Tentokrát slavíme 17. listopadu třicáté výročí sametové revoluce. Pokud jde o listopad 1989, kde je naše země v porovnání s rokem 2009? Máme se dnes lépe než před rokem 1989? V čem spatřujete hlavní nedostatky?

Porovnáváme neporovnatelné, jednak uplynulo 30 let, takže srovnávat životní úroveň tehdy a dnes je nesmysl, i kdyby zůstal socialismus, tak vývoj šel dopředu a lidé by se měli jistě lépe než před třiceti lety. Ale když tedy budeme srovnávat, ano, samozřejmě dnes můžeme cestovat, máme daleko větší politickou pluralitu, máme systém založený nikoli na vládě jedné strany, ale na vládě stranické oligarchie.

To, co v roce 1989 nebylo, je bezostyšná forma kapitalismu, který v devadesátých letech nejen v tzv. privatizaci připravil stát a občany o tisíce miliard korun a prakticky o většinu státního majetku. Většina ekonomiky byla rozprodána a stala se majetkem zahraničních firem, a o to Západu také šlo. Vstup středo- a východoevropských zemí do EU zachránil Západ od ekonomické krize, přesněji ji odložil, díky tomu, že Západ získal nové trhy, levné pracovní síly a lacino i továrny a další komodity. 

Bohužel, nepokročili jsme v tom hlavním, tedy v demokracii, ta se mimo jiné dá definovat i pohledem, jaká práva má obyčejný občan, tedy zda má každý občan reálné právo na spravedlnost. Domoci se spravedlnosti v naší zemi je prakticky nemožné, a to jak v justici, tak i ve spravedlnosti sociální. Lidé zničení lichváři, exekutory, ale i státem, končí na ulici, páchají sebevraždy.