Premiér vyměnil ministra zdravotnictví, podle mnoha vyjádření čelíme druhé vlně koronavirové pandemie a začíná se mluvit o dalších omezeních. Jak vidíte současnou situaci?
Vláda tvrdí, že nehodlá provádět restrikce ekonomického charakteru, ale ve skutečnosti je již dávno dělá. Chápu, že panuje obava z masového šíření nákazy v barech a nočních klubech či restauracích. Ale kdo těmto firmám nahradí ztrátu? Kdo propuštěným zaměstnancům po krachu podniků dá práci? Stát bude čelit dalším problémům, a to se ještě nevypořádal s důsledky první vlny a jarního vypnutí ekonomiky.
Vzhledem k tomu, že vláda jednala překotně a neuvážlivě, zákon jasně říká, že krizový orgán, což je Ministerstvo vnitra ČR, je povinen nahradit škody, které způsobil krizovými opatřeními. Jednoduše řešeno, ve vzduchu visí obrovská nepopsaná faktura, která přiletí na Ministerstvo vnitra, a pak poběží lhůta šesti měsíců od ukončení krizových opatření, která částečně skončila v květnu, některá přetrvávají do dneška a jiná se budou pravděpodobně obnovovat.
Takže očekáváte soudní spory?
Lze očekávat, že během listopadu a prosince za státem naskočí celá řada pohledávek. Počítám, že půjde o tisíce soudních sporů, kdy podnikatelé, kteří v rámci vládních programů nebyli nijak uspokojeni, nebudou mít jinou možnost než chtít po státu náhradu. Je to logické. Hoteliéři měli možnost získat aspoň nějakou satisfakci a některé další obory také. Jiné ovšem měly smůlu.
Ptám se, proč hotel podporu dostane a kupříkladu pekárna či prádelna nikoliv? Přitom existují právě třeba pekárny, které většinu své produkce dodávají do hotelů, anebo průmyslová prádelna prádla, která pere pouze pro hotely. Právě takové podniky v okamžiku uzavření všech hotelů neměly žádnou šanci. Je spravedlivé a demokratické uznat nárok takových podnikatelů, kteří přijdou za státem a řeknou: hotelům jste kompenzaci dali, já ji chci také a jdu si to podle krizového zákona vysoudit. Podle odhadů ODA může jít o zhruba 200–300 miliard korun.
Jak v této souvislosti vnímáte vládní program Antivirus?
Program Antivirus měl podle mého názoru dávno skončit. Jeho trvání mělo smysl pár měsíců během nejhoršího průběhu koronakrize, ale teď tato státní pomoc spíše škodí. Říkám to nejen jako politik, ale i jako podnikatel. V každodenní praxi je vidět, jak je tento program špatně nastavený. Ze Strakovy akademie a ministerstev od počátku slýcháme, že jde o opatření, které má stabilizovat pracovní sílu. Své opodstatnění to mělo, ale jeho trvání nemělo být delší než dva měsíce a trh se poté měl uvolnit.
Antivirus je totiž ve svém důsledku velmi nespravedlivý, protože lidé, které si ve svých fabrikách jejich majitelé nechali, aby zabezpečili omezený provoz, dostali většinou méně než sto procent původní výplaty, protože nebyly peníze. Zatímco ti, kteří byli doma, dostali sto procent výplaty, protože tak byl vládní program Antivirus nastaven. Všichni asi cítíme, že to je špatně. Lidé, kteří byli doma a nepracovali, na tom byli lépe než ti, kteří do práce chodili. Nedává to smysl. Vláda to velmi špatně nastavila. Když už, tak to mělo být přesně naopak.
Mnohem lépe by premiér a jeho vláda udělali, kdyby místo rozdávání peněz rozjeli investice. Již jsem psal o dvouletém plánu oživení, který by podle ODA ekonomice pomohl. Teď měla vláda příležitost zrealizovat projekty, které už dlouho „stojí ve frontě“. Stát si měl zmapovat soubor investičních příležitostí a hned se do toho pustit. Třeba opravovat hrady a zámky, které se často rozpadají, státní budovy apod. Klidně mohlo jít o stovky menších „šuplíkových“ projektů od výměny světel či drobných rekonstrukcí. Pořád by to bylo lepší řešení než peníze rozdat. To by firmy skutečně uvítaly. Místo toho ale vláda dotuje ztráty a nevytváří poptávku. Podnikatelé nechtějí dotace, ale zakázky. Tak nejlépe zaplatí své zaměstnance, kteří budou více utrácet, a ekonomika se rozjede.
Vypisování různých kompenzací a dotací považujete za chybu?
Jako jeden z hlavních receptů na cestu z krize ven my v ODA vidíme připravení dvouletého plánu oživení ekonomiky. Dva roky vnímám jako přiměřenou dobu, protože do roka se některé akce nedají připravit. Vzít resort po resortu (doprava, průmysl apod.) a snažit se z nich vytahat potenciál státních zakázek.
