V poslední době se nejvíce mluví o problému uprchlíků a zejména kvót stanovených Evropskou unií na jejich rozdělení. Jak se jako politik, který dobře zná Brusel, díváte na toto řešení?
Předně je třeba říci, že o uprchlících ze Středního východu a ze subsaharské Afriky se ví léta. Není to nic nového, a tak krize vypukla jenom proto, že v posledních měsících již počty uprchlíků přesáhly alarmující mez. Fenomén uprchlictví ale bohužel byl dlouhá léta neřešen.
Odpovědnost za to je na dvou rovinách. Zaprvé zkrátka odpovědnost za hranice EU mají hraniční státy. Jako země na vnější hranici to již dříve měly řešit a přicházet do Bruselu s návrhy, co by se dalo dělat. Jako hraniční stát prostě mají zvýšenou zodpovědnost. Samozřejmě chápu, že je pohodlnější nic nedělat a potom prosazovat nějaké direktivní řešení typu kvót.
Druhá rovina je odpovědnost evropských orgánů, zejména Evropské komise. Ta měla problém mnohem dříve idenfitikovat, upozornit na něj a sama připravit nějaký systém ochrany, když viděla, že to hraniční členské státy nedělají. Ale místo toho se raději zavedly kvóty, což je byrokraticky to nejjednodušší, co se vůbec dá udělat – prostě se přepočítá podle HDP, kolik by měl který stát přijmout uprchlíků, a tento počet se mu přidělí.
Pro nás je takové řešení jednoznačně nepřijatelné. Jednak přenáší následky i na země, které s tou uprchlickou vlnou nemohou nic dělat, ale hlavně ten problém neřeší. Navíc to zásadně narušuje princip suverenity státu – vždyť jim to odebírá možnost rozhodnout, komu přidělí právo pobytu na svém území. A ona je to poměrně význačná výsada – stává se konzumentem sociálních programů a služeb onoho státu, který by proto měl mít právo si rozhodnout sám.
Myslel jsem spíše váš soukromý názor, zda poté, co se objevila značná kritika politiky kvót ze členských zemí, je pravděpodobnější, že tato politika bude dále prosazována nebo se změní...
Věřím, že povinné kvóty nakonec budou zablokovány. Myslím si, že se prosadí spíše jiný názor, tzv. „kompromis“ v tom smyslu, že to nebude závazně nařízeno, ale členské státy se dobrovolně zavážou, že část uprchlíků přijmou. Samozřejmě že to bude spíše „pseudodobrovolné“ a myslím si, že tudy cesta nevede.
Nechci říct, že bychom neměli přijímat žádné uprchlíky – vždyť už to děláme. Díval jsem se do statistik, že vloni žádalo v ČR o azyl skoro dvanáct set lidí a několik stovek jej skutečně dostalo. Takže není pravda, že bychom se chovali nelidsky a nestarali se o lidi, kteří skutečně utíkají z politických důvodů nebo se bojí o život. Ale tady se chce, aby byli automaticky přijímáni lidé, o kterých ani nevíme, jestli tu vůbec chtějí být. A je to samozřejmě nefér i vůči těm lidem. Ten návrh je prostě nesmyslný ze všech možných pohledů.
Jak se díváte na postoj vlády k této otázce?
Hlavní problém se netýká jenom ČSSD, která zodpovídá za zahraničí, ale týká se i lidovců a já bych do toho zahrnul i opoziční TOP 09. Všechny tyto strany dnes proti kvótám vystupují, a to velmi vehementně. To je podle mě v pořádku, ale je třeba připomenout, že právě tyto tři strany vyznávaly evropskou politiku, která k těmto kvótám vedla.
Zde zdaleka nejde jen o kvóty. Tady jde obecně o politiku silného bruselského centralismu a maximální integrace, projevující se neustálým přesouváním pravomocí na unijní úroveň a spojené s neustálým hlásáním, jak potřebujeme více a ještě více Evropy. Logickým důsledkem této politiky jsou dnes z Bruselu stanovované kvóty stejně jako měnová unie nebo fiskální unie.
Mimochodem, v řavě okolo kvót zcela zapadl poslední návrh Evropské komise na harmonizaci korporátních daní. To je návrh, který před několika lety již byl zamítnut a nyní jej oprášili. A já bych skoro řekl, že chtějí toho povyku kolem kvót využít, aby v tichosti jej oživili.
Takže pokud ČSSD, KDU-ČSL a TOP 09 odmítají kvóty, tak by měly odmítnout i politiku, která vedla ke kvótám. Proto také jejich postoj považuji za pokrytecký.
Bývalý prezident a zakladatel vaší strany Václav Klaus v pátek hovořil v Petrohradě o Rusku a EU a jeho postoj byl vůči EU a jejímu vývoji značně kritický. Jak se díváte na jeho současné názory?
Názory a hodnocení pana exprezidenta a bývalého čestného předsedy ODS nesdílím. Myslím si, že si jej trochu idealizuje a podceňuje jeho snahu získat zpět země, které kdysi patřily do jeho sovětského impéria. Říkám to bez emocí, protože je to prostě fakt a my s ním musíme nějak naložit.
