Pane Banáši, již posledně jste nám řekl, že nechápete, proč se nesmí svobodně mluvit o původu války na Ukrajině. Tak teď Donald Trump začal dávat najevo, že je za tím snaha dostat Ukrajinu do NATO. Cítíte se díky tomu svobodnější?

Chápu, proč se o původu války nesmí mluvit – zřejmě není takový, jak se oficiálně tvrdí. Je výmluvné, jak se evropští političtí „lídři“, novináři i politologové bojí jen připustit otázku, proč Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Je to nanejvýš podezřelé a vede mě to k úvaze, že pravda asi nebude na straně Ukrajiny. Možná se mýlím, ale ať mě o tom přesvědčí. Jejich hlavní argument je, že válka byla nevyprovokovaná, ale když už v roce 2008 v Bukurešti nabídli Ukrajině členství v NATO, v únoru 2014 byl v Kyjevě Majdan, následovalo státem organizované vraždění Rusů na východě Ukrajiny, upálení Rusů v Oděse, zákaz používání ruštiny a podobně. NATO prý Rusy neohrožuje, ale pokud vím, neposouvá se Rusko k hranicím NATO, ale NATO k hranicím Ruska. Takže když je připomínané vyjádření Trumpa konjunkturálně (chce vnést rozkol mezi Rusko a Čínu), trochu pootevřelo okna v zatuchlé místnosti, ale téma důvodů ruského útoku na Ukrajinu se stále neotvírá, přitom to je klíčová otázka. Bez poctivé odpovědi na ni trvalý mír nebude.

Celá ukrajinská anabáze – od roku 2013 doteď – možná bude vyžadovat katarzi v podobě položení nepříjemných otázek. Nepříjemných pro všechny strany. V tomto „okně příležitosti“, jaké otázky by podle vás měly být položeny?