Téma akceleračních zón je velkým tématem debaty, ale když jej schvalovala Fialova vláda, bylo to tajně a narychlo. Když se na ten návrh podíváte: Bylo tam z vašeho pohledu „co tajit“?
Ten proces byl zbytečně uspěchaný a bez dostatečné diskuse s obcemi. Hlavním důvodem spěchu je tlak na splnění podmínek pro čerpání peněz z evropského Národního plánu obnovy – akcelerační zóny musí být vyčleněny v krátkém čase. Zároveň je ale potřeba říct, že samotné nastavení těchto zón a cíle pro obnovitelné zdroje rozjednala už předchozí vláda. Současná vláda tak do značné míry řeší důsledky těchto kroků – to ale nemůže být omluva pro to, že se o věci dostatečně nemluví s lidmi.
Pojďme si vysvětlit, co je to vlastně ta „akcelerační zóna“ a v čem je tento režim z pohledu místních obyvatel rizikový?
Jde o území, kde se výrazně urychlí a zjednoduší povolování staveb, hlavně větrných elektráren. Pro lidi to znamená jediné: menší možnost ovlivnit, co se bude stavět v jejich okolí. Já osobně odmítám výstavbu větrných elektráren v blízkosti obcí a domů – dopady jsou konkrétní: hluk, zásah do krajiny a znehodnocení majetku. A právě akcelerační zóny tato rizika zvyšují, protože oslabují kontrolu a hlas místních.
Zaslechl jsem, že v těch největších „akceleračních zónách“, jako je třeba diskutované Ralsko, se pohybují skutečně „velcí kluci“ českého byznysu. O jakých číslech, ať v kilowattech nebo v korunách, se tedy vlastně bavíme?
V některých lokalitách jde o desítky až stovky turbín, stovky megawattů výkonu a investice v desítkách miliard korun. To přitahuje velké investory. O to větší je riziko, že se rozhodování bude řídit penězi – ať už evropskými, nebo soukromými – a ne tím, jak se bude žít lidem v těch obcích.
Mohou být tato pravidla využita i ve prospěch nějaké jiné technologie, než je „bezemisní energetika“?
Ano, to riziko tady je. Jakmile jednou vytvoříte zrychlený a zjednodušený režim, může se časem rozšiřovat i na další projekty. Navíc je potřeba připomenout, že celý rámec včetně cílů pro obnovitelné zdroje byl rozjednán už předchozí vládou. Dnes tak čelíme tlaku tyto závazky rychle naplnit – často bez dostatečné diskuse o dopadech.
Příběh o výstavbě větrných parků v ČR je částí politiků i byznysu vyprávěn z pohledu technologicko-inovačního jako nová šetrná technologie, které se brání ti, kteří nerozumějí jejímu potenciálu. Jak se díváte na tuto argumentaci?
S tím nesouhlasím. Lidé se nebrání pokroku, ale konkrétním dopadům na svůj život – hluku, zásahu do krajiny a zhoršení kvality bydlení. To jsou legitimní obavy. Navíc Česká republika nemá ideální podmínky pro masivní výstavbu větrných elektráren, takže o to důležitější je postupovat obezřetně a ne jen plnit cíle nastavené v minulosti.
Pořádali jste nedávno v Poslanecké sněmovně na toto téma seminář. Jaký měl ohlas?
Ohlas byl silný, hlavně mezi starosty a obyvateli dotčených oblastí. Jasně zaznělo, že lidé mají obavy a chtějí mít větší slovo v tom, co se děje v jejich okolí. Často také kritizovali, že se celý proces zbytečně uspěchal – mimo jiné kvůli tlaku na evropské peníze a závazkům z minulého období.
Podařilo se po jeho uspořádání s něčím „pohnout“?
Téma se více otevřelo a začalo se o něm mluvit kritičtěji. To je důležité, ale nestačí to. Pokud bude dál hlavním motivem rychlé splnění závazků a čerpání peněz, hrozí, že se na připomínky lidí nebude brát dostatečný ohled.
Co v tuto chvíli můžete udělat jako zákonodárce?
Mohu aktivně vystupovat proti těmto návrhům a navrhovat jejich úpravy nebo zrušení. Jako poslankyně budu předkládat pozměňovací návrhy, které jasně nastaví limity a zabrání výstavbě větrných elektráren v blízkosti obydlí.
Mým cílem je, aby o podobě krajiny a života v obcích nerozhodovaly jen peníze a dřívější závazky, ale především lidé, kteří tam žijí.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku






