V poslední době se nejvíce mluví o problému uprchlíků a zejména kvót stanovených Evropskou unií na jejich rozdělení. Jak se jako politik, který dobře zná Brusel, díváte na toto řešení?

Předně je třeba říci, že o uprchlících ze Středního východu a ze subsaharské Afriky se ví léta. Není to nic nového, a tak krize vypukla jenom proto, že v posledních měsících již počty uprchlíků přesáhly alarmující mez. Fenomén uprchlictví ale bohužel byl dlouhá léta neřešen.

Odpovědnost za to je na dvou rovinách. Zaprvé zkrátka odpovědnost za hranice EU mají hraniční státy. Jako země na vnější hranici to již dříve měly řešit a přicházet do Bruselu s návrhy, co by se dalo dělat. Jako hraniční stát prostě mají zvýšenou zodpovědnost. Samozřejmě chápu, že je pohodlnější nic nedělat a potom prosazovat nějaké direktivní řešení typu kvót.

Druhá rovina je odpovědnost evropských orgánů, zejména Evropské komise. Ta měla problém mnohem dříve idenfitikovat, upozornit na něj a sama připravit nějaký systém ochrany, když viděla, že to hraniční členské státy nedělají. Ale místo toho se raději zavedly kvóty, což je byrokraticky to nejjednodušší, co se vůbec dá udělat – prostě se přepočítá podle HDP, kolik by měl který stát přijmout uprchlíků, a tento počet se mu přidělí.

Pro nás je takové řešení jednoznačně nepřijatelné. Jednak přenáší následky i na země, které s tou uprchlickou vlnou nemohou nic dělat, ale hlavně ten problém neřeší. Navíc to zásadně narušuje princip suverenity státu – vždyť jim to odebírá možnost rozhodnout, komu přidělí právo pobytu na svém území. A ona je to poměrně význačná výsada – stává se konzumentem sociálních programů a služeb onoho státu, který by proto měl mít právo si rozhodnout sám.