Dnes vláda říká „my všechno nastartujeme“, ale realita je opačná. Všechny firmy investice odsouvají, nejistota je pro ně příliš velká a na straně podnikatelů a majitelů průmyslových firem zde chybí ze strany státu jasný koncept. Nikdo neví, jestli něco bude stát objednávat. Odsouvají se opravy drah i výstavba všeho možného. Nejistota je nyní příliš veliká. Stát by měl přijít a jasně říct: „Ano, máme dvouletý plán oživení, a můžete se spolehnout, že my jako stát to budeme tlačit dopředu.“
Druhou oblastí, jejímž prostřednictvím by měla vláda chtít nastartovat stát a ekonomiku, je na úrovni občana. Pokud stát jen pohne nějakou daňovou sazbou, nejde o dostatečně silný impulz k tomu, aby to oživilo domácí poptávku. Je třeba více, je nutné lidi přesvědčit, aby začali realizovat své investice. Mnozí lidé měli například v plánu rekonstrukci domu či nákup nového nábytku či automobilu. Nejistota současné doby ale občany vede k odkladům těchto investic a nákupů. Opatrnost občana se pochopitelně promítá do pozastavení spotřeby a vůbec společenské poptávky po zboží a produktech. Vláda by měla občany přesvědčit, že v této době pomohou naší ekonomice nejvíce právě tím, že své osobní investice nebudou odkládat a zrealizují je nyní. Bohužel nic takového jsme až doposud od vládních představitelů neslyšeli, což nás v Občanské demokratické alianci velice udivuje. Jiný recept na cestu z krize bohužel není. Když budeme všichni šetřit, skončí to tak, že se nakonec prošetříme ke strašlivé bídě. Ti, kteří neutrácejí, budou mít plné slamníky peněz, ale ve skutečnosti nebude naše hospodářství jako celek mít žádný potenciál k tomu, abychom se vrátili na předkrizová čísla.
Ing. Pavel Sehnal
A co senioři? Ti příliš možností, jak reagovat na rostoucí ceny, nemají. Vládní bonus 5 000 korun pro každého důchodce nepodporujete?
Vzkaz vlády našim občanům měl být následující: senioři, nespoléhejte se na průběžný systém, nastartujte si za podpory státu individuální spoření. Těch současných slíbených 15 miliard mohl stát vložit do takového fondu a osobně bych se nebál tam uvolnit dokonce mnohem víc, klidně 50 nebo i 100 miliard korun. Takové peníze by stát totiž neutratil, ale pouze přesunul jinam a dávalo by to jasný smysl. Šlo by o impulz pro trvalé řešení penzijní reformy.
Proč se domníváte, že oněch 15 miliard žádný impulz nepřinese?
Současný slíbený krok ze strany vlády má důvod jiný než řešení budoucího problému s vyplácením penzí. Je zřejmé, že blízkost voleb rozhodla. A může si pan premiér a další členové vlády říkat, co chtějí. Načasování je jednoznačné. Navíc tu pozorujeme permanentní volební kampaň, což je novinkou posledních let. Dříve se boj o voliče omezoval na období zhruba šesti měsíců před volbami, ale nyní to probíhá neustále po celé volební období. Lidé, kteří jsou tzv. u zdroje a rozhodují o veřejných penězích, směřují tyto zdroje právě tam, kde jim to do budoucna zlepší voličskou základnu. Vzpomeňme na slogan z 90. let o utahování opasků, na to by dnes nikdo neslyšel. Nyní funguje přesný opak. Neříkáme tím, že se stát nemá postarat o ty, kteří celý život poctivě pracovali, naopak. Každý důchodce musí mít právo na důstojný život.
Co se týče vládních opatření proti šíření koronaviru a další záležitosti, jak to vnímáte?
Stát k tomu přistupuje špatně a ze všeho vychází tendence zbavovat lidi odpovědnosti, a tím i svobody. Nařídit roušky, nařídit zavření restaurace v určitou hodinu, nařídit zavřít školy a rozdat lidem peníze, dávky, přispět firmám na ty zaměstnance, kteří zůstanou doma, místo aby stát byznysu dal zakázky apod., to není správná cesta. Stát se snaží řešit současnou krizi pomocí direktiv, zbavuje lidi jejich odpovědnosti. To z nás bohužel ale tři dekády po „sametu“ dospělou společnost neudělá.
Váš recept by byl jaký?
Ponechme lidem svobodu a odpovědnost. Přestože jsou tato slova desítkami a stovkami politických proklamací za uplynulé roky dosti zprofanovaná, jde o samou podstatu zdravého a perspektivního života v demokratické společnosti. Všechna moc vychází z lidu, praví se v naší ústavě. To však neznamená, že lid svou moc projeví jen jednou za pár let ve volbách. Občané mají mít svobodu rozhodovat se, co budou a nebudou v rámci zákonů dělat. Mají mít stejně tak na svých bedrech odpovědnost za své konání. Jen taková společnost dokáže efektivně čelit krizím a vypořádat se s nimi, podobně jako silný imunitní systém s nakažlivou chorobou.
Slovo „svoboda“ můžeme promítnout do všech oblastí našeho lidského života a vnímáme jako náš nejdůležitější úkol, abychom tomuto za nás naprosto klíčovém tématu vrátili jeho skutečnou váhu. Pochopitelně bezbřehá svoboda může vést až k anarchii, a přesně proto v ODA říkáme, že svoboda jde ruku v ruce s odpovědností. Občan by měl vnímat odpovědnost za své činy a stejně tak vláda by měla vnímat odpovědnost za všechno, co dělá. Hlavní vzkaz Občanské demokratické aliance každému občanovi je: „Měj právo se svobodně rozhodnout, buď odpovědný za svá rozhodnutí a uvážlivý ve všem, co děláš.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Předpokládané složení nové vlády:
předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Věslav Michalik (STAN), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).
autor: Radim Panenka
