Co jste dělala 17. listopadu 1989? Pamatujete si přesně ten den? Co se vám honilo hlavou? Na čem jste tehdy pracovala, jaký byl váš  život?

Dotyčného dne 17. listopadu 1989 jsem si coby příslušnice střední generace nemohla nevzpomenout na srpen 1968, kdy jsem byla v Praze a při zážitcích z najíždějící laviny tanků, střílení u rozhlasu a Národního muzea, shromažďování na Václavském náměstí a rozhovorech se sovětskými vojáky v sobě přehodnocovala do té doby všudypřítomnou ideu „se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Výraz „politický převrat“ znala naše tehdy mladá generace pouze z dějepisu a očekávali jsme změny k lepšímu. Opak byl pravdou a my ke všemu zažili ještě i politické prověrky a okupaci. Po této zkušenosti se z našeho pohledu nedalo, než 17. listopad sledovat s obavami, co z toho vzejde. Tehdy jsem pracovala v obchodním podniku Potraviny v týmu, který řídil obchodní provoz.

Co pro vás tehdy bylo nejstrašnější, například politicky?

Nejstrašnější pro mě bylo, jak všechno ve společnosti a v životě lidí podléhalo komunistické ideologii. I ty potraviny.

Jak se váš život změnil za čtvrt století od té doby?