Rok 2018 byl na české politické scéně poměrně dost pestrý. Volili jsme do Senátu, do komunálu a měli jsme tady i prezidentské volby. Jak jsme se s tím podle vás vypořádali? Jste spokojený s výsledky?
Jsem spokojený, že prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman, kterému také naše hnutí Svoboda a přímá demokracie vyjádřilo podporu. Volby komunální bohužel pro nás nebyly v Jihočeském kraji úspěšné, pětiprocentní hranici jsme překonali jen v Kaplici. A není útěchou ani omluvou, že například v Českých Budějovicích nám chybělo jen 0,2 %. Pro mě osobně skončily neúspěchem také volby do Senátu Parlamentu ČR. Na druhé straně získat 7,5 % hlasů v přímých volbách vytváří dobrou základnu pro volby příští. Rozhodli občané v demokratických volbách a my jejich rozhodnutí respektujeme.
Čeká nás však spousta práce se seznamováním našeho programu širokou občanskou veřejnost tak, aby občané o nás byli informováni objektivně, a ne s podsouváním různých „nálepek“. K „nálepkám“, které nám jsou podsouvány, mám dvě poznámky: Jestliže jsem odpůrcem politického islámu, nemohu být rasista, protože islám není rasa. Jestliže jsem zastánce svobody a přímé demokracie, nemohu být extremista, protože svoboda a přímá demokracie je zakotvena v Ústavě ČR a ta není krajní, výstřední, přemrštěná, neobvyklá, pokud použiji synonyma, kterými je charakterizované přídavné jméno extrémní.
Tento rok nám také vznikla nová vláda. Mnohým je ale trnem v oku to, že se opírá o komunisty. Jak vy to vidíte? Je to pro náš stát dobře, nebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že je to téměř třicet let po sametové revoluci krok zpátky?
V posledních měsících se ale z některých stran ozývaly názory, že naše demokracie je ohrožena. Máte také ten pocit? A pokud ano, tak kdo a čím ji vlastně ohrožuje?
Demokracie v našem státě ohrožena není. Nejsou ale naplňovány všechny její aspekty. Například nám trvalo 7 let, než jsme uvedli v život regionální články (kraje) řízení státu. Po 25 letech nemáme zákon o referendu, který Ústava ČR předpokládá. A protože například hnutí Svoboda a přímá demokracie trvá na naplnění Ústavy ČR, tak aby občané mohli demokraticky rozhodovat nejen ve volbách, ale i v referendech, je jí podsouváno, že je extremistické či radikální. Je hnutí Svoboda a přímá demokracie radikální, tj. usilující o zásadní a nekompromisní řešení problémů (někdy mimoústavní pořádek)? Vždyť hnutí chce jen beze zbytku naplnit náš ústavní pořádek, mimo jiné nejen pořádání svobodných demokratických voleb, ale také respektování jejich výsledků, či pořádání svobodných referend na všech úrovních řízení státu. Naopak, nejsou náhodou extremisty či radikalisty ti, kteří se brání respektování svobodných voleb či realizaci svobodných referend?
V neposlední řadě jde o respektování názorů Poslanecké sněmovny PČR, i když některé podpisy nespadají do její kompetence, ale například do kompetence ministra zahraničních věcí, kdy podle slov premiéra Babiše podepisuje ministr Petříček (ČSSD) dokumenty, se kterými pan premiér nesouhlasí. Nejhorším případem ohrožení demokracie bylo, když proti vůli a usnesení Poslanecké sněmovny PČR podepsal ministr Schwarzenberg (nyní TOP 09) uznání Kosova. To bylo pošlapání vůle většiny občanů i většiny v Poslanecké sněmovně PČR. Stručně řečeno, extremistou nemůže být ten, kdo chce dodržovat a naplňovat naši Ústavu, ale naopak ti, kteří se tomu všemocně brání.
Mluví se také o tom, že český národ je rozdělený. Domníváte se, že společnost je opravdu nespokojená, nebo se jedná, jak zase někteří poukazují, jen o určitou „sociální bublinu“? A v této souvislosti, jak jste vnímal různé protesty, kterých proti Andreje Babišovi a Miloši Zemanovi právě letos bylo poměrně dost?
Národ je skutečně rozdělen, ale zcela jinak, než je prezentováno. Je rozdělen v první řadě na ty, co si sami vyhledávají informace, dávají si věci do souvislostí a používají zdravý rozum a udělají si vlastní úsudek. A pak na ty, kteří slepě důvěřují mediálním dezinformacím a můžeme přímo říci propagandě. Protesty proti prezidentovi i proti premiérovi byly zcela jasně organizovány takzvanými tradičními stranami a politickými neziskovými organizacemi (často placenými ze zahraničí), jelikož těmto stranám a neziskovým politickým organizacím premiér i prezident trvale šlapou na jejich „kuří oka“.