Měli bychom si uvědomit, že Rusko je náš strategický konkurent, pokud se považujeme za součást Západu. Neoznačil bych jej rozhodně za nepřítele, ale konkurent to je – rozhodně to není náš spojenec. Můžeme s ním udržovat obchodní vztahy, ale nemůžeme se na Rusko spoléhat jako na svého spojence. A pan prezident Klaus, mám dojem, si to nedostatečně uvědomuje a přehlíží některé tendence, které se v Rusku v posledních letech objevily.
Psali jsme:
Václav Klaus připisuje často Evropské unii různé byrokratizující a centralizující tendence a někdy ji rovnou srovnává s centrálním plánováním RVHP...
Já Klausovu kritiku EU v mnoha ohledech sdílím. Ale asi se lišíme v tom, že já pořád věřím, že EU je reformovatelná sérií postupných kroků. Ale hlavně si myslím, že ač má EU řadu chyb, alternativou nemůže být takový režim, jako je putinovské Rusko, kde navíc existuje řada oligarchických vlivů na chod státu.
Přijde mi zvláštní hovořit o chybách EU speciálně v Rusku. O chybách EU hovořme zde, v Bruselu, v českém Parlamentu nebo vládě – i když zrovna v té současné se o tom nemluví vůbec. Mimochodem – dnes po celé Evropě zaznamenávají úspěch strany, které mají k EU kritický přístup. Jen letos – vítězství britských konzervativců či kandidáta Práva a spravedlnosti v polských volbách, druhé místo Strany Finů, která získala klíčové křeslo ministra zahraničí, tento čtvrtek volby v Dánsku, kde Dánská lidová strana poskočila na druhé místo a stala se součástí hlavního proudu...
V Evropě se tedy očividně něco děje a já věřím, že to bude pokračovat. A tím spíše si myslím, že bychom si tyto věci měli vyřídit v Evropě sami, zreformovat EU, ale ne o tom jezdit vykládat do Ruska.
Nemáte obavy, že by těchto nálad mohlo Rusko využít? Naposledy vyvolal tuto otázku řecký premiér, když si právě v Petrohradě třásl rukou s Vladimirem Putinem, navzájem slibovali rozsáhlou spolupráci, a Alexis Tsipras ve finále prohlásil Řecko za „most Evropy do Ruska“?
Já myslím, že pan Tsipras je především zoufalý ze situace, do které se dostal. Nejen svým přičiněním, to je třeba říct. Ale každopádně je zahnaný do kouta, takže dělá takováto gesta, aby ukázal, že dokáže dělat autonomní politiku. Neberu to zase tak úplně vážně, vnímám to i trochu jako taktiku v situaci, kdy už se stříhá metr řeckého bankrotu. Pan Tsipras celkem dovedně straší: Když nás necháte padnout, tak se obrátíme do Ruska. Ale podle mě je to velmi průhledné.
Pokud jde o Rusko, to se samozřejmě chová tak, aby dosáhlo co nejvíce. Velmi dovedně šíří různými kanály svou propagandu, do značné míry úspěšně. Já si ale myslím, že v jádru Rusku rozpolcená Evropa nevyhovuje. Rusku by nejvíce vyhovovala sjednocená Evropská unie, řízená jednou či dvěma velmocemi, se kterými by se snadno dohodlo. A to je taky jeden z důvodů, proč nejsem příznivcem až příliš integrované EU, v níž by mělo dominantní vliv Německo, které by s Ruskem určitě našlo společnou řeč, ale bylo by to přes naše hlavy. Dnes sice Angela Merkelová takovou politiku odmítá, ale může přijít jiný kancléř, kterého to bude lákat.
Právě v otázce Ruska a Ukrajiny jsem zaslechl názor, že ODS se začíná velmi blížit TOP 09. Co byste na to odpověděl? Jaké jsou podle vás rozdíly v zahraniční politice obou stran?
Pokud jde o Ukrajinu, nejsou asi ty rozdíly skutečně tak velké. I když si myslím, že ODS má všeobecně méně iluzí o prezidentu Porošenkovi a celé současné vládě, na rozdíl od TOP 09 si skutečně nemyslíme, že jsou to nějaké vzory dokonalé demokracie. Je asi zřejmé, že mají svou základnu v tom starém oligarchickém systému. My nyní spolupracujeme se stranou Svépomoc, což je asi jediná strana, která za sebou nemá žádné oligarchy, jsou to mladí lidé a ti nám jasně říkají, že dokud tyto staré struktury neodejdou, tak se na Ukrajině nic nezmění. To byste asi z TOP 09 slyšeli těžko.
Druhý hlavní rozdíl, podle mě nepřekonatelný, je v pohledu na EU. TOP 09 vždy byla hodně eurointegrační, podporovala federální model, chtěla co nejvíce pravomocí přenášet do Bruselu. To jsou všechno věci, které mezi nás staví dost nepřekonatelnou propast.
Pokud nejde o zahraniční politiku, třeba v komunálních volbách, tam podle mě může dojít mezi oběma stranami k úspěšné spolupráci. Ale v parlamentních volbách budou vždy tyto zásadní rozdíly na překážku.
V tom má paradoxně TOP 09 prakticky totožný pohled s ČSSD, a my se zásadně lišíme.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
