Rozdávání žetonů, koblih, čajů, billboardy s těmi slogany. Když vám někdo zavolá, ať mu dáte přístup ke svému účtu a že bude rozhodovat o všech vašich penězích, tak se asi nebudete rozhodovat podle toho, jestli vám dal koblihu, nebo má hezký slogan na billboardu. Zjistíte si na něj reference, jaké má zkušenosti, zeptáte se lidí, kterým už peníze spravoval. Ale u voleb k tomu nikdo takhle nepřistupuje. Realizoval jsem několik kampaní pro politické strany. Funguji i jako poradce pro politiky. Je to k uzoufání z té druhé strany. Ten politik nemá ani v dnešní době relevantní obecenstvo, kterému může něco sdělit. Lidi jako by nechtěli slyšet něco složitějšího. Není tady deset milionů poctivých pracovitých Čechů, kteří se zajímají o to, co se děje, a mají tu smůlu, že si zvolili tisíce svých zástupců, kteří zneužívají systém. Je to prostě hned na začátku o těch lidech. A tohle se pokusím změnit. Buď se to podaří, nebo ne. Udělám pro to maximum.

To je ale běh na hodně dlouhou trať a výsledky mohou vidět až vaše děti...

Všem to říkám. Nechci žádnou stranu ani hnutí. Není to o tom, že někde něco odkliknete a druhý den se máte dobře. Tak to v životě nefunguje. Je to břímě na spoustu let. Ovoce by mělo být v tom, že společnost bude na takové úrovni, že když přejedu rakouské hranice, bude tady čisto a lidé se k sobě budou chovat slušněji. Jsem přesvědčený, že není jiná cesta. Pokud se nezmění myšlení lidí, bude to tady pořád takhle.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Oldřich Szaban
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zkušený exsenátor: S Prymulou jde o likvidaci Babiše. Jde o všechno! Jinak tato společnost končí

4:50 Zkušený exsenátor: S Prymulou jde o likvidaci Babiše. Jde o všechno! Jinak tato společnost končí

ROZHOVOR „Porušil základní principy, které on sám vyžaduje po občanech a které několikrát předtím sd…