Když jsme u toho, jak právě tyto dva politiky za letošní rok hodnotíte? Kolem Miloše Zemana byl humbuk například v souvislosti s jeho slovy ohledně novičoku a nově kvůli ostrým slovům vůči BIS, jejíž zástupce označil za „čučkaře“. Andrej Babiš zase stále vysvětluje nejasnosti kolem Čapího hnízda, nově i kolem údajného střetu zájmu v souvislosti s dotacemi. Jaký byl Miloš Zeman prezident a Andrej Babiš premiér? Je jeho vláda úspěšná?
Vláda Andreje Babiše je kompromis. Je to balancování mezi národními zájmy a ústupky tlaku ze zahraničí. Politik má právě takové možnosti hájit zájmy státu, jak silné získal postavení – proto mimochodem naše sluníčko-aktivistická scéna nenávidí pana Orbána, kvůli jeho drtivé převaze v parlamentu a možnostem bránit svůj národ.
K Čapímu hnízdu podotýkám, že jsme si bohužel už zvykli, že se vytahují a řeší jen ty kauzy, které se hodí k politickému boji. Jisté je, že premiér Babiš s přehledem vyvrací výpady proti němu a preference jeho hnutí spíše posilují. Kauzy by konečně měly doputovat k soudu a ten by měl rozhodnout. Ale domnívám se, že by soud rozhodl o jeho nevině, a proto jeho kauzy v ČR a nyní i na půdě Evropské unie v dohledné době (minimálně do voleb do Evropského parlamentu) nebudou rozhodnuty a propagandisticky budou plnit stránky novin, časopisů, televizí a „televizních reportáží“.
Pan prezident dělá v rámci svých možností, co může. To, co řekl o BIS, se asi jinak říci nedá, a to byl ještě mírný. Divadlo o nahánění ruských agentů, když se přitom ignoruje hrozba terorismu a pohyb džihádistů na území České republiky, přestává být vtipné.
Psali jsme:
Když se podíváme do zahraničí, Rusko dle USA a EU dál provokovalo: Skripal, Sýrie, Kerčský průliv. Potvrdila se letos mezinárodně sdílená teze o agresivním Rusku nějakým konkrétním důkazem? Ve jmenovaných oblastech, ale i jinde?
Tyjátr se Skripalem už ani nechci komentovat, snad jen to, že západní vlády zatím nenašly ani jedinou konkrétní stopu, která by měla vést k Rusku. Novičok se dokonce testoval i v České republice a podle našeho parlamentu ho prý vyrobit neumíme, zřejmě testujeme něco, co vlastně nemáme... Zkrátka Rusko je asi vinno už svou existencí. Namísto toho, abychom mu byli alespoň trochu vděční za boj proti terorismu v Sýrii, který ohrožuje nás všechny, tak na něj jen pliveme špínu (nebo neměříme stejným metrem, např. Kosovo – Krym, Kurdistán – Doněck, válka v Afghánistánu za časů SSSR a nyní). Tím se nezastávám Ruska ani neodsuzuji USA, oba státy jsou velmocemi a řeší své zájmy velmocensky a ne vždy se řídí rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN a ne vždy jejich intervence jsou Radou bezpečnosti schválené.
Ukrajina se chystá na prezidentské volby. USA a EU podporují Porošenka, leč ten je dle průzkumů zatím v poli poražených. Když je tak mezinárodně preferovaný lídr tolik vzadu, znamená to, že tzv. majdan byl neúspěšný? Letos od jeho začátku uběhlo pět let. Bylo dobře, že jsme se angažovali? Stojíte vy osobně za Ukrajinou dál?
Majdan byl dlouhodobě připravovaný násilný a protiústavní státní převrat, který otevřeně podporovali hlavně politici EU a USA, aby na Ukrajině, a nejen na ní, dosáhli svých zájmů. Co se týče osoby Porošenka, je zjevně jen oligarchickou loutkou USA. A charakterizoval bych ho následovně – jen několik diktátorů v historii nechalo ostřelovat své vlastní občany, a pan Porošenko se k nim přiřadil. Za Ukrajinou stojím, ale takovou, která bude ctít a dodržoval podobné hodnoty, které uznáváme my v demokratických státech Evropy. A domnívám se, že toto si přeje i většina mírumilovných občanů Ukrajiny, kteří jsou soustavně zrazováni fašistickou juntou v Kyjevě.
doc. PhDr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D., dr. h. c.
