„Nenávidím svět a chci po sobě zanechat co nejvíce bolesti.“ Tuto větu po sobě mimo jiné zanechal student David Kozák, nejhorší masový vrah v naší novodobé historii. Jak to vnímáte?
Ten člověk řešil problémy, které ho dlouhodobě trápily. A toto byl způsob, jak on danou situaci vyřešil. V delším časovém horizontu byl tedy v napětí, když hledal řešení a nemohl jej najít lidským a zralým způsobem.
Také doba, ve které žijeme, je velmi vypjatá, minimálně pět let. A to má dopad na naši psychickou stabilitu a odolnost. Není-li odolnost dlouhodobě budována, mohou lidé sklouznout k závažným formám jednání.
Mnoho tuzemských masových vrahů vykonalo své činy okolo Vánoc. Co vy na to?
Toto období je náročné, protože se projevují velké tlaky ve společnosti. Končí rok, uzavírá se semestr, když je řeč o vysokoškolákovi, a tak dále. Vánoce vyžadují určité rodinné souznění a citovou angažovanost. Je to z mé strany domněnka, ale Vánoce k jeho rozpoložení mohly přispět. Někdy to s tím souvisí, někdy ne.
Vadí vám chování Andreje Babiše v TV debatách a v Poslanecké sněmovně?Anketa
Zatím, co víme, po něm zbylo patnáct mrtvých. Toto jsme v české historii masových vražd nezaznamenali. Může jít o inspiraci masovými vraždami na školách ve Spojených státech amerických?
Doba se mění. Dostáváme se k informacím, kterým ne vždy rozumíme. Trendem ale je o masových vrazích hovořit. Takže ta americká stopa skutečně může být inspirací k řešení problematických situací. A když člověk nevidí jiný model, tak se může uchýlit k tomuto aktu. Tyto hrůzné činy lidi oslovují a mají tendenci se jimi zabývat, mluvit o nich, rozpitvávat je, točit o nich filmy a psát knihy. Poutají pozornost. Za třicet let se k nám nedostalo mnoho krásného a vlídného umění.
S čím se tedy ti mladí mají identifikovat, když zapnete televizi a jsou tam samé detektivky a kriminálky. Moc filmů o normálních lidech, kteří své problémy vyřešili, a běžném soužití se netočí. Navíc se při rozhovorech s klienty setkávám s tím, že v současných knihách je velmi naředěn a zredukován popis vnitřních stavů člověka. Jde se po povrchu. To nám s řešením problémů moc nepomáhá, takže se více uzavíráme.
Navíc, když někdo řekne o nějakých svých neblahých vnitřních stavech a ostatní to s ním rozebírají, tak jsou často napadáni. Lidé se proto dnes obávají, že jim nikdo nepomůže. Dost takových se bojí výsměšných označení jako třeba dezinformátor. Na internetových sítích se sdílí mnoho věcí, ale je to anonymní a není to niterní. Lidé nemají ventil a zůstává to v nich uzamčené, což je z psychologického hlediska to nejhorší, co se může stát. V médiích jsem postřehla, že pachatel těch hrůzných činů v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy byl dosti tichým studentem.
Fotogalerie: - Druhý den po běsnění
Z čeho pochází obava svěřit se ostatním se svým vnitřním životem?
Uspěchanost doby, internet, média a spousty dalších věcí. Začíná to v rodině. Moc nevíme, z jaké rodiny pocházel. Je to také otázka vrstevníků. Jestliže byl tichý a neměl moc přátel, tak měl velmi zúžené možnosti, jak své pocity ventilovat a vědomě s nimi pracovat. Také to může být způsobem života, který vedl. Byl to vysokoškolák, tak i ten tlak studia k tomu mohl přispět. Pro ventilování těchto vnitřních tlaků je dobrý sport. On uměl střílet a bohužel se to takto vyvinulo.
Pro mladé lidi dnes těch žádoucích ventilů moc není. Sportoviště zanikají, vše je nepřiměřeně drahé. Verbální agresivita a nespokojenost s životem a světem může být často voláním o pomoc. A my ty lidi hned nějak označíme, což pro ně může být velmi destruktivní.
O Olze Hepnarové, která v roce 1973 najela náklaďákem mezi lidi, přičemž jich osm zabila, toho víme mnoho. Stala se poslední ženou popravenou na území Československa. Byla o ní napsána kniha, zpívá se o ní v písních, byl o ní natočen film. Z čeho pochází tato fascinace uměním zabíjet?
Je to něco výjimečného ve společnosti, co všichni odsuzujeme a máme tendenci hledat řešení. Klademe si otázky. Nesouhlasím úplně s tím, že řešíme a bezhlavě ventilujeme takto destruktivní a závažnou věc jako show svého druhu. První, co slyšíme v médiích, je pozor na dezinformace. Zabýváme se člověkem, co to učinil, ale může to mít mnohem větší následky. Lidé se mohou ventilovat i tím způsobem, že napíší na internet něco nepěkného. Byla bych v tomto ohledu velmi opatrná. Prvotní reakce jsou vždy vypjaté. Když se člověk zklidní, tak už má mnohem střízlivější hodnocení. A umění, kultura nám k tomu občas dává klíč.
Fotogalerie: - Trhy v Českém Krumlově
Odpradávna jsou lidé fascinováni extrémními událostmi. Nutí je to k přemýšlení o smyslu lidského bytí a naší konečnosti. Tyto události mají tendenci nás také formovat a snažit se přemýšlet o lepší úrovni lidské existence. Sbližují nás a mohou mít potenciál nás činit lepšími.
Ještě bych k tomu chtěla doplnit, že média by v těchto případech měla dodržovat určitý etický kodex. Jinak mohou těmto patologickým jedincům dodávat inspiraci. Žijeme v mediální době.
Jak by v tomto citově vypjatém období kolem Vánoc měli lidé zpracovat takto hrůzné zprávy?
Viděla jsem, jak to otřáslo mými dětmi. Hned si se spolužáky z vysoké školy psaly a diskutovaly o tom. Je třeba o tom hovořit. Rodiče by měli znát názory svých dětí, a to bez hodnocení. Někdy mají lidé i názory, které se nám nemusejí líbit, ale může jít o formu zpracování zátěžové situace, toho traumatu. Ale i to může vést ke zklidnění mysli. Nejhorší je uzavřenost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
čistíčskvrn