A podívejme se i na Západ. Ve Francii vyšli lidé do ulic, nepokoje byly během roku i v Německu. Kam se podle vás Západ ubírá a jak i v tomto kontextu vidíte budoucnost EU?
Západ se asi ubírá rovnou do ztracena. Důkazem toho může být například aktuální hysterie okolo čínských telefonů Huawei. Prostě místo vlastního rozvoje a spolupráce s ostatními, vymýšlí kdejaké obchodní války, všechny osočuje, že jsou bezpečnostní hrozbou a tak dál (kdyby Huawei umožnil přenos dat ze svých telefonů dalším výzvědným službám, tak by již bezpečnostní hrozbou nebyl?). A malé státy jako jsme my tato šílená politika už začíná unavovat a nezbývá nám nic jiného než se raději přiklonit k někomu, kdo nám přinese alespoň nějaké pozitivní vize. A současná podoba EU to není. Proto jsme pro Evropu národů a svobody, při zachování všech čtyř základních svobod – volný pohyb kapitálu, osob, služeb a zboží.
Protesty „žlutých vest“ jsou jednak důkazem nespokojenosti občanů, ale také ukazatelem měnících se poměrů politické orientace Evropy. Je naivní si myslet, že taková masa lidí jen tak spontánně vyjde do ulic a začne promyšleně vyvíjet tlak na vládu a prezidenta se záměrem jeho svržení. Když pak ještě ti „mírumilovní“ demonstranti na ulicích zapalují auta a ničí veřejná prostranství včetně historických památek, nezaslouží si žádnou podporu. Je dobré si rozmyslet, jaké sociální procesy budeme podporovat. Začátky totiž mohou leckdy vypadat nevinně a „lidově“, avšak protestní potenciál občanů je často zneužit někým, kdo chce uchvátit moc bez demokratických voleb a výsledkem je ještě něco mnohem horšího než to, proti čemu lidé demonstrovali. Můžeme to vidět například na Ukrajině.
Česká republika čelí už nějakou dobu kritice z EU, že se „nestaví dobře“ k migrační krizi. Na druhou stranu tady ale máme například zahraniční pracovníky z Ukrajiny i z dalších zemí, kteří zaplňují místa, která Češi nechtějí. Ovšem, mluví se v této souvislosti také o zvýšení kriminality. Jsou tedy pro nás dělníci z východu přínosem, nebo ne? A měli bychom změnit nějakým způsobem svůj postoj k těm, kteří přicházejí nyní do Evropy ze Sýrie, z Afriky…?
Program se opírá nejen o praktické návrhy, ale také o teorii. Teorie bezpečnosti je spojena s demokratickou pluralitní společností. A proto i v dílčích otázkách jsme zastánci pluralitní společnosti. V mezilidských vztazích jde o dobré soužití. A to nejen mezi občany České republiky, ale i s těmi, kteří se k nám přistěhují, ať již odkudkoli. A dobré soužití je pluralitní soužití.
Zde si můžeme uvést dvě lidová pořekadla. První z nich: Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. A druhé: Soucitnému lékaři se rána zanítí. Z prvního vyplývá, že dobré úmysly často mívají protichůdné následky. Druhé pak naznačuje, že soucit a dojetí mohou zhoršit neduhy, jež se snaží vyléčit. Bohužel dnes mnohdy panující duch mladickosti však odmítá vše „staré“, tedy i stará přísloví.
Každý slušný pracující je pro nás přínosem. Ale vyvolávání pocitu, že se bez nově příchozích pracujících neobejdeme, je lživé. Navíc bohužel většina nově příchozích se zemí, kde vládne islám, nemá zájem se integrovat, ani nemá zájem pracovat. Na rozdíl od vámi zmíněné Ukrajiny, která je křesťanskou zemí a většina příchozích z Ukrajiny pracuje a integruje se.
Co byste přál České republice do nového roku? Kam bychom měli v roce 2019 směřovat?
České republice i nám všem přeji mír. Mnozí jsme si v minulosti mysleli, že takové přání je banalitou. Ale poslední vývoj ukazuje, že musím postavit mír na první místo.
V roce 2019 nás čekají volby do Evropského parlamentu. Přeji České republice a všem občanům, aby zvolili takové poslance do Evropského parlamentu, kteří budou především vlastenci a budou mít zájmy České republiky na prvním místě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Hora
_profil_top.jpg